Milan Hlobílek byl v době vystěhování devatenáctiletým synem sedláka Metoděje Hlobílka, kterého soud posmrtně rehabilitoval letos na jaře. Vystěhování z Mistřína - dnes sloučené obce Svatobořice-Mistřín - se uskutečnilo 21. dubna 1951. Ke statku bylo přistaveno nákladní auto a za přítomnosti příslušníka Sboru národní bezpečnosti mohla rodina naložit jen to, co se vešlo. O ostatní majetek přišla. Obdobně byla ze statku vysídlena i rodina Metodějova bratra Antonína, objekt muselo ten den nuceně opustit celkem deset lidí.
Pomohl vyhnat ,vesnické boháče’, je mu 94 let. Členu vysídlovací komise teď hrozí až 10 let |
„Odvezli nás na samotu poblíž obce do Jestřabic. Mě bylo 19 let,“ řekla již dříve novinářům dcera Metoděje, Eliška Kolečkářová. „Když nás Němci vystěhovali, tak jsem si říkala - jsou to naši nepřátelé, tak to musíme strpět. Ale když tady naši lidi vystěhují člověka bezúhonného ...,“ dodala.
Rodina nebyla nikdy odškodněna. Jak Müller uvedl, na základě soudní rehabilitace ministerstvo 28. srpna Milanu Hlobílkovi přiznalo odškodné 200 Kč. Přiznaná částka je náhrada nákladů trestního řízení. Hlobílek požadoval ještě paušální náhradu ušlého výdělku a nákladů vazby. Podle materiálu ministerstva ale omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo vést ke ztrátě výdělku. „Platnou právní úpravu pak musíme bohužel vyložit tak, že kompenzací nepochybně způsobené újmy zde zůstává samotné rozhodnutí o účasti na rehabilitaci,“ stojí v materiálu.
Müller s tím spokojen není. „Zákon o soudních rehabilitacích říká, že odškodnění má být přiměřené. Z mého hlediska částka 200 Kč přiměřená není,“ uvedl. Otázkou podle něj ale je, zda se Milan Hlobílek ve svém věku bude chtít ještě pouštět do soudního procesu, jehož výsledek je navíc podle Müllera nejistý.
Ani ministerstvo nepovažuje 200 korun za adekvátní odškodnění za útrapy, které byly žadateli za minulého režimu způsobeny. ČTK to řekla mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová. Důvod výše částky ale podle ní tkví ve znění zákona o soudní rehabilitaci. „Tato právní úprava přiznává nárok na další (vyšší) odškodné jen těm osobám, které byly výkonem trestu či vazby omezeni na osobní svobodě. Toto však není případ pana Hlobílka, který byl vystěhován, na což tato právní úprava bohužel nepamatuje,“ uvedla. Proto se na Hlobílka část zákona umožňující vyšší odškodné nevztahuje a jediné, co tak bylo možné žadateli přiznat, byla podle mluvčí paušální náhrada nákladů tehdejšího trestního řízení ve výši 200 Kč.
Statek v době vysídlení měl Metoděj spolu s bratrem v družstvu, kromě statku se jednalo o pozemky o rozloze asi 83 hektarů. Protože byly v družstvu, rodina majetek nemohla získat zpět v restituci. Statek už neexistuje, na jeho místě stojí čerpací stanice.
