Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Předpověď objektu. Malířky z Makráče se představují, každá trochu jinak

Kultura

  18:00
PRAHA - Ve středověku se jim říkalo „hic sunt leones“, dnes „mám to z ruky“. Přesto jde o místa, která je dobré alespoň jednou za čas navštívit. Jedním z nich je nenápadná galerie ve spojovací chodbě Ústavu makromolekulární chemie v Praze na Petřinách.

Věda a umění. Na chodbě mohou chemici potkávat díla Zuzany Ondrouškové (vlevo) a Alžběty Říhové (vpravo). foto: JIŘÍ HRONÍK

Galerie se jmenuje Makráč podle familiérní přezdívky, kterou jí dali sami umělci. Fungovat začala v roce 1972, kdy díky svobodnější akademické půdě v ní mohli vystavovat nepohodlí výtvarníci typu Adrieny Šimotové, Karlů Nepraše a Malicha, Václava Boštíka nebo Milana Knížáka.

Přežila i sametovou revoluci av roce 1995 si ji vzal pod křídla sochař a vedoucí ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Kurt Gebauer se svou asistentkou Dagmar Šubrtovou. Tím začal její druhý život, kdy se chodba s výrazným černobílým linoleem připomínající běžeckou dráhu začala plnit díly studentů a absolventů jak umprum, tak pražské akademie výtvarných umění. Dnes už ji vede pouze Šubrtová.

Kdo by do Makráče zavítal v těchto dnech, narazí na výstavu Předpověď objektu dvou bývalých spolužaček, absolventek ateliéru malby z umprum Zuzany Ondrouškové a Alžběty Říhové. Zatímco se Ondroušková posunula v aktuální tvorbě od malířských technik k minimalističtějším kresbám, Říhová naopak „vystoupila z rámu“ a rozhodla se pojmout celý prostor galerie jako site-specific projekt.

Zdeněk Sklenář má novou galerii, zahájí ji skupinová výstava

Svá abstraktní geometrická plátna napnula Alžběta Říhová na 3D konstrukce a umístila je do chodby tak, aby byla přístupná ze všech stran. „Ráda odkazuju na architekturu první poloviny 20. století, na které mě fascinuje zdobnost fasád, všudypřítomný národní styl, kubismus i obloučkový styl,“ líčí malířka, která vyrůstala na pražské Ořechovce, kde se denně potkávala s meziválečnými stavbami Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře. Vše ale bere s lehkým odstupem a ironií.

Ornamenty, které se staly o pár let později s nástupem funkcionalismu „zločinem“, zapracovává do svých obrazů jako nekonečnou řadu opakujících se motivů, až začínají připomínat tapety nebo dlažbu drahého hotelu. Při bližším pohledu jsou zřetelné i klínky vypůjčené z české vlajky, čímž se vrací ke svým dřívějším sériím, ve kterých s nadhledem citovala prvorepublikový národní styl s všudypřítomnými symboly tehdejšího mladého československého státu.

Osobní úložiště vzpomínek

Zuzana Ondroušková se naopak z malby stáhla směrem k subtilnějším ilustracím. „V kresbách řeším prostor, který nás obklopuje. Dávám tím najevo, jak se v něm orientuji a jak mě ovlivňuje,“ vysvětluje. „V prostoru, tak jak jej vnímám já, existují základní body, od kterých vede mnoho možností – linka může být nejistotou, vnitřním napětím nebo obavou... Na výstavě také prezentuji objekty, které jsou mé osobní fosilie, úložiště vzpomínek.“ Není také bez zajímavosti, že si Ondroušková vyrábí své vlastní papíry, které jsou hrubší a plastičtější.„Z plochy se tak stává struktura a tento proces mě nasměroval do menších objektů, které na výstavě prezentuji,“ dodává autorka.

V době, kdy velká část malířů se svým médiem bojuje – buď nemaluje vůbec, nebo od něj utíká k jiným technikám – je zajímavé se seznámit s pohledem dvou z nich, které se každá vydaly vlastní cestou. A to i přesto, že vědecké pracoviště makromolekulárních chemiků není zrovna při cestě a dostanete se do něj jen během otevírací doby ústavu.

Zuzana Ondroušková, Alžběta Říhová: Předpověď objektu

Galerie Makráč, Ústav makromolekulární chemie, Praha, do 29. 12.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...