Stereotypy o výchově homosexuály už mě unavují, politici s přijetím novely otálejí, říká sociolog

V Parlamentu se aktuálně projednává novela zákona o registrovaném partnerství, podle níž by si homosexuálové žijící ve svazku mohli přiosvojit dítě svého partnera. Cesta k jeho schválení však může být ještě náročná.

Jak vychovává homosexuální pár? Nevýhodu v tom nevidím, říká mladík se dvěma matkami

Proč se s příjetím zákona otálí? “Téma rodičovství stejnopohlavních párů je pro ty, kteří jsou pro nebo jim to je jedno, natolik malé, že není vždy úplně vůle se o něj aktivně snažit. Obzvláště za situace, že pro ty, kteří s tím mají problém, jde o velké téma, na němž chtějí získávat nějaké body a prostor v médiích,” odpověděl sociolog Sloboda jednomu ze čtenářů serveru Lidovky.cz. Ti během středečního dopoledne pokládali dotazy související s tématem rodin s homosexuálním párem. (všechny odpovědi najdete ZDE)

Nesmyslné výroky ve sněmovně

Novela zákona o třech větách v zákoně o registrovaném partnerství by přitom mohla pomoci několika stovkám dětí a jejich rodičům. “Nikomu by nijak kvalitu života nezhoršila, ani by nenarušila nějaké hodnoty, aby se například začali rozvádět nebo mít méně dětí,” uvedl dále Sloboda.

O to víc nerozumí tomu, proč se i na půdě sněmovny kolem tohoto tématu někdy vedou ničím nepodložené diskuse. Uvedl tak v narážce na výroky například poslankyně za ČSSD Pavlíny Nytrové. Ta během prvního čtení novely zákona na půdě sněmovny mimo jiné pronesla, že homosexuálové „budou chtít zlegalizovat sex s dětmi“.

A z čeho vlastně vychází předsudky vůči výchově homosexuálním párem? zajímalo mimo jiné čtenáře. “Po těch osmi letech veřejného vystupování k tomuto tématu mě to už dost unavuje. Argumentů je zhruba sedm nebo osm a neustále se opakují. Za tu dobu se vytratil jeden, možná dva. Ty ostatní pořád pracují se silnou stereotypizací, nejsou podložené ani empiricky, ani reálnou zkušeností. Ale je třeba s lidmi komunikovat a vysvětlovat. Cesta k pochopení a poznání vede přes dialog, ne přes nařizování a zamlčování,” odpověděl Sloboda.

Sám pak svá tvrzení, která obhajují přijetí novely, dokládá na studiích, které tvrdí, že dětem vychovávaným ve stejnopohlavních párech se daří stejně jako jejich vrstevníkům vychovávaným v klasické rodině. “Dokazuje to několik stovek výzkumů za posledních 30 let,” doplnil.

Chybějící vzory

Zároveň ale uznal, že nelze zobecňovat. Problémy se totiž mohou vyskytnout v jakékoli rodině. “Nevýhody jsou stejné jako u různopohlavních párů. V tom se nijak neliší (od tradiční rodiny). Jedna nevýhoda tam ale je navíc, a to je heteronormativita společnosti, která často vede k homofobii namířené vůči dítěti,” nastínil, v čem je přeci jen situace složitější. “Otázkou je, jestli to, že budeme šikanovat dítě, protože má dva otce, nebo dvě matky, je problém toho dítěte, případně páru, a nebo je to náš problém, že vůbec máme potřebu někoho diskriminovat, případně šikanovat,” zamyslel se.

Na dotaz, jestli dítě vychovávané ve stejnopohlavní rodině nebude ochuzeno o chápání společenské role mužů a žen, když nemá bezprostředně zajištěný buď ženský, nebo mužský vzor, Sloboda jasně odpověděl: “Žijeme v pluralitě mužských a ženských identit. Myslet si, že všichni muži jsou stejnými muži a otci pořád, a všechny ženy stejnými ženami a matkami, je daleko od reálné skutečnosti,” uvedl na závěr sociolog.