Překonávání hranic mě těší i vzrušuje zároveň, říká hacker ze Ztohoven

Lidovky.cz: Co pro vás znamená být hackerem?
Je to způsob života, podobně jako buddhismus. Nekonečné uvažování nad tím, jak netradičním, zato inovativním způsobem neustále zlepšovat věci okolo mě. Netýká se to jen samotného hackování technologií, ale i mojí firmy (specializující se na „etické hackování“), společnosti okolo mě a podobně. S pár dalšími kamarády hackery jsme například vytvořili „hackerskou příručku“ týkající se cestování.

Lidovky.cz: Co vám hacking přináší? Děláte to pro peníze, pro pocit vzrušení z toho, že se pouštíte do něčeho zakázaného, nebo jen čistě proto, že můžete?
Technické hackování neboli penetrační testování děláme kvůli penězům. Máme velké množství klientů v Čechách, na Slovensku, ale i v jiných státech. Jde vlastně o využití našich schopností nabourat se do systému k otestování jeho bezpečnosti. Kryptoměnám a kryptoanarchii se věnuji i kvůli tomu, že je to velmi kontroverzní téma, které otvírá obrovské možnosti digitální svobody a jistým způsobem rozvrací anebo dokáže rozvrátit dosavadní autoritativní společenský systém.

Lidovky.cz: Vašima očima, jaký je rozdíl mezi obyčejným uživatelem počítače a hackerem? Proč se z normálního uživatele vůbec stane hacker?
Je to o formě uvažování. Běžný uživatel se pohybuje v jistých hranicích. Hacker je prakticky vždy překonává. Ať jsou jakékoliv. A to ho těší i vzrušuje zároveň. Normální uživatel, který začne nacházet způsoby, jak překonávat hranice v jakékoli problematice, je na nejlepší cestě stát se hackerem.

Lidovky.cz: Lze se jako hacker uživit, nebo máte i „normální“ práci?
Etické hackování je můj hlavní příjem. Kromě mně živí asi 10 dalších mých kolegů, též hackerů.

Lidovky.cz: Stanovil jste si nějaký životní cíl? Chtěl byste něco změnit nebo překonat?
Jsem kryptoanarchista, takže věřím, že kryptotechnologie a anonymizace nám dokáží poskytnout novou digitální svobodu a vytvořit spravedlivější společnost založenou na svobodě a dobrovolnosti. Také ale může znemožnit mase či politikům ovlivňovat naše životy. Chtěl bych být součástí přechodu z dosavadního paradigma autoritativní společnosti do svobodné decentralizované peer-to-peer. Nejsem si úplně jistý, jestli to bude možné. Myslím si, že vytvářet, adorovat a následovat autority máme vysloveně v genech. Ale věřím, že technologie jako šifrování, decentralizace nebo kryptoměny dokážou velmi výrazně ovlivnit společnost a vytvořit pro milióny lidí bezpečné útočiště před dosavadní systémem. O to se mimochodem snaží velké množství hackerů na celém světe.

Lidovky.cz: Co bylo vaším dosavadním největším vrcholem hackerské kariéry?
Co se týká technického hackování, tak zřejmě náš bezpečnostní hackerský výzkum, který odhalil zranitelnost a snadné zneužití SMS jízdenek. Co se týká netechnického hacktivismu, tak zřejmě členství ve Ztohoven, speciálně naše projekty Paralelní Polis a Institute of Cryptoanarchy, kterých mohu být součástí.

Lidovky.cz: Jsou nutně všichni hackeři zlí kluci? Sám jste někdy stál na hranici legality?
Určitě nejsou. Mnoho hackerů je dokonce podstatně etičtějších než průměrná část populace. Osobně dost rozlišuji mezi morálkou a legálností, tyto věci jsou podle mně někdy dost rozdílné. Zřejmě jsem v minulosti dělal věci, které jsem pokládal za morální, ale hraničily s legálností. Považoval jsem to ale za nevyhnutelné. Hacktivismus namířený proti diktátorským režimům, cenzuře internetu či zásahům státu do internetových svobod vnitřně pokládám sice za morální, většinou ale jde o prudce nelegální aktivity. Musím také podotknout, že velmi respektuji osobní vlastnictví a jakékoliv oboustranné dobrovolné vztahy a těžko snáším jakékoliv intervence do nich.

Lidovky.cz: Máme vůbec v České republice nějaké hackerské komunity?
Co se týká „blackhat“ hackerských komunit, tedy těch opravdu zlých, tak se přiznám, že nemám přehled, poněvadž stojím na straně „whitehatu“, tedy těch dobrých hackerů. V Čechách i na Slovensku funguje ale více firem, které se věnují „etickému hackování“ a zaměstnávají pár elitních hackerů. Česká Republika se těší ale tradici takzvaných hackerspaces. Za zmínku stojí určitě technologicky na úrovni Brmlab i hacktivistický Paralelní Polis. V Brně je base48, další hackerská místa se se nachází také v Písku, Pardubicích či Ostravě, jejich aktuální seznam je k dispozici na https://wiki.hackerspaces.org/Czech_Republic.

Lidovky.cz: Dokázal byste říct v jakém poměru se hackingu věnují muži vs. ženy?
V Německu či USA je zastoupení žen mezi hackery podle mně z historických důvodů větší než v Čechách či na Slovensku. V USA existují dokonce čistě ženské hackerspaces. Na většině světových hackerských konferencích jsou stále většinou muži, sem tam se ale najdou světlé výjimky, jako na Hackers Congress Paralelní Polis.

Lidovky.cz: Slýcháváme o hackerském kodexu cti. Máte svůj vlastní seznam pravidel, kterými se řídíte?
Kromě toho, že jsem kryptoanarchista, tak jsem voluntarista a anarchokapitalista. Vnímám to jako nejférovější a nejspravedlivější pohled na svět, který nejvíc respektuje lidskou individualitu. Respektuji tedy jakékoliv oboustranné dobrovolné vztahy a pokládám za nemorální jakékoliv jednostranné vynucování, řeba taxaci. Snažím se být co nejvíc konzistentní s NAP principem. Ne všichni hackeři mají ale takto nastavenou morálku. Někteří věří v parlamentní demokracii, jiní zase ve Velkého Kima.

Lidovky.cz: Existuje mezi hackery nějaké tabu?
Nic speciálního mě nenapadá. Možná nedávný případ slavného hackera a hlavně hacktivisty Jacoba Appelbauma, kterému několik roků procházely dost nemorální aktivity jako obtěžování žen a v hackerské komunitě se o tom moc veřejně nehovořilo. A provalilo se to až po mnoha letech.

Lidovky.cz: Ví vaše rodina, přátelé či známí, že jste hacker, nebo se touto svou stránkou moc nechlubíte?
Od té doby, co mám firmu na etické hackování, je to víceméně veřejná informace. Jak jsem ale zmínil, je to způsob života, takže ten hackerský přístup mě ovlivňuje v nejrůznějších aspektech života. A věřím, že i v budoucnosti bude.