Překvapení v hotelu My: klobása z kapra

Ani při pobytu v jednom z hlavních turistických lákadel Jižní Moravy, Lednickovaltickém areálu, by turista neměl zapomenout na gastronomickou ostražitost. Většina zdejších podniků, čekajících na výletníky, patří k tomu dobře známému typu: technickému vybavení kuchyně kraluje fritéza jištěná výkonným mrazákem, v jehož útrobách na svou lázeň z přepáleného oleje čekají zástupy obalovaných plátků sýra, bramboráků a hranolek. A davům těch, kteří vyrazili obdivovat romantický lednický zámek, jenž se konečně dočkal opravené fasády, nezbývá než se tu zastavit na oběd a dobrovolně - nebo třeba jen z neznalosti terénu - si krásný výlet zkazit. Pár výjimek ale mezi zdejšími podniky najdeme.



Kromě restaurace U Tlustých, která sklidila pochvalu v Pohlreichově Ano, šéfe a na všech reklamních poutačích to také náležitě zdůrazňuje, lze jako zdroj dobrého jídla doporučit restauraci Grand Moravia lednického hotelu My. Hotelová restaurace v našich končinách většinou není to místo, od kterého bychom očekávali zajímavou kuchyni. Navíc k překonání ostychu a vstupu do restaurace příliš nepomáhá ani samotná budova hotelu, která je z architektonického hlediska zajímavá pravděpodobně jen tím, jak věrně odráží dobu svého vzniku, tedy devadesátá léta.



Lístek za 1, obsluha za 5
Co naštěstí jako lákadlo k naší návštěvě zafungovalo dokonale, byl jídelní lístek vystavený u vchodu. Stručný, hned na prvním listu deklarující zásadní odmítnutí umělých ochucovadel, barviv a všech dalších podpůrných prostředků typických pro líné nebo špatné kuchaře. Dozvíte se z něj, že tu dbají na regionálnost i sezonu, a skoro až snový úvod uzavírá informace o vlastní produkci vín. Dalo by se říci, téměř ideální podnik - a velká výzva pro zkoumání, jak se jim teorii daří uvádět do života.

Značná rozlehlost restaurace odpovídá velikosti hotelu. Slunné letní poledne jsme se proto rozhodli strávit raději na zastřešené zahrádce - velká, klimatizovaná, ale také poněkud tmavá hlavní místnost nás příliš nelákala. Druhá místnost, která může sloužit pro uzavřenou společnost, navozuje regionální atmosféru povozem (!) zavěšeným u stropu... Lákavé? Jak pro koho, pro nás rozhodně ne.



Ještě horší dojem než exteriér a interiér hotelu na mě ale udělal obsluhující personál. Místo důrazu na tmavě červený obleček, jehož střih je už dlouhá léta oblíben snad na všech zdejších hotelových školách, bych doporučil zvýšit znalost nabízených jídel a schopnost hostům doporučit konkrétní pokrm. Na většinu dotazů jsem dostal vyhýbavou nebo špatnou odpověď, ani jednou jsme nebyli dotázáni, jak nám chutnalo, a pokud bych se sám nezeptal třeba na víno, tak by mi ho nikdo nenabídl. A s dezerty to bylo to samé.

Přitom nemoci vzkázat do kuchyně, že jsme si pochutnali, je velká škoda, protože právě kuchyně je to jediné a hlavní, co na mě v tomto podniku zapůsobilo velmi pozitivně - a ani dvě podprůměrné polévky a mizerná nabídka dezertů na tom nic nezměnily.

Osvěžující a originální: studená polévka z řepy
Jako první chod jsme si (bez pomoci obsluhy) vybrali parfait z husích jater a telecí sulc. Lahůdkový sulc (90 Kč) byl vynikající, ale utrpěl absencí pečiva, kuličky červeného pepře jako zdobení talíře také příliš nefungují, zejména pokud se vám dostanou na jazyk.



Jemná paštika z husích jater (95 Kč) byla překryta vinným želé, dokonce byla servírována s opečenými toasty. Studenému předkrmu tak nebylo co vytknout.



Pokračovali jsme polévkami. Pikantní maďarská gulášová polévka (85 Kč) bohužel nebyla ani gulášová, ani maďarská, a už vůbec ne pikantní. Stejným zklamáním bylo halászlé (76 Kč). Pokud po něm opravdu toužíte, vyrazte do nedaleké Břeclavi, odkud denně odjíždí několik vlaků k slovensko-maďarské hranici, za kterou můžete tuto vydatnou rybí polévku ochutnat v její správné podobě. Určitě vám tam nepřinesou červenou vodu s pár malými kousky ryby zasypanými spoustou nedobře povařené papriky. Nejlevnější (66 Kč) a nejlepší byla studená polévka z červené řepy s koprem a nočkem zakysané smetany. Netradiční, skvělá a osvěžující, přesně se hodila do horkého letního dne.



Telecí řízek s hlohoveckým bramborovým salátem (240 Kč) nebyl tím nejlepším, který jsem kdy jedl, ale velikostí i jemností šlo o vydařený exemplář. To se ovšem nedá říci o příloze, salátu z velmi špatných brambor, který se na nahřátém talíři záhy proměnil v nepoživatelnou hmotu.



Pohankové špecle (145 Kč) by asi i v poloviční porci byly pro jednoho příliš, ovšem stejně jako u polévky z červené řepy jídlo potěšilo svou nekomplikovaností a surovinami, které jen tak někde nepotkáte.



Netradičností i chutností se nejlépe umístila pečená kapří klobása s cikánskou krupicovou gójou za 200 korun. Gója je tradiční jídlo romské kuchyně - vepřová střeva jsou plněna bramborovým těstem, doplněným a dochuceným dle aktuálních možností. Spolu s delikátní kapří klobásou šlo o jídlo, za kterým stojí do Lednice vyrazit.

Mít v létě v nabídce jen teplé dezerty a žádné sorbety, to marketingově příliš chytré není, a tak jsme nic sladkého na závěr neochutnali. I přes několik chyb na mě kuchyně v Grand Moravia restaurantu udělala velmi dobrý dojem, a pokud se jim podaří zlepšit i obsluhu, bude to podnik, kam se rád znovu podívám.