Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Překvapený opilec

Česko

ZTRACENI V PŘEKLADU Dnes o tom, jak se lingvista probudil

Včera ráno vleže, ještě v polospánku, mě napadla tato věta: Když se opilec probudí, bývá překvapen.

A protože jsem profesionálně deformován, začal jsem o ní přemýšlet a dospěl k zajímavému zjištění. Kdyby se měla překládat do jazyků, které znají kategorii gramatického členu, pravděpodobně bych dal před slovo opilec určitý člen. (Jde zřejmě o někoho z kontextu již známého a jen sdělujeme, co nového se s ním stane.) Takže například německy by bylo der Besoffene, španělsky el borracho a tak dále. Avšak lze říci i větu následující: Když se probudí opilec, bývá překvapen. V tomto případě bych dal před opilce člen neurčitý, čili ein Besoffener, un borracho a podobně. (Východiskem je tentokrát to, že se někdo probudí, a nově bychom sdělovali, kdo to bude.) Ocitáme se tu v zajímavém zákoutí lingvistiky, zvaném aktuální větné členění. Zároveň to však znamená pozoruhodnou skutečnost, že funkci, kterou v mnoha jazycích plní členy, nahrazuje v češtině mimo jiné slovosled. A naopak nedostatek slovosledných možností lze vyrovnávat členem. A ještě jinými slovy: člen lze překládat slovosledem a slovosled členem.

Ranní situace s opilcem se mi jeví jako názorný doklad toho, k čemu gramatické členy slouží. Jako Čechové, kteří je ve vlastním jazyce nemáme (i když v hovoru na jejich místě občas říkáme ten, ta a podobně), býváme z nich při studiu jazyků cizích dosti vedle. Anglicky se dnes kdekdo dobře domluvíme, ale s užíváním těch podivných slůvek the a a máme věčnou potíž. V našem jazyce holt jejich funkci plní jiné prostředky. Vsadil bych bůra, že například průměrný Fin umí anglicky dobře, ale chyby dělá podobné, neboť ve vlastním jazyce také členy nemá.

Ale dosti o členech, jde mi spíš o slovoslednou variabilitu, která bývá přehlížena při překladech do češtiny. Často spotřebujeme všechno úsilí na výběr padnoucího výraziva a pořádek slov už pouštíme z hlavy. Zrovna jsem zaslechl v nějakém počeštěném televizním vysílání: Je to on, kdo přišel. Vsadil bych i pětku, že originál zněl It’s him who came. Ale česky by přece stačilo říct elegantně Přišel on. To je tím myšleno! Občas mi na počítači vyběhne jakési doporučení a k tomu znervózňující nápis: Chcete provést tuto operaci nyní? Ano, v originále toho dotazu nepochybně stálo na konci slovo now. Ale když je necháme na konci i v překladu, tak to zní, jako bychom se ptali, zda chceme provést operaci teď, nebo až za chvíli. Kdežto původně (třebaže s now) mělo jít o to, zda chceme vůbec nějakou operaci provádět. O tři pětky, že to tak je.

Český slovosled je při své mimořádné volnosti významotvorný. Aby směl podmět stát až za přísudkem – jako např. když se probudí opilec – to je luxus, který si spousta jazyků nemůže dovolit. (Kupodivu zrovna španělština může, ale kdepak by to tak snadno šlo třeba francouzsky nebo anglicky.) Takovými privilegii nechť tedy není mrháno, jiní to musejí kdovíjak dovysvětlovávat, případně tam cpát jakési nesympatické členy.

Na závěr přiznávám, že shora citovaná věta mě spontánně napadla jen v první uvedené variantě. Druhá k ní přibyla až dodatečně, když jsem začal věc rozebírat. Inu, však také šlo o jistého určitého… ne snad doslova opilce, ale překvapeného spáče. A je to výrok pravdivý, no však to možná znáte, jak se kolikrát začínáte rozpomínat.

***

Funkci členů často nahrazuje v češtině slovosled. Jinými slovy: člen lze překládat slovosledem a slovosled členem.

O autorovi| Jan Mattuš, překladatel

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.