Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Premiér, kterého všichni přeřvali. Sobotka doplatil na své okolí a povahu

Česko

  13:00
PRAHA - Prezident Miloš Zeman v úterý přijal demisi předsedy vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD). Jako teprve třetí premiér v polistopadové historii dokázal kabinet řídit celé čtyři roky. Do jeho úřadu nevtrhlo policejní komando, jak se přihodilo vládě Petra Nečase, ani nemusel odstoupit z čela strany z důvodu, že by nevhodným vyjádřením někoho urazil jako Mirek Topolánek.

Bohuslav Sobotka. foto: MAFRA

Ze Strakovy akademie přesto odchází s pachutí coby politik, který ve volbách utrpěl volební debakl a zanechává za sebou rozvrácenou politickou stranu.

Byť je mu teprve 46 let, ve vysoké politice se Sobotka pohybuje od začátku 90. let. Přesto za tak dlouhou kariéru nechal málokoho z širšího okolí nahlédnout pod svou strohou profesionální slupku a ukázat, jaký je ve své civilní podobě. LN hovořily s deseti osobami, které byly Sobotkovi v uplynulých dvou dekádách nablízku, a sledovaly jeho politickou dráhu. Některé z nich byly ochotny hovořit na záznam, jiné poskytly názor pod příslibem anonymity. Ať už šlo o kamarády, nebo kritiky, ve svých hodnoceních se pozoruhodně shodují.

Osudová otočka

Sobotka k politice tíhnul od mládí. Už na gymnáziu v jihomoravských Bučovicích se staral o vydávání školního časopisu Reparát, ve kterém se tehdy ještě za komunismu vyjadřoval vůči režimu značně kriticky. Právě tady vznikly základy jednoho z nejdůležitějších Sobotkových pout.

Bohuslav Sobotka.
Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka

Původně měl vydávání Reparátu na starosti jiný bučovický gymnazista – Radek Pokorný. Když budoucí vlivný advokát odešel na vysokou školu, o psaní do časopisu se neměl kdo starat. Reparát znovu vzkřísil až o dva roky mladší Sobotka. S Pokorným se znovu blíže setkal koncem 90. let coby koncipient v advokátní kanceláři Pokorný, Wagner & partneři.

Už během studií práv se nynější dosluhující premiér intenzivně věnoval politice. Po revoluci pomáhal s obnovením ČSSD na jižní Moravě a byl jedním ze zakládajících členů Mladých sociálních demokratů. V roce 1993 se předsedou sociální demokracie stal Miloš Zeman a do jeho tábora patřilo i několik talentovaných mladíků – právě Sobotka či Karel Březina.

V roce 1996, když mu bylo teprve 24 let, se dostal do sněmovny, kde kontinuálně působí dodnes. Od té doby stoupal i ve stranické hierarchii. Na začátku milénia pak učinil osudový obrat. V roce 2001 již Zeman neobhajoval funkci předsedy strany, na jeho místo nastoupil Vladimír Špidla. Sobotka se tehdy odvrátil od Zemana, který ho do té doby pokládal za jednoho z korunních princů ČSSD, a přimknul se k novému předsedovi vlády Špidlovi. Podle jeho přátel se Sobotka od Zemana neodvrátil jen z pragmatických důvodů, ale i proto, že mu začal vadit lidsky. Sobotka svou „zradu“ zpečetil v roce 2003. Stal se jedním z poslanců ČSSD, kteří v tehdy ještě nepřímých prezidentských volbách Zemana nepodpořili. Důchodce z Vysočiny to Sobotkovi nikdy nezapomněl.

Skromný privatizátor

Po volbách v roce 2002 se Sobotka ve svých 30 letech stal ministrem financí ve Špidlově vládě. Funkce se chopil v době, kdy vláda připravovala velké privatizační hody. Pozice ministra financí byla klíčová. Stát postupně prodal podíly ve společnostech Sokolovská uhelná, OKD či Škoda Holding. Dvě posledně jmenované privatizace dodnes vyvolávají otázky.

Podílu v OKD se stát zbavil za 4,1 miliardy. Podle policie však při prodeji vznikla státu škoda ve výši 5,7 miliardy. Dnes kvůli tomu před soudem stojí soudní znalec a dva exmanažeři. Tím, kdo se naopak může smát, je americký finančník českého původu Zdeněk Bakala. Krátce po privatizaci OKD ovládl a z podniku vytáhl desítky miliard korun. Dnes je důlní společnost v insolvenci.

Díky angažmá ve Špidlově vládě se Sobotka dostal mezi politickou smetánku země.

Detektivové se zabývali i prodejem Škodovky. K podniku se dostal privatizační fantom Appian, který si již předtím smlsnul na dalším kontroverzním privatizačním soustu – Mostecké uhelné společnosti. Stát plzeňský podnik prodal za 800 milionů. Tahle koupě byla terno, protože v následujících letech Appian na rozprodeji holdingu vydělal mnohonásobně víc. Jen za prodej dceřiné společnosti Škoda Power v roce 2009 utržil více než 11 miliard.

Jméno Appian by nemělo zapadnout. Za Sobotkova ministrování se do čela energetické skupiny ČEZ, která pod resort financí spadá, dostal v roce 2004 Martin Roman. Ten se v roce 2011 podle zjištění MF DNES objevuje v tajných dokumentech, které ho spojují s vlastnickým pozadím privatizované Škody. ČEZ řízený Romanem přitom Škodovce zadával lukrativní zakázky: odebíral například turbíny pro elektrárny. Policii se ale nepodařilo zjistit, že by někdo spáchal zločin.

Pro Sobotku však tyto záležitosti představují dodnes politické břemeno. Nezbavil se nálepky ministra financí, který pomohl nastartovat takzvanou plzeňskou partu kolem společnosti Appian či finančníka Bakalu k miliardovým obchodům.

Bohuslav Sobotka a tehdejší předseda sněmovny Zaorálek.

„Sobotka je člověk bez dopředu jasného názoru. Byl vždy průsečíkem názorů skupin, které mu mohou něco přinést. Když se stal ministrem financí, začal kolem sebe formovat skupinku spojenců. Jeho pravou rukou v té době byl Radek Pokorný, alespoň tak to tehdy Pokorný dával najevo,“ vzpomíná dlouholetý funkcionář ČSSD a právník Miroslav Jansta. Právě on a Pokorný ve straně v posledních letech působili jako mocenské protipóly.

Stejně jako Miloš Zeman si i Sobotka vystačí s málem. Jeho přátelé i kritici popisují končícího premiéra jako skromného člověka, který si nijak nepotrpí na bohatství a luxus. Pokud šlo o Sobotku a peníze v přímé negativní konotaci, jen v roce 2009 musel vysvětlovat, že na koupi bytu si nastřádal i z poslaneckých náhrad. Přitom Sobotka není výjimkou, jen měl smůlu, že se na něj v tomto ohledu zrovna někdo zaměřil.

Od dvojky k jedničce

Volební období 2002 až 2006 bylo pro sociální demokracii divoké. Postupně v čele strany padli Špidla i Stanislav Gross. Sobotka se rozhodl, že do čela ještě nepůjde, a kryl záda Jiřímu Paroubkovi coby stranická dvojka. V této roli vydržel až do roku 2011. Paroubek dnes oceňuje, jakým způsobem Sobotka funkci vykonával. „Byl pracovitý, korektní, plnil úkoly. Byl vždycky ale lepším úředníkem než politikem. Když byl za mého vedení dvojkou, ve vedení strany byly barvitější tváře než on – David Rath, Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach. V takové sestavě se jeho nudnost ztratila,“ míní Paroubek.

Ten z čela strany odešel po volbách 2010, které sice vyhrál se ziskem 22 procent, neměl ale sílu sestavit vládní koalici. Do čela se vyhoupl Sobotka. Lepšího výsledku než Paroubek ale s ČSSD nikdy nedosáhl – ve sněmovních volbách 2013 dosáhl na 20 procent, letos pět měsíců před volbami raději odstoupil a zůstal pouze jihomoravským lídrem. ČSSD vedená Lubomírem Zaorálkem pak doklopýtala k sedmi procentům.

S pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou z hnutí ANO.

„Bohuslav Sobotka vykonával funkci, na kterou neměl. Byl výbornou stranickou dvojkou, ale jako jednička si vedl špatně,“ vypočítává Paroubek. „Byl brilantním technologem moci, který se obklopil lidmi, kteří na veřejnosti nemají buď žádný zvuk, nebo strašný zvuk – třeba pánové Starec nebo Březina. Díky nim se Sobotkovi podařilo ovládnout hlasovací mašinerii na sjezdech a eliminovat konkurenty. Vytvořil si tak vedení k svému obrazu,“ dodal expremiér.

Kruh blízkých

Právě tuto taktiku dnes řada straníků Sobotkovi vyčítá. Na posledních dvou sjezdech se obklopil funkcionáři, kteří patřili do jeho tábora. Kritiky eliminoval – a nejen ve vysokých funkcích, ale i na kandidátních listinách. I z toho důvodu nyní bude mít ČSSD velké potíže s hledáním nového lídra, neboť většina ze současných poslanců prošla sobotkovským sítem. „Když nemáte ve svém blízkém okolí konkurenta, nemá vám pak kdo říct, že děláte chyby. Bohuslav Sobotka se zničil sám a stáhnul s sebou celou stranu,“ dodává Paroubek.

Jednou z dalších brzd Sobotkova úřadování ve Strakově akademii bylo uzavření se do úzkého okruhu osob, se kterými se radil. Nejčastěji se hovoří o jeho zmiňovaném příteli Radku Pokorném či lidech kolem PR agentury Bison& Rose. Ještě větší vliv však na Sobotku měli lidé, kteří se s ním mohli potkávat dennodenně – jako třeba poradci Vladimír Špidla nebo Oto Novotný. Od mládí mu jsou na blízku i politici jako Karel Březina, Michal Šmarda nebo Michal Kucián, se kterými jezdíval na dovolené. Ti všichni ale s kritickými pohledy na Sobotkovo vládnutí spíše šetřili.

Vrchol bezradnosti nastal letos na začátku května. Sobotka k velkému překvapení oznámil, že jeho vláda podá demisi. O několik dnů později si to ale rozmyslel. Jeho primárním cílem bylo zbavit se v zájmu růstu preferencí ČSSD ve vládě ministra financí Andreje Babiše. Jenže způsob, jakým to provedl, mu naopak uškodil a na veřejnosti vytvořil obraz „popleteného“ premiéra. Právě tehdy mu straníci vyčítali jistou paličatost a umanutost.

Na chatě v Peru

Sobotka vždy tvrdil, že se obklopuje v ČSSD spojenci, aby strana nevypadala rozhádaně, ale umlčovaní odpůrci se stejně ozvali a hádky byly o to tvrdší. Sen o jednotné straně byl ten tam. Ještě větším neštěstím pro Sobotku bylo, že hlavní palba přicházela z míst nejvyšších – Pražského hradu obývaného Zemanem. Jak se ukázalo, prezident na podraz z roku 2003 nezapomněl.

Politické prostředí se v posledních letech zcela proměnilo. Tradičním stranám typu ČSSD a ODS dochází dech – i kvůli skandálům, s nimiž vymizela důvěryhodnost. Sílí antisystémové strany, populismus, lidé volají po silných či demagogických lídrech, kteří veřejnosti slibují vládu pevnější ruky.

„Bohuslav Sobotka vykonával funkci, na kterou neměl. Byl výbornou stranickou dvojkou, ale jako jednička si vedl špatně,“ vypočítává Paroubek.

„Sobotka je vynikající úředník a pracovitý kluk. Budu mu vděčný za to, jak podporoval sport. Bohužel je ale nevůdce,“ hodnotí Jansta. Podle Paroubka Sobotkovi chyběla i určitá teatrálnost. „Není lídr, je introvertní a povahově uspořádaný tak, že mu vadí být ve středu pozornosti. Nemá v uvozovkách divadelní talent.“

Sobotkovi jednoduše scházely emoce. Při některých událostech působil dojmem goretexového pláště, po kterém vše steče. Jako třeba když ho v květnu prezident Zeman ponižoval na Hradě při nepovedené premiérově demisi a mával na něj holí.

Sobotka jako politik působí uzavřeně. Jako introvert, který rád čte a libuje ve fantasy literatuře, vystupuje i v soukromí. Naznačuje to historka starosty Nového Města na Moravě Michala Šmardy, který je blízkým Sobotkovým kamarádem. „Hodně vtipný zážitek máme z dovolené v Peru. Bydleli jsme v chatce, kam se šlo asi tři hodiny do kopce. Vodu na vaření a zalívání záchodů si museli lidé nosit z jezera. Slávek nemohl uvěřit, že máme pod postelí nočníky. Zdráhaje se ho před kamarády v noci použít, vydal se raději věc vyřešit ven. No jenže byla tma a on se ztratil.“

Podle Šmardy Sobotku charakterizuje přísloví o tiché vodě, která břehy mele. „Slávek je inteligentní a trpělivý. Hlavně umí být empatický. Dokáže se vcítit do člověka. To znamená, že dokáže pochopit emoce ostatních. Díky tomu dokázal udržet pohromadě dobře fungující vládu. On nekřičí, není vulgární,“ míní Šmarda.

Sobotkovi jednoduše scházely emoce. Při některých událostech působil dojmem goretexového pláště, po kterém vše steče.

Tato Sobotkova vlastnost je ale podle Šmardy zároveň i jeho slabinou. „Dnešní doba je o silných emocích. On je vždy spíše tlumil, čímž neodpovídal lidem na jejich potřebu. Lidé se potřebují vztekat a hledají lídry, kteří dokážou jejich vztek nejhlasitěji vyřvat. Popularitu začal ztrácet někdy v roce 2010, kdy společnost začala hrubnout. Tehdy ztratila zájem o politiky, kteří emoce tlumí a hledají konsenzus. Slávek se stal symbolem člověka přeřvaného dobou,“ dodává Šmarda.