Nádraží Praha-Bubny, které bylo dlouho jedním z největších nevyužívaných objektů ve městě (tzv. „brownfieldů“), čeká na podzim letošního roku přestavba. Její součástí bude i monumentální Památník ticha, který bude připomínat transporty židů, jež odsud byly vypravovány mezi lety 1941 a 1945 do ghett v Lodži a Terezíně.
Bubnování pro Bubny připomene první židovský transport z Prahy |
Také koncert Symfonického orchestru Hlavního města Prahy FOK se bude pojit s tematikou židovství a druhé světové války. Zahraje totiž skladby Zdeňka Lišky z Oscarem ověnčeného snímku Obchod na korze. Film Jána Kadára a Elmara Klose natočený podle knihy Ladislava Grosmana vypráví příběh stařičké židovky a pocitvého truhláře, kterého nacisté určí za „arizátora“ jejího krámku.
„Letošní rok je zlomový hlavně proto, že do procesu revitalizace železniční stanice vstupuje Magistrát hlavního města Prahy s již schválenou investiční podporou. Konečně se tedy povede zahájit reálnou přestavbu nádraží budovy na památník. Naplánována je na dva roky od započetí stavby, do níž se má nyní pustit hlavní město Praha,“ uvedl dokumentarista Pavel Štingl ze společnosti Památník Šoa Praha, která o přestavbu nádraží dlouhodobě usilovala.
Nádraží připomíná velké příběhy 20. století
V průběhu září a října se na nádraží v Bubnech chystá několik divadelních představení, například inscenace Ucho inspirovaná stejnojmenným filmem Karla Kachyni v podání Divadla Na Vinohradech, komediální monolog Sudí reflektující xenofobii a neonacismus v prostředí fotbalových fanoušků či adaptace hry Vojna Emila Františka Buriana.
Dvacátého září se bude v Bubnech promítat dokument Mrtvý národ rumunského režiséra Radu Judeho, připomínající osudy židů za holocaustu. Podle pořadatelů by každá z kulturních akcí měla představovat „podobenství o velkých příbězích 20. století“.
Stavba nádraží Praha-Bubny byla dokončena v roce 1868. Nově vybudovaná železniční trať tehdy sloužila k propojení tzv. Buštěhradské dráhy s dnešním Masarykovým nádražím. Současná budova nádraží pochází z roku 1923. Vlaky od ní přestaly být vypravovány po skončení druhé světové války a nádraží se stalo připomínkou nacistických hrůz. Součástí komplexu bylo také depo, výtopny a dílny, jejichž provoz byl definitivně ukončen v roce 2000.
