Příliš mladá noc: Když děti vidí malost dospělých

Kdy a jak člověk přestane být dítětem? Přízračná groteska o zpackaném novoročním mejdanu Příliš mladá noc zavede dva kluky mezi čtyři dospělé a nechá je poznat prakticky vše, čím je dospělý svět „lákavý“. Výsledkem sotva může být něco jiného než pořádná kocovina

Film čerstvého absolventa FAMU Olma Omerzu se dostal do veřejného povědomí už loni na podzim, když byla ohlášena jeho účast na Berlinale. V uplynulých dnech soutěžil coby český zástupce také na Febiofestu a zároveň právě vstoupil do distribuce.

Snímek dost přesně vystihuje charakteristika „intimní“. Vnější příběh není zase tak důležitý (a po pravdě řečeno ani nijak zvlášť důmyslně postavený). Podstatné jsou tu nemocné vztahy mezi dospělými postavami, jejichž truchlivá vyprázdněnost a účelovost vyniká právě díky permanentně „žalující“ přítomnosti dvou zranitelných nezletilců. Každá ze scén, jimiž konfrontace graduje, dokresluje obraz sobeckého pekla bez citu, ohledů a odpovědnosti.

Je to v krátké době třetí český film tak či onak komentující nezodpovědnost současné generace dospělých - po Poupatech a Čtyřech sluncích je v Příliš mladé noci morální apel vyjádřen nejintenzivněji a s největší hořkostí.

Příliš mladá noc je v dobrém slova smyslu studentský film: takový, v němž dominuje názor a svoboda tvůrčích postupů. Nechce se líbit, chce promlouvat. Jeho sdělení je úsporné, ale rozhodně utkví.