Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

PRIMAVERA POTŘETÍ: PJ Harvey je opět rockerka, hraje si s barbarskými rytmy

Kultura

  14:00
Famózní devadesátiminutový koncert britské zpěvačky PJ Harvey byl vyvrcholením nejen třetího a posledního dne, nýbrž celého festivalu Primavera Sound v Barceloně. Protagonistka představila zcela netypicky znějící kapelu, obsazenou řadou velmi známých hudebníků, z nichž většina se podílela na nahrávání jejího posledního alba The Hope Six Demolition Project.

PJ Harvey je v mimořádné formě. foto: Primavera Sound, Eric Pamies

Tomu také odpovídal program koncertu. Deset ze sedmnácti písní pocházelo právě z novinkového alba, s jedinou výjimkou jej tedy PJ Harvey odehrála celé. A protože deska je to velmi kvalitní a neortodoxně znějící, bylo hádankou, nakolik se povede její sound převést do živého provedení. V tomto ohledu obstála devítičlenná kapela na podtrženou jedničku.

Rytmus, ve kterém se propojily nejrůznější perkusivní nástroje od velkého bubnu po potlesk, nikoli však klasická bicí souprava, zněl až jaksi „barbarsky“, nekompromisně. Kytary všemožných druhů (elektrické, akustické, resofonické i tzv. cigar boxy) byly hlavním harmonickým elementem, specifickou barvu pak dodávaly saxofony, z nichž na jeden v několika písních hrála sama zpěvačka. O všechnu tu naturální, syrovou a přitom dokonale promyšlenou hudbu se postarali mimo jiné hudebníci Mick Harvey, James Johnston, Alain Johannes i dlouholetý zpěvaččin producent John Parish.

PRIMAVERA POPRVÉ: Zahájení bylo v režii Washingtonova jazzfunkového klanu

Samotná PJ Harvey je v mimořádné formě. Zatímco minulé turné k albu Let England Shake absolvovala v „převleku“ křehké panenky s autoharfou v náručí, nyní jako by omládla a opětně zrockovatěla. Dlouhá černá sukně s rozparky vlastně po celé délce na obou stranách jí umožňuje neuvěřitelně sexy pohyby na pódiu, stylová členitost písniček otevírá možnosti předvedení širokého hlasového rejstříku od deklamace po emotivní rockový křik, který pro ni býval kdysi typický. Zkrátka řečeno, českým fanouškům PJ Harvey se rozhodně vyplatí některou ze zastávek evropského turné navštívit. Nejblíže to zřejmě mají na červencový trenčínský festival Pohoda.

Sofistikovaný pop

Druhou hlavní hvězdou soboty, ze zcela jiného ranku, byl Brian Wilson. Někdejší mozek kalifornské skupiny Beach Boys ve svých třiasedmdesáti letech objíždí svět s velkou kapelou a programem, který živě uvádí kompletní znění alba Pet Sounds. Jedno z vůbec nejlepších a nejvlivnějších alb dějin populární hudby letos slaví padesáté výročí prvního vydání.

Program tedy vypadal tak, že v první části koncertu zaznělo v pořadí jako na desce všech třináct skladeb alba Pet Sounds, tedy včetně obou instrumentálek. Druhou zhruba polovinu vystoupení pak tvořila probírka největšími hity Beach Boys včetně Good Vibrations, Surfer Girl, California Girls, Sail On, Sailor nebo Surfin’ USA. Zatímco v první polovině publikum stálo jak přikované, aby mu neunikl ani tón, při klasických veselých westcoastových hitech se ty zhruba dva desetitisíce mladých lidí pod pódiem roztancovaly jako jeden muž a jedna žena.

PJ Harvey s sebou měla hvězdně obsazenou kapelu.
Specifickou barvu koncertu dodávaly saxofony.

Samo provedení Pet Sounds na tak velkém prostoru a před tolika lidmi bylo poněkud problematické. Jedná se o sice popovou, avšak velmi sofistikovanou hudbu, se zcela mimořádnými aranžmá, v kterých kromě běžných nástrojů znějí i tak v žánru výjimečné instrumenty jako lesní roh, marimba nebo basová foukací harmonika. A podstata této hudby je vlastně velmi komorní a tichá, čemuž podřídili i technici intenzitu zvuku. Nicméně vědomí přítomnosti u něčeho výjimečného, co se s největší pravděpodobností už nikdy nebude opakovat, publikum nebývale zkáznilo.

Brian Wilson, který má za sebou ze zdravotního hlediska nezáviděníhodný život, působí na pódiu velmi nevyrovnaně, chvíle pohaslosti střídá velmi aktivní komunikace s publikem. V jeho věku nelze ani očekávat stoprocentní vokální výkon, skladby Beach Boys jsou postaveny pro mladé a vysoké hlasy. Pro tento účel vedle dvou dalších bývalých členů kapely Ala Jardina a Blondieho Chaplina vozí na turné kapelu, složenou vesměs ze zpívajících hudebníků, kteří jsou schopni jej podpořit v sólech, některá si rozebrat sami mezi sebe a sborové vokály zejména v hitové části koncertu „zrekonstruovat“ celkem věrně.

Japonsko i Nový Zéland

Primavera Sound samozřejmě ani v sobotu nebyly jen velké hvězdy. Došlo, stejně jako v předchozích dvou dnech, na hudbu všemožných stylů a proveniencí. Hned zkraje večera například příchozím dávali co proto doslova zdivočelí Japonci jménem Boredoms. Jejich hudba postavená na až útočných, ale neskutečně precizních rytmech bubeníka a bubenice, a na zřejmě víceméně improvizovaných hlucích elektronické povahy, poskytla mimořádně intenzivní zážitek.

PRIMAVERA PODRUHÉ: To Barcelona ještě nezažila. Radiohead zbořili festival

Skupinu The Chills předcházela pověst „novozélandských R.E.M.“ a této přezdívce kapela laděním svých krystalicky čistých a melodicky invenčních písniček do posledního písmene vyhověla. O souboru Autolux se zase dopředu mluvilo jako o směsici přístupů Sonic Youth a My Bloody Valentine - ano, hry s kytarovými vazbami byly jasnou spojnicí, nicméně Autolux stavějí na poněkud koncentrovanějším písňovém tvaru a punkovějším ataku.

Šestnáctý ročník festivalu Primavera Sound podle pořadatelů navštívilo kolem dvou set tisíc lidí. Po zhruba pětapadesáti tisících připadá na tři hlavní dny, zbytek na akce, které na různých místech Barcelony probíhaly už od pondělka. Festival byl dlouho dopředu vyprodaný, představil to nejlepší z letošní nabídky „túrujících“ umělců a uvedl řadu nových objevů v mnoha žánrech. Pověst nejdůležitější kontinentální přehlídky rockové hudby tak opět potvrdil.

Autor: