Rozhoduje o žádostech o milost. Téměř všechny ale zamítne a k Zemanovi nepustí

„Měli jsme případ, kde byla nemocná matka, postižená dcera a otec ve vězení. Když je v žádosti podobný humanitární důvod a zároveň trest není velký, jsem pro to u pana prezidenta zkusit. Podle mého je účelem trestu potrestat pachatele a nikoli nevinné kolem něj,“ popisuje ve své podkrovní kanceláři na ministerstvu spravedlnosti Tereza Krupová.

Jako vedoucí ústavněprávního oddělení je první, kdo pročítá dopisy s žádostí o milost prezidenta republiky. Poštou či elektronicky jich na úřad dorazí v průměru čtyřicet týdně.

Jenže ani výše popsaný případ, kde rodina kvůli odsouzenému otci nemohla fungovat, k prezidentu Miloši Zemanovi neprošel. „Trestná činnost byla natolik závažná, muž dostal více než pět let vězení, proto jsme to na Hradě nezkoušeli,“ argumentuje Krupová.

Všechny příběhy lidí, ať už chodí úhledně napsané na počítači, či je ručně píší odsouzení přímo z vězení, si prý ale k tělu nepřipouští. „Člověk se sice dočte spoustu zajímavých věcí, na druhou stranu jsem možná už trochu otrlejší. Je ale pravda, že se mě někdy dotkne příběh, kde je hodně dětí, o které se nikdo nestará. Není to ale o tom, že by daný člověk měl dostat milost, ale o celém životním příběhu, který je mnohdy smutný,“ říká Krupová a ihned dodává: „Ale je to práce a nemohu si ji tolik připouštět,“ vysvětluje Krupová, která onu otrlost získala při práci v advokátní kanceláři.

Milosti nedávám

Již po svém zvolení do prezidentského úřadu Miloš Zeman avizoval, že milosti bude udělovat jen ve výjimečných případech - konkrétně lidem, kteří trpí závažnou či nevyléčitelnou chorobou. Na konci roku 2013 dokonce převedl pravomoc na ministerstvo spravedlnosti (viz box).

V oddělení pro vyřizování milostí pracují pod Krupovou dva referenti a jedna sekretářka. Ti mají za úkol vyžádat si ke každé žádosti další dokumenty jako například informace z vězení či lékařskou zprávu a tyto informace následně ověřit. Pokud se ale neprokáže, že daná osoba netrpí vážnou, téměř smrtelnou chorobou, téměř automaticky dostane stopku.

Ostatně tomu napovídají i čísla. Loni byly na Hrad postoupeny celkem tři žádosti o milost, které odpovídaly podmínce špatného zdravotního stavu. Jedna z nich měla ale už od ministerstva spravedlnosti zamítavé stanovisko (viz box Jaké případy se dostaly na Zemanův stůl). To k 8. září letošního roku se na úřadu sešlo zatím 429 žádostí. A zelenou na Hrad nedostala ani jedna.

„Přiznejme si, že velká část není dobře odůvodněná. Žadatelé třeba často píší, že mají pocit, že se už poučili, tak ať je pustíme. Když se ale podíváte do opisu rejstříku trestů, kde mají třeba patnáct záznamů, těžko si představit, že zrovna u toho šestnáctého se polepšili,“ míní Krupová. Často ministerstvo zahlcují žádostmi i vytrvalci, kteří to zkouší třeba i každý měsíc. Těm úřad rovnou napíše, že jejich žádost už byla posouzena a nové důvody pro posouzení se zatím neobjevily.

Že by ale úředníci při posuzování, zdali milost doporučit, či nikoli, byli často na vážkách, prý neplatí. Trestní rejstřík žadatelů prý často ukáže, že to nejsou žádní svatoušci. „Nemáme velké možnosti. Do značné míry se jedná o monotónní práci v tom smyslu, že nám pan prezident svou podmínkou zúžil manévrovací prostor. Když přijde dopis s žádostí o milost, po prošetření většinou rovnou navrhujeme jeho zamítnutí,“ popisuje práci Krupová.

Opravdu si ale ani jedna ze zamítnutých stížností nezaslouží minimálně postupku do kanceláře k Zemanovi? Krupová upozorňuje na situaci ještě ze starého trestního zákoníku. Ten soudům umožňoval uložit cizincům trest vyhoštění ze země na dobu neurčitou, tedy napořád. To se ukazuje problém tehdy, když dotyčná osoba odsouzená ještě podle této staré právní normy měla v Česku například rodinné vazby či práci.

A právě zde se nabízí možnost zmírnit trest milostí. „To je situace, kdy vnitřně cítím, že bychom ji mohli panu prezidentovi postoupit a odtrhnout se od jeho rozhodnutí. Zatím jsme ale takový případ nenašli. Na druhou stranu, pokud byl dotyčný odsouzen za loupež či násilné přepadení, nebylo by správné ho omilostnit, je vždy třeba reflektovat, za jaký čin byl odsouzen,“ míní Krupová.

Kritéria zůstanou

Zmírnit Zemanova striktní kritéria pro milosti se snažila i bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Při rezignaci prosila Zemana, aby své rozhodnutí přehodnotil . I kdyby ale tato podmínka neexistovala, počet postoupených žádostí by se podle Krupové nijak nezvýšil. „Zkoušeli bychom více i humanitární důvody, nejen vážný zdravotní stav. Ale že by toho bylo výrazně více, to se podle mého říct nedá.“

Kupodivu se dokonce nezvýšil ani „výskyt“ vážně nemocných osob, které o milost žádají. Ti, kteří to zkouší, tvoří prý spíše výjimky. A překvapivě nezačal klesat ani samotný počet žádostí, přestože je Zeman v podstatě neuděluje.

Podle Krupové by měla být milost až poslední možností. „Nejsem proti milostem. Tuto možnost máme v Ústavě a podle mého názoru by tam měla zůstat. Musí se s ní ale zacházet jako s nejzazším prostředkem. Ačkoli případ řeší soud, poté i odvolací či dovolací soud, někdy se může stát nespravedlnost v tom smyslu, že nezhodnotí všechny rodinné či další podmínky, o kterých v době rozhodování soud neví či tehdy ještě neexistovaly, a které může vzít v potaz prezident, respektive my při prošetřování,“ dodává.

Prezidentské milosti Právě pro případy odsouzených, kteří se museli doma starat o děti či blízké, prezidenti v minulosti svého práva udělit milost využívali. Mnohdy se ale objevily i sporné případy. Václav Havel V průběhu let 1993 až 2002 udělil milost celkem 860 lidem. Ještě coby federální prezident jich rozdal více než tisíc. Mezi Havlem udělenými milostmi bylo i několik sporných případů. V roce 2000 ji například udělil Zdeňku Růžičkovi, který byl odsouzen za dvojnásobnou brutální vraždu. K činu se nikdy nepřiznal, před soudem ho usvědčil komplic a další svědci. Kritiku vyvolala i milost pro syna Věry Čáslavské z prvního manželství - Martina Odložila. Ten měl boxerem udeřit svého otce Josefa, českého atleta, který na následky zranění posléze zemřel. Havel mu uložil milost, neboť uvěřil verzi, že otec Josef v důsledku roztržky upadl a zemřel. Václav Klaus V porovnání s Havlem byl Klaus v milostech opatrnější. V průběhu deseti let svého prezidentování rozdal 412 milostí. Kontroverzní reakce vyvolalo například omilostnění Anny Benešové, ředitelky Metropolitní univerzity. Ta byla odsouzena za korupci, za což dostala podmíněný trest. Argumentovala tím, že se musí starat o vážně nemožného člena rodiny. Václav Havel a Václav Klaus na fotografii z roku 2003