Pět bývalých impérií?
Dovolím si nesouhlasit s výchozí úvahou, že země BRICS "se svou slavnou minulostí" hrají významnou úlohu na mezinárodní scéně a že by se Evropa k nim měla podle toho začít chovat. - Indie přestala být impériem (a i tehdy jen lokálním) v 18. století. Totéž platí o Číně, která sice byla císařstvím ještě na začátku 20. století, ale uzavřeným do sebe, bez globálních ambicí a vlivu. Brazílie se po osamostatnění od Portugalska prohlásila císařstvím, ale impériem nebyla nikdy. Zbývají Turecko, "nemocný muž na Bosporu", jehož impérium bylo rozděleno po 1. světové válce, a Rusko, "kolos na hliněných nohou". (O Jihoafrické republice není třeba v této souvislosti vůbec hovořit.) Tolik k "slavné minulosti", pokud ji hodnotíme z hlediska úspěšnosti jejich zahraniční politiky, výbojů a ekonomické síly. A jak je to dnes? Novináři si vymysleli akronym BRIC/BRICS, aby nemuseli dlouze vypisovat názvy států, jejichž ekonomiky projevily neobyčejnou rychlost růstu a některé z nich i schopnost příklonu k demokracii a tržnímu hospodářství. O jakém globálním vlivu těchto zemí se ale dá mluvit? Jejich ekonomická výkonnost není stejná a na mezinárodní scéně nachází jen zřídka úspěšné politické vyjádření (viz například fiasko brazilsko-tureckého pokusu o vyřešení sporu kolem íránského jaderného programu). BRAZÍLIE: s lusofonními africkými státy ji spojuje její ekonomická váha a legenda, že stejně jako ony byla kolonií a že si ve své kultuře a obyvatelstvu nese silné africké dědictví; ČÍNA: v čem se stává mocností za svými vlastními hranicemi? Snad jen ambicí po ovládnutí té části Pacifiku a jeho okrajových moří, která považuje za své historické území. V Africe nikomu neklade nepříjemné otázky o "dobrém vládnutí" a bez skrupulí exploatuje tamější nerostné bohatství. Investované peníze získává zpět skrze levné zboží problematické kvality; INDIE: po uhynutí Hnutí nezúčastněných je její globální politický vliv marginální, vybíjí se hlavně v OSN; TURECKO: krátkodechý pokus o vytvoření jakéhosi souručenství turkických států "od Bosporu po Sinťiang" selhal, ekonomicky není schopno čelit vlivu Číny a Ruska v těchto regionech a dokonce i "bratrský ázerbájdžánský lid" ztratil hodně z optimismu, vkládaného do této relace. To, že Turecko je v ISAF, vyplývá především z jeho členství v NATO a z víry, že jako muslimská země dokáže snáze prosadit své ekonomické zájmy v regionu. Totéž platí pro angažmá v Libyi, kde s k zemím NATO přidalo až po dlouhém váhání. Snad jediné teritorium, kde se Turecku částečně daří (ekonomicky a podporou kulturních projektů, např. rekonstrukcí mešit a historických památek) je Balkán. To je ale deklaratorně i ve skutečnosti velice vzdáleno jakékoli imperiální ambici - výkřiky o neo-osmanské politice Turecka jsou opravdu jen výkřiky. Takže zbývá RUSKO: jeho koloniální výboj měl podstatně jiný charakter než výboje britské, francouzské či portugalské. Rozpad SSSR jakožto mateřského teritoria s věncem kolonií na hranicích nevedl k zániku ekonomických vazeb a trvající mocenský vliv Ruska ve střední Asii i na Kavkaze je prostě realitou. Na rozdíl od ostatních BRICS má Rusko globální zájmy, ambice i kapacitu je naplňovat i v politických tématech. - Souhlasím, že současný stav mezinárodních institucí neodráží realitu, ale stejně nereálné je podle mého soudu očekávat od BRICS jakési nové uspořádání. V zásadě se chtějí především podílet na tom, co je. Svět nevypadá moc hezky, ale stále ještě funguje lépe než před 2. světovou válkou. Staří hráči nejsou nahrazeni novými, u stolu je hráčů opravdu víc, ale rozhodně bych nepodceňoval vliv a sílu těch starých a nepřeceňoval možnosti a ambice nových.