Čeští voliči mají ve zvyku stranám jejich vítězství kompenzovat. Oplácí jim v příštích volbách
Po debaklu ODS v krajských a senátních volbách se šéf socialistů Jiří Paroubek naparoval, jako kdyby už měl všechny příští volby vyhrát stejně drtivým rozdílem. Když se k tomu přidá, že se mu podařilo získat rozhodující většinu ve sněmovně a mohl si se zemí dělat, co si zamanul, zatímco ODS byla v naprosté defenzivě, nevypadalo to nepravděpodobně.
Socialisté navíc opět rozjeli sice bezobsažnou, ale zato monstrózní volební kampaň. Naopak o ODS toho kromě nářků nad ztracenou vládou, předsednictvím EU a nabídek „Řešení místo strašení“ příliš slyšet nebylo. Přesto se poslední volební průzkumy nejrůznějších agentur shodovaly v tom, že ODS v eurovolbách větším či menším rozdílem zvítězí. Případně se o prvenství se socialisty podělí. Jenže právě vítězství může nakonec pro ODS znamenat výrazné riziko při předčasných volbách do sněmovny. Byť to zní nelogicky.
Český zvyk kompenzovat Čeští voliči mají totiž zvyk kompenzovat. Pokud předchozí volby vyhraje jeden ze dvou hlavních rivalů, ve volbách jiného typu putuje většina hlasů opačně. Příkladem budiž všechny volby do sněmovny a do krajů od chvíle, kdy byly tyto územní celky ustaveny.
Dokud zemi vládly kabinety sociální demokracie, v krajských volbách si ani neškrtla. Občanští demokraté drtivě zvítězili i při prvních krajských volbách, ačkoliv tehdejší předseda ODS Václav Klaus kraji dlouho opovrhoval.
Stačilo, aby volby do sněmovny vyhrála ODS, socialisté – stejně jako v minulosti jejich sokové – pojali krajské volby jako referendum o kabinetu, a byl z toho kardinální výprask.
Ostatně i eurovolby před pěti lety ODS vyhrála za vlády Vladimíra Špidly, pro kterého byla tato porážka definitivou vedoucí ke ztrátě stranického i premiérského křesla.
Nyní je situace z různých důvodů odlišná.
Možná ale právě proto by výrazné vítězství ODS v eurovolbách mohlo stranu při předčasných volbách do sněmovny poškodit.
ODS po podzimním výprasku a následné vnitrostranické řeži dostali bonus, když Jiří Paroubek, nafouknutý jako bublina, nezodpovědně shodil Topolánkův kabinet uprostřed předsednictví EU. Ti z voličů ČSSD, kteří si koaliční vládu nepřáli, zůstali uspokojeni a o veřejné dění (a nutnost chodit k volbám) ztratili minimálně na čas zájem.
Navíc socialisté udělali i další chybu: při plnění slibu, kterým vyhráli krajské volby – rušení poplatků ve zdravotnictví – dosáhli pouze toho, že svým voličům udělali v systému galimatyáš. Zejména starší lidé nevědí, kdy a co se platí, což vnímají tíživě. To vše dohromady navíc vyprovokovalo vlnu vzdoru vůči Paroubkově ČSSD a také mobilizaci přívrženců pravice, kteří by za jiných okolností na politiku a eurovolby kašlali.
Aniž by tedy ODS na rozdíl od podzimu něco výrazně změnila nebo učinila, průzkumy před eurovolbami ji favorizují. Pokud občanští demokraté zvítězí, mohou se ale popsané nálady zrcadlově obrátit.
Uspokojeni odvetou budou voliči pravice, ti levicoví naopak ucítí potřebu přijít k předčasným volbám do sněmovny. Toto nebezpečí si ostatně uvědomuje i Topolánek. „Zajímavý výsledek (euro)voleb by byl devět křesel pro ODS, devět pro ČSSD a čtyři pro KSČM,“ citovaly šéfa ODS Hospodářské noviny. Je přitom málokdy vídané, aby předseda jakékoliv politické strany otevřeně řekl, že vlastně nechtějí vyhrát. Šéf ODS k tomu ovšem má důvod nejen kvůli náladám voličů.
Vysoké volební vítězství by totiž mohlo uchlácholit i samotné členy jeho strany. Ti by si mohli říkat: Nemusíme ani nic moc dělat, Paroubek se nakonec porazí opět sám jako v eurovolbách. A takové myšlenky jsou pro pravici nesmírně nebezpečné. Tím spíš, že následují dva měsíce prázdnin, které si obvykle vybírají i politici.
Existuje samozřejmě i teorie, že by Paroubek nemusel prohru unést, mohl by ztratit nervy, vyvádět jako po prohře ve volbách do sněmovny v roce 2006 a tím se lidem ještě více znechutit. To se ale zdá méně pravděpodobné než první varianta. Ostatně ani socialisté si nyní z obdobných důvodů žádné výrazné vítězství nepřejí.
Pokud si tedy člověk po říjnových volbách nepřeje vládu ČSSD s komunisty – byť stávající ODS také nenabízí extra lákavou alternativu – možná by bylo lepší, aby nejsilnější pravicová strana v eurovolbách utrpěla – slovy Václava Klause – nevýhru. V ODS dnes není nikdo, kdo by ji Topolánkovi nějak extra vyčítal. Ale hlavně: byť je módní tvrdit opak, při současném systému EU je vcelku jedno, kolik tam která česká strana bude mít poslanců. Pro život v Česku budou podstatné volby do sněmovny.
Vysoké vítězství by mohlo uchlácholit i samotné členy strany. Ti by si mohli říkat, že se Paroubek nakonec porazí opět sám jako v eurovolbách.
O autorovi| Petr Kolář redaktor LN, e-mail: petr.kolar@lidovky.cz ; Petr Kolář redaktor LN
