Jediné, co tentokrát zvládl bravurně, bylo vyhýbání se jasným odpovědím na jasné dotazy a zamlžení podstaty problémů, které mu byly novináři předestřeny. Po jedenácté ruský prezident uspořádal tzv. velkou tiskovku, aby stovkám natěšených žurnalistů neřekl vůbec nic nového.
Asi nejslavnější se stala věta, kterou přiznal to, co už dávno všichni, kromě několika výjimek ztělesněných například našimi vrcholnými politiky, vědí: „Nikdy jsme neříkali, že tam (rozuměj na ukrajinském Donbase) nejsou lidi, kteří se tam zabývají řešením určitých otázek ve vojenské oblasti. To ale neznamená, že tam je přítomna pravidelná ruská armáda. Vnímáte ten rozdíl?“
Putin: Na Ukrajině bojují Rusové, kteří plní vojenské úkoly. Ale vojáci to nejsou |
Jestli tomu někdo rozumí, měl by zbytku, který tápe, vše vysvětlit. Doposud Putin připouštěl pouze to, že do boje proti „ukrajinským fašistům“ vytáhli po boku donbaských „traktoristů a horníků“ ruští vojáci v rámci své dovolené a že on, byť vrchní velitel, nemůže přece organizovat jejich volný čas.
Co na tom, že si na výlet vyjedou v tanku! Najednou je ale všechno jinak: Ukrajinci nejsou fašisti, ale „partneři“, a vojáci nejsou na dovolené, ale plní úkoly. Víc to prezident nerozváděl, a protože se ho už nikdo nestačil zeptat, jak to proboha myslí a proč donedávna tvrdil opak, musíme si vystačit s domněnkou, že je po 15 letech vládnutí opravdu hodně unaven a všechno se mu v hlavě plete. Protože pokud to tak není, je tady ještě jedna možnost, kterou vyslovil ruský spisovatel a novinář Viktor Ščenderovič: „Výsledky posledních patnácti let ukazují, že máme co do činění s drzým lhářem.“
