Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Proměny mají reálné předobrazy

Česko

Tomáš Řehořek začal na svém celovečerním debutu pracovat už ve dvaceti.

Zastal na něm úctyhodnou řadu profesí.

* LN V Proměnách jste podepsán pod scénářem, režií, kamerou i střihem. Jak jste s tolika profesemi zvládal žonglovat?

To vzniklo tím, že bylo hrozně málo času, ne proto, že bych si myslel, jak jsem geniální. Odpadla tak třeba „povinnost“ komunikace s kameramanem. Při střihu jsem nenašel nikoho, kdo by měl chuť zodpovědně projít obrovské kvantum materiálu a vytáhnout z něj maximum. Člověk se tím samozřejmě okrádá o invenci dalších lidí. Při střihu, na kterém mě baví zkoušet s materiálem různé kombinace, jsme měli dramaturgickou spolupráci: pana Aloise Fišárka, Tomáše Dorušku a Víta Karase. Když jsem ztrácel objektivitu, získal jsem díky nim nezávislý pohled.

* LN Jak jste přesvědčil herce, aby šli do „pouhého“ studentského filmu?

Nemám rád casting. Už při psaní scénáře jsem si představoval, jak by která postava měla vypadat typově. Pak jsem navštěvoval představení v různých divadlech, našel si typově odpovídající herce a zašel za nimi se scénářem. Měl jsem štěstí, že mě nikdo z nich neodmítl. Pro mě to byla škola: učil jsem se práci s herci. Jsem jim za to vděčný.

* LN Na vašem filmu mě nejvíc překvapuje, jak „dospělým“ tématům se v něm věnujete.

Netroufl bych si natočit film, který bych si zcela vyfabuloval. Všechny čtyři postavy mají reálný předobraz. Vznikalo to postupně. Prvopočátkem se stal moment, kdy jsem na ulici zahlédl matku s kočárkem a řvoucím dítětem a kolem projel mercedes s blondýnou, která ten výjev sledovala. Líbil se mi ten kontrast. Zapsal jsem si to a pak zjistil, že obě postavy vlastně znám. Takových momentů je ve filmu několik. Bavila mě interakce mezi jednotlivými dějovými liniemi i způsob vyprávění příběhu.

* LN Střet několika dějových linií na jednom místě v časoprostoru používá například režisér A. G. Iňárritu. Nakolik jste se inspiroval jeho filmy nebo i jinými snímky?

Ta inspirace tam samozřejmě je. Mám rád filmy celé mexické nové vlny a baví mě i další snímky s propletenými příběhy, jako Crash a Magnolia. Na Proměnách se mi líbí, že jejich děj není lineární, že skáčeme sem a tam a zaměstnáváme tím diváka, který si to musí spojovat dohromady.

* LN Proměny zahajovaly přehlídku Finále, soutěžily na festivalu nezávislých filmů v Paříži, byly k vidění na dalších akcích. Jaký máte pocit z dosavadních reakcí?

VPaříži film dopadl velmi dobře, zaplněný sál tleskal vestoje. Na Finále jsem měl velký strach, protože šlo o první velké domácí publikum. Přišla nám gratulovat spousta nadšených lidí, ale chápu, že ti, kterým se Proměny nelíbily, se neukázali. Hodně mě potěšilo, že jedněmi z prvních gratulantů byli paní Vlasta Chramostová s kameramanem panem Milotou. Byla to pro mne čest. Líbí se mi, že reakce jsou kontroverzní: je to lepší, než když je pocit z filmu neutrální a člověk na něj do pěti minut zapomene.

Autor: