V sekci Reflecting Images: Masters určené veřejnosti se v Amsterodamu promítá snímek Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové, režisérčin nejdelší časosběrný projekt.
Projekt její dcery, producentky a režisérky Hany Třeštíkové Evropské manželské etudy byl jako jediný ze střední a východní Evropy vybrán k prezentaci před zástupci evropských televizních společností. A v neveřejné sekci Docs for Sale – trhu pro odbornou veřejnost jsou uváděny ještě další dva české dokumenty, Občan K. a Tomorrow Will Be Better.
37 let natáčení. Soukromý vesmír je nejdelší časosběrný projekt Heleny Třeštíkové.
Snímek Občan K. režiséra Michala Dvořáka dokumentuje zatím poslední a nejrozsáhlejší akci známé české výtvarné skupiny Ztohoven, a sice vzájemnou výměnu občanských průkazů a vystupování před úřady pod cizí identitou. Premiéru měl na letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, do českých kin vstoupil počátkem listopadu. Účast na festivalu IDFA je jeho prvním krokem k zahraniční distribuci. „Na festivalu jsou přítomni zástupci důležitých distribučních společností z celého světa a některé již projevily o film zájem,“ uvedla producentka filmu Hana Třeštíková.
Dostat svůj film na zahraniční trhy se snaží i Martin Bartulík, producent a Martin Přívratský, režisér dokumentu Tomorrow Will Be Better. „Je to pro nás jediná šance, jak tento film zaplatit, protože kromě několika málo partnerů tento film prakticky financujeme z vlastních zdrojů," říká Přívratský. Je to ale jeden z mála českých filmů, který je dobře srozumitelný i v cizině a tak Martin Přívratský doufá, že zájemce o film najde. Tomorrow Will Be Better dokumentuje jeden rok života jednoho z top světových jezdců Freestyle Motocrossu Libora Podmola. Film byl uveden v českých kinech v květnu letošního roku.
Horor mezi mrtvými rybami
Přehlídka IDFA, jejíž letošní 25.ročník se koná od 14. do 25.listopadu, je největší a nejvlivnější forum pro tvůrce dokumentárních filmů, producenty a investory v Evropě. Každoročně se na něm prezentuje nejen množství kvalitních filmů se závažnými společenskými tématy, ale také inovativních děl z hlediska formy a provedení. Jedním z nejvýraznějších filmů v tomto ohledu a také beznadějně vyprodaných je snímek britsko-francouzské dvojice Luciena Castaing-Taylora a Vérény Paravel s mystickým názvem „Leviathan“ podle biblické mořské nestvůry.
Leviathan, režie Lucien Castaing-Taylor a Véréna Paravel
Téměř hororový dokument natočený na americké rybářské lodi s pomocí malých kamer upevněných na přídi lodi, někdy na tělech rybářů či vhozených mezi mrtvé ryby nebo plujících pod vodou dává divákovi plastický surový obraz života a smrti na moři. Dokument je oproštěn od hudby, rozhovorů nebo komentářů. Jenom zvuky motorů, narázy vln, drnčení řetězů a pokřiky rybářů tvoří zvukový doprovod této dramatické přírodní podívané. Celkovou atmosférou a provedením je tento snímek někdy přirovnáván ke slavnému Vetřelci režiséra Ridley Scotta. Film byl vyroben ve škole dokumentárních filmů SEL (Sensory Ethnography Lab), kterou režisér Lucien Castaing-Taylor založil při Harvardské univerzitě.
