Prorok, jeden z favoritů soutěže letošního festivalu v Cannes, patří už teď do zlatého fondu filmových gangsterek.
Jednu část života filmové gangsterky většinou opomíjejí: pobyt ve vězení. Snímek režiséra a spoluscenáristy Jacquese Audiarda Prorok se za mřížemi odehrává téměř celý. Nejen tím do daného žánru přináší čerstvý vzduch.
Do kriminálu na začátku filmu nastoupí devatenáctiletý Malik -ucho z ulice, které neumí ani číst. Jeho přečin se neřeší: zřejmě se popral s policistou a je Arab, takže vyfasuje šest let natvrdo.
Ve vězení fungují zavedené pořádky. Život vevnitř ovládá gang Korsičanů, vedený nenápadně hrozivým Césarem Lucianim. Ten Malika využije k likvidaci práskače Reyeba, později si z něj udělá poskoka. Mladík je sice nezkušený, ale snaživý a šikovný: brzo pochopí, jak se věci v kriminále mají, a časem si rozjede i vlastní agendu, která dalece přeroste zdi vězení.
Audiard se s publikem moc nepáře. Hodí ho do děje stejně rázně, jako zavře do lochu Malika, a místo nějakých vysvětlovaček ho vystaví až dokumentaristicky syrovému záznamu reality. Přestože film vznikal v ateliéru, maximálně autentické interiéry vzbuzují pocit, jako by se natáčelo ve vyklizeném bloku skutečného vězení.
Od Malika ani na krok Divák si na místní poměry zvyká spolu Malikem, kterého kamera prakticky neopouští: vidí vězení jeho očima, slyší jeho ušima. Klaustrofobicky sevřené prostředí přispívá k pocitu, že tamní podmínky zažívá na vlastní kůži. Nikdy to není patrnější než v naturalisticky natočené scéně Reyebova zabití. Pečlivě odpozorovaným realismem a sugestivní tělesností ostatně dýchá už příprava, při níž se Malik učí schovávat žiletku v puse a bleskurychle ji „tasit“. Realistické jsou také akcenty různých etnických skupin, stejně jako vzájemná animozita jejich členů.
Obrazově Audiard využívá menší záběry, polocelky a detaily. Rozhlédnout diváka nechává vlastně jen ve výjevech z vězeňského dvora. (I ten je mimochodem svázán pevnými pravidly: hraje důležitou roli, kdo kde stojí a s kým se baví.) Analogicky k tomu režisér nerozvíjí soudržný příběh, nýbrž vypráví v epizodách, které ilustrují Malikův vzestup. Velmi zkušeně využívá zkratky, někdy dokonce ke komickému efektu: když Malika na jednodenní propustce kontrolují na letišti, mladík zvyklý na vězeňskou rutinu automaticky vyplázne jazyk, aby ukázal, že ani v puse nic neschovává. Sem tam Audiard mezi epizody vmáčkne také hudbou podbarvenou montáž časové zkratky, která ještě podtrhne adrenalinové tempo filmu. Z něj se toho ani přes úctyhodnou stopadesátiminutovou stopáž mnoho vystříhat nedalo.
Audiardova režijní bravura se projevuje i v tom, jak umí střídat nálady. Po bezútěšném nástupu přijdou odlehčené žánrové obrázky. Testosteronem nabité akce „venku“ se střídají s precizně vystavěnými scénami, v nichž se prohlubuje vztah mezi Malikem a Césarem.
Právě výkony jejich představitelů patří mezi to nejlepší, co lze z hereckého fochu letos na plátně spatřit. Zkušený Niels Arestrup jde v roli Césara cestou Ala Pacina: střídá polohu doutnajícího ohně s výbuchy agrese. Fenomenální talent Tahar Rahim hraje zevnitř, tlumeně, víc očima než tělem a ve své první velké roli jednoduše září.
Gangsterky 21. století Oblouk gangsterek tradičně spočíval v zachycení vzestupu a pádu jejich (anti)hrdinů. Prorok však ukazuje jen Malikovu cestu vzhůru. Mladý Arab navíc působí veskrze sympaticky - i když zabil několik lidí a kšeftuje s drogami. Přesto film nelze vinit z obhajoby zločinu a morální ambivalence. Jakkoliv to jeho tvůrci odmítají, jeho srdcem je kritika vězeňského systému. Kdyby se totiž Malik nedostal do kriminálu, byl by nadosmrti vandrákem nebo malým zlodějíčkem. Právě „v lochu“ se ale naučil všechno, co ke kariéře bosse podsvětí potřeboval. Spolu s italskou Gomorrou tak Prorok posouvá málem zkamenělý žánr do dalšího století.
Prorok (Un Prophete)
Francie/Itálie 2009 Scénář: Thomas Bidegain, Jacques Audiard Režie: Jacques Audiard Kamera: Stéphane Fontaine Hudba: Alexandre Desplat Hrají: Tahar Rahim, Niels Arestrup, Adel Bencherif, Hichem Yacoubi a další
