Klaus mladší je vlastně dvojnásobným členem ODS. Byl jím od roku 2002 do roku 2008. Přihlášku do strany znovu podal letos v lednu, poté se stal stínovým ministrem a je zřejmé, že jeho ambice u toho neskončí. Z jeho dosavadního chování můžeme oprávněně usuzovat, že jako politik je poněkud labilní. Z politické strany se nevystupuje jen proto, že je mi nesympatický předseda a nelíbí se mi jeho politika. Chování Klause mladšího též neosvědčuje člověka, který by byl schopen soustavné a dlouhodobé práce. Vždyť jen čekal, až se v ODS objeví někdo jemu nakloněný, a pokud by mu bylo nabídnuto nějaké perspektivní politické angažmá, dost možná by si vybral i jinou politickou stranu.
To vše jsou možná argumenty, proč Klause mladšího nemusejí milovat spolustraníci, pro politikovy výsledky je podstatnější, jestli jej milují voliči. A s těmi mluví a setkává se velmi často, za což jej pochválil i tatínek. Jeho kritika současné ministryně školství Valachové je ostrá a nevybíravá. To vše mu může přinést popularitu, ale hlavně u těch již přesvědčených. ODS nutně potřebuje k návratu na výsluní spíš osobnosti lákající lidi „zvenku“, třeba i takové, kteří nad občanskou demokracií v minulosti zlomili hůl. Václavu Klausovi mladšímu nechybí ani výřečnost, ani inteligence, schází mu otevřenost a pozitivní program, jeho dosavadní projevy se vezly na všeobecném (dalo by se říci až babišovském) nadávání na poměry.
Pro politickou stranu je důležitý předseda sjednotitel a tím Klaus být neumí, proto o nahrazení Petra Fialy může jen snít. Nebo že by ODS zahrála na nostalgickou strunu heslem: Pojďte si s námi zopakovat devadesátky?
