Některé menší prostory jsou ke svým návštěvníkům benevolentní; ti jsou ale zase soudní a v klubu velikosti obývacího pokoje nechají krabičku v kapse. Ono totiž pokud kapacita klubu tak akorát odpovídá, dýchat stejně není co. Nejlépe psychologicky zafunguje, když cigaretu vytáhne sama kapela. Brněnská Fléda má u vstupu do sálu označení, že je prostor nekuřácký. Což na nedělním koncertě všichni dodržovali - tedy až do chvíle, kdy si svoje lehké kamelky otevřel Michael Gira. Neexistuje, že by někdo kázal vodu a pil víno.
V Praze je nekuřácký pouze sál Divadla Archa - ostatní prostory podobného typu nechávají kouření při koncertě volný průběh. Se zvyšujícím se počtem lidí je těžké všechny „uhlídat“ a představa, jak by několik tisíc fanoušků Slayer nebo Iggyho Popa reagovalo na sdělení, že se v holešovické aréně nesmí kouřit, je srandovní.
Místa vyhrazená pro kuřáky ale existují, v Arše je to celé vrchní, vždy ukázkově zamlžené foyer, od baru malých i velkých klubů nikdo nikoho s cigaretou většinou nevyhazuje. Ale třeba v Kodani už mají kuřáci úplný šmitec. Můžou pokuřovat venku, což v listopadu dělají jen turisti a jen občas nějaká zbloudilá duše, nebo na toaletách, ovšem „tajně“. Při pohledu na desítky bicyklů, navršených před každým klubem (a vlastně jakoukoliv budovou), člověka napadne, že Dánové vyměnili cigarety za kola.
Docela nedávno u nás vznikla neformální výzva Nekuřte na koncertech!, již může podpořit každý např. na myspace.com/nekurtenakoncertech nebo - pochopitelně -tím, že na koncertech nebude kouřit. „Prosíme, nekuřte na koncertech. Je to o vzájemné ohleduplnosti, zdraví a hygieně. (...) Ať se každý baví, jak uzná za vhodné. Nikdo ale nechce, aby se kvůli jeho zvykům (ke kterým může patřit zapálené cigárko) stal pro někoho jiného stejný koncert peklem. Červené uslzené oči, kašel a hadry, které musíte doma s odporem stáhnout a okamžitě vyprat. I tak to vypadá.“ Znáte?
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
