Repo: Genetická opera! je těžké sousto. Ne pro krvavé výjevy, kterými se tu nešetří. Ne pro tvrdou hudbu, jež tu nepřestává znít. A dokonce ani kvůli výpravě, semílající dohromady „úpadkovou“ estetiku, nýbrž proto, že tu chybí prvky pro filmový muzikál nezbytné: film a muzika.
Jako tolik snímků, které tenhle podzim vstoupily do české distribuce, má Repo: Genetická opera! slibnou premisu. Film se odehrává v roce 2056, kdy obyvatelstvo zničené planety Země kosí vlna selhání orgánů. Spásu přináší společnost GeneCo., která je schopná dodat každému náhradní srdce, ledviny či rohovku – a to i na splátky. Běda však, když se „pacient“ s placením opozdí. To pak přijde „repoman“, biologický exekutor, který příslušný orgán bez umrtvení zabaví. Kulisa je to nádherně absurdní, teď do ní jen zasadit postavy a příběh. A právě to se nepodaří. Autoři scénáře a hudby Darren Smith a Terrance Zdunich nedokázali vyrukovat s ničím lepším, než je banální historka o dívence, která pátrá po tajemství své rodiny a zároveň své vzácné nemoci. Nit ji dovede až do nejvyššího vedení GeneCo., ovládané padouchem Largem a jeho třemi zkaženými dětmi.
Konec dobrý nic nezachrání Kde není co vyprávět, není ani jak. A jestli má Darren Lynn Bousman nějaké režijní schopnosti, nedostal zatím příležitost je ukázat, protože si vybírá projekty s neexistujícím scénářem. Posouvá Repo: Genetickou operu! dopředu úplně stejně mechanicky jako své předchozí filmy – druhý až čtvrtý díl krvavé šňůry Saw. Scéna střídá scénu, plátno se barví lacinými emocemi (a krví) a najednou je konec. Aspoň za ten se dají Bousmanovi a scenáristům nějaké body přičíst: ať už jsou dílčí dějové linie ploché jakkoliv a nápad spojit je dohromady ve výstupu na divadelním pódiu ohraný, finále filmu nepostrádá jistou působivost a motiv kritiky konzumní společnosti se tu poprvé odlepí od země. Žádný takový pozdní vrchol bohužel nespasí hudební stránku. Repo: Genetická opera! je muzikálem jen v tom, že jeho postavy zpívají. Bohužel však nejde o písničky, nýbrž o pouhé náhodně intonované repliky bez rýmů, frázování či struktury. Pozadí jim dělá monotónní podladěné kytarové bublání, třetí odvar už tak odvozených industriálně-metalových kapel typu Rammstein.
Zbývá tedy výtvarná stylizace. Svět roku 2056 je průmyslovou pustinou s všudypřítomnými reklamními panely v duchu Blade Runnera. Potulují se jí postavy oblečené v kostýmech laděných do uniforem posluchačů gotického rocku či glamu: nechybí podmalované oči, síťované punčochy, dlouhé kožené kabáty atd. Stejně jako animované vsuvky nejde o nic originálního, ale aspoň to má jakýs takýs nápad. Dokonce vtipné je potom obsazení celebritky Paris Hiltonové do role rozmazlené bohaté husy.
Bousmanův film se netají záměrem stát se stejným kultem jako rockový muzikál Rocky Horror Picture Show. Oproti jeho podvratnosti se však pohybuje na zcela bezpečné půdě: použitá hudba i rádoby dekadentní móda patřily do mainstreamu už před deseti lety. A násilné scény rozřezávání lidí zaživa? Taky nuda. Repo: Genetická opera! je přes všechna vyhřezlá střeva a cákající mozky smrtelně chudokrevná.
***
HODNOCENÍ LN ***** Repo: Genetická opera! (Repo! The Genetic Opera)
USA 2008 Scénář: Darren Smith, Terrance Zdunich Režie: Darren Lynn Bousman Kamera: Joseph White Hudba: Darren Smith, Terrance Zdunich Hrají: Alexa Vegaová, Paul Sorvino, Anthony Head, Sarah Brightmanová, Paris Hiltonová, Bill Moseley a další Distribuce v ČR: HCE Premiéra: 20. 11. 2008
