3. května 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Průkopník abstrakce v Paříži. František Kupka nikdy nebyl přímočarý

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Než přišla abstrakce. Kupkovy obrazy Portrait de Famille a Grand Nu, oba z roku... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Než přišla abstrakce. Kupkovy obrazy Portrait de Famille a Grand Nu, oba z roku... | foto: GRAND PALAIS

PAŘÍŽ Velká retrospektiva Františka Kupky se otevřela v pařížském Grand Palais, kde je nyní k vidění přes tři sta děl různého druhu a zaměření – obrazy, kresby, grafické listy i ilustrace. V září se tato výstava přesune do Prahy.

Výstava jednoho z největších průkopníků abstraktního malířství je členěna do několika okruhů od raného symbolismu přes rozhodující rané abstraktní období a soubor obrazů rozvíjejících organické tvary až ke geometrické abstrakci, v níž umělec vytvářel přísně uspořádané soustavy jednoduchých tvarů.

Když srovnáváme Kupku s ostatními zakladateli abstraktního umění, jako byli Piet Mondrian, Kazimir Malevič nebo Vasilij Kandinskij, dojdeme k závěru, že jeho vývoj byl zřejmě nejsložitější. A nikdy nebyl přímočarý. Každý ze zmíněných umělců vycházel víceméně z jediného základního principu, který důsledně rozvíjel. Tvorba Františka Kupky však vyrůstala z několika základních bodů. Zpočátku byl přímo spojen se středoevropským a českým symbolismem, pak se přiblížil silnému mezinárodnímu proudu expresionismu a následně se stal jedním z pionýrů organicky zaměřené i geometrické abstrakce.

Pro jeho tvorbu bylo ovšem velmi důležité, že do hloubky studoval filozofii – zajímal se nejen o evropskou kulturu od starověku až do současnosti, ale i o východní způsob myšlení. Zabýval se také přírodními vědami, ze kterých jeho tvorba do značné míry vychází. Přemýšlel o různých souvislostech, o principech ovládajících kosmos, o způsobu vyjádření čtvrté dimenze, o smyslu náboženských učení, o pravidlech hudební kompozice, která nic nezobrazuje, a především o tom, jak ztvárnit čistě abstraktní představy prostřednictvím obrazu.

Kupka měl ovšem, jak vyplývá z dochovaných svědectví, zvláštní povahu: nesnažil se příliš sdružovat, nechtěl nést standartu některého ze směrů, nehodlal bojovat o své místo v dějinách umění. Držel se spíš stranou. Tak se na něj vlastně v některých obdobích poněkud zapomínalo. Měl sice retrospektivní výstavu v pražském Mánesu v roce 1946 (z té byla naštěstí zakoupena kolekce jeho obrazů pro pražskou Národní galerii, kde je dodnes chloubou stálé expozice ve Veletržním paláci) a po jeho smrti byla v roce 1958 uspořádána jeho výstava v Muzeu moderního umění v Paříži. Ale to pořád nestačilo k tomu, aby jeho tvorba získala v dějinách umění místo, které jí náleží.

Další důležitou „českou“ kolekci tvoří obrazy a kresby, které získali zčásti přímo od umělce manželé Mládkovi. Soustředili ji nejdříve ve svém sídle ve Washingtonu, než se po skončení komunistického režimu stala součástí sbírek pražského Musea Kampa. Všemožně se také snažili přispět k nové vlně zájmu o umělcovo dílo.

František Kupka: Peníze (1899; Národní galerie v Praze).
František Kupka: Žena před obrazem (1903). Olej, lepenka, 45 x 38,5 cm (Galerie Kodl).

Dvoubarevná fuga tentokrát odcestovala

O Kupkovu velkou retrospektivu se zasloužil dlouholetý ředitel Guggenheimova muzea v New Yorku Thomas Messer, historik umění českého původu. Další rozsáhlou expozici uspořádalo v roce 1989 Muzeum moderního umění města Paříže. A je nutné připomenout výstavu věnovanou počátkům abstraktního umění uspořádanou před patnácti lety v pařížském Musée d’Orsay, na niž tehdejší ředitel NG Milan Knížák odmítl zapůjčit stěžejní dílo Amorfa. Dvoubarevná fuga z roku 1912. Ta v roce svého vzniku vzbudila spolu s obrazem nazvaným Amorfa. Teplá chromatika (nyní v majetku Musea Kampa) na pařížském Podzimním salonu zaslouženou pozornost. Oba tyto obrazy lidé na současné výstavě mohou spatřit. Jsou tam i rané symbolistické obrazy, jako Cesta ticha z roku 1903, z organických abstrakcí například Kosmické jaro z let 1913–14, zásadní obraz Okolo bodu z let 1911–1930, který je příkladem toho, že se Kupka ke svým motivům často s novou zkušeností třeba i po letech vracel. „Mašinistické“ období je mj. zastoupeno Syntézou z let 1927 až 1929 z pražské Národní galerie, geometrické období sérií Vertikálních či Diagonálních plánů.

O současné výstavě, která se k 7. září přenese do pražské Národní galerie a poté ještě do Atenea v Helsinkách, připravila poutavý pořad Jana Chytilová ve výtvarném magazínu Art mix, který lze zhlédnout na webových stránkách České televize. Historička umění Markéta Theinhardtová, jedna ze tří autorů výstavy, která přednáší dějiny umění na pařížské Sorbonně, zde přibližuje celkovou koncepci v komentované prohlídce.

KUPKA – PRŮKOPNÍK ABSTRAKCE

Grand Palais, Paříž, 21. 3. – 30. 7.

Jiří Machalický, historik umění
  • 0Diskuse