Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Průnik humoru na festival. Ale nekamenujte

Kultura

  19:30
Najít v hlavní soutěži nějaké odlehčení bylo s přibývajícími dny KVIFFu čím dál těžší. A i když jsou ty filmy jen těžko srovnatelné, v posledních dnech festivalu do ní stejně jako loni v případě Duše Paula Giamattiho pronikly záchvěvy humoru a hravosti. Filmy Hitler v Hollywoodu a Zůstane to mezi námi doprovodil snímek Čtyři lvi ze sekce Fórum nezávislých, který naopak srandičkami sršel až moc.

Herečky Maria de Medeirosová (vlevo) a Micheline Presleová na MFF v Karlových Varech. foto:  František Vlček, Lidové noviny

K veselým filmům někdy bývají vážné tiskovky a naopak. Hitler v Hollywoodu je první případ. Konference se zvrhla v obhajobu autorských a evropských kinematografií, v jejíchž plamenech se dost ztratila nadžánrová hravost filmu samotného. Snímek Hitler v Hollywoodu jeho producenti nazvali "hyperfikcí", protože termín "mystifikační dokument" nedělal u zdrojů financí dobrotu. A to do toho pojmu nezamíchali ani slova špionážní, thriller, retro a další, která by se tam víc než hodila.

Hitler v Hollywoodu s Marií de Medeiros a Micheline Presle v hlavních rolích je jeden z mála filmů v hlavní soutěži, který se nebere příliš vážně. S rozkošnictvím filmového teoretika (režisér Frédéric Sojcher) se tu záměrně plácá páté přes deváté: staré francouzské černobílé bijáky, Hitlerova filmová propaganda, americké plány na celosvětovou kinematografickou hegemonii, konference v Jaltě, CIA, MI5, Stasi, fikce, realita, nadsázka... chápete. Všemu pomáhá výtvarná stylizace, v jejímž rámci hlavní postavy a potom i některé objekty pobíhají po plátně barevně zvýrazněné oproti zešedlému pozadí. A Maria je prostě panenka.

Zůstane to mezi námi jsem zatím bohužel nestihl dokoukat do konce, ale i tak mě ten film potěšil: už jen tím výronem životní energie a vášně. Kde se v jiných soutěžních filmech okázale trpí a sténá, tady se žije, chlastá, miluje – pravda je, že hlavně bokem, ale i tak se chtíčem spíše nakažlivým. Mozaika příběhů několika příbuzných lidí ze Záhřebu vypadá jako záhrobní ohňostroj za všechny ty, kteří předtím v soutěži tak chudinkovatě scházeli na úbytě.

Čtyři lvi jsou potom trochu jiným případem. Filmu přecházel masivní hype ve stylu "nejvtipnější biják na festivalu". A je pravda, že jsem se jeho prvních deset minut i smál: satira na islámské fundamentalisty člověka odzbrojí už jen tím, že si ji někdo dovolil natočit. Ale pak se z ní čím dál víc stává gymnaziální srandička rádobybuřičů, kteří hrají na první signální: jejich gagy jsou víc přímočaré než vtipné a na skutečnou kritiku současné geopolitické situace by potřebovaly trochu vyzrát. Ale možná se pletu: film už je koupený do české distribuce, tak mě časem můžete ukamenovat.