Vejce však nevystupovalo jen ve staroegyptských mýtech. „Součástí pohřební výbavy dávných Egypťanů byla z blíže neznámého důvodu holubí, husí a pštrosí vejce. V některých hrobech se našly také hliněné a travertinové modely vajec,“ připomíná profesor Vachala. Vejce ale nepatřila mezi pokrmy zesnulých, nejspíše tedy měla určitý symbolický význam. Podle Břetislava Vachaly je navíc zajímavé, že se sen o pojídání vejce považoval za zlý.
Krásná Helena ze skořápky To staří Římané si konzumaci této potraviny naopak užívali. Vajíčko bylo na hostinách prvním chodem a odtud pochází i latinské úsloví ab ovo, tedy od vejce, znamenající přeneseně „od úplného počátku“.
„Vajíčka představovala důležitou potravinu pro všechny společenské vrstvy, kromě toho se často přidávala i do různých léků, například do prostředku, který měl vyvolat potrat, nebo do medikamentu proti mužské impotenci,“ upozorňuje docent Václav Marek z Ústavu řeckých a latinských studií FF UK. Dále připomíná, že například římský básník Ovidius vejce zmiňuje jako prostředek na povzbuzení lásky. To potvrzují i některá vyobrazení na řeckých vázách vyráběných v tehdejších koloniích. „K sedící ženě přistupuje mladík a přináší jí předmět vejčitého tvaru,“ popisuje jeden z příkladů docentka Iva Ondřejová z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Vázy se dávaly zemřelým do hrobů a tak výjev mohl symbolizovat i znovuzrození.
Z vajíčka se podle docentky Ondřejové měli narodit také synové nejvyššího boha Dia a spartské královny Ledy, dvojčata Kastor a Pollux. Jejich jména dnes nesou hvězdy v souhvězdí Blíženců. Uvnitř skořápky navíc podle mytologie začal i život sestry dvojčat, krásné Heleny, kvůli níž propukla trojská válka.
