LN Kdy jste si uvědomila, že se vaše dítě od ostatních nějak liší?
Já si vlastně nic neuvědomovala. Bylo to v pětatřiceti moje první, vytoužené a taky jediné dítě, a protože ani v mé širší rodině se děti dlouho nevyskytovaly, neměla jsem zkušenosti. Pravda, trochu mne překvapilo, když třeba Matyáš ve 24 měsících ukázal na chlapečka ve dvouřadovém oblečku a řekl: „Portýr.“ Nebo když jsem mu ve čtyřech a půl letech vyprávěla před spaním o jeho milovaných dinosaurech, jak se Dimetrodon kamarádil s Tyrannosaurem rexem - a on namítl, že se nemohli kamarádit, protože Dimetrodon žil v permu a Tyrannosaurus rex ve svrchní křídě.
* LN Měřili Matyášovi někdy IQ?
Měřili a naměřili skoro sto padesát. To ale nebyla naše iniciativa.
* LN Upozornil vás někdo?
Jednou ležel Matyáš v dětské nemocnici na Karlově na kapačkách a doktorka, která si všimla, že říká věci, které nejsou adekvátní jeho věku, ho poslala k psycholožce. Kvůli individuálnímu plánu ve škole ho vyšetřovali i v pedagogicko-psychologické poradně.
* LN Mimořádně nadané děti se prý většinou prozradí velmi časným čtenářstvím.
Faktem je, že první nápisy Matyáš přečetl ve dvou letech a čtyřech měsících a ve třech četl běžně. Kamarádky mi tehdy radily - nepodporuj to, bude se ve škole nudit, jenomže zatajujte mu písmena, když je vidí. Abych od nich odvedla jeho pozornost, ukázala jsem mu azbuku a řeckou abecedu. Výsledek byl, že ještě než šel do školy, popisoval elektrické obvody, které kreslil, azbukou.
* LN Chodil do školky?
Nemohl, protože onemocněl. Následkem chřipky se u něj objevilo autoimunitní svalové onemocnění. Otékaly mu klouby a byl pořád hodně unavený. Dodnes se s tím potýkáme, i když je už situace podstatně lepší.
* LN Do školy nastoupil v šesti letech?
Skoro v sedmi. Narodil se totiž na podzim.
* LN Nudil se?
On se v první řadě do školy hrozně těšil, protože jsem mu před tím říkala, co všechno se tam dozví. Jenže mi jaksi nedošlo, že fyzika a chemie, které ho zajímají, se prvních šest let neučí. To ho velice zklamalo.
* LN Jak jste to vyřešili?
Mně bylo hloupé říkat učitelkám, které byly mimochodem velmi vstřícné, že budu kluka radši učit doma. Nebyla jsem ostatně žádným obdivovatelem instituce domácího vzdělávání. Nakonec to ale vyřešila sama ta nemoc. Prostě jsme se učili doma.
* LN Vy jste ale absolventka filozofické fakulty. Stačila jste Matyášovu zájmu o technické věci?
Na to jsme povolávali kamarády a příbuzné.
* LN Nebylo vám líto, že syn nevyrůstá spolu se svými vrstevníky?
Trochu ano. Stála jsem ale před volbou: buď budu trvat na zařazení do běžného kolektivu, nebo vyhovím jeho potřebám. Popravdě řečeno, nemám ráda slovo „integrace“. Představte si učitelku, která má ve třídě vedle nemalého počtu více či méně průměrných dětí třeba taky jedno dítě s výraznějším handicapem a jedno mimořádně nadané. Copak je v lidských silách, aby vyhověla všem? Chtít po takovém dítěti - a nemyslím jenom Matyáše -, aby chodilo do první třídy s dětmi, které se učí číst, psát a počítat, když ono samo tohle už dávno zvládlo a láme si hlavu nad vznikem vesmíru, je stejné, jako kdyby někdo chtěl po dospělém, aby začal chodit do mateřské školy a opakoval říkanky. Myslím, že pro každé dítě, které je nějak zaměřené, je velkým přínosem, pokud může být v kolektivu podobných dětí. Stejné je to i u dospělých - hledáme si kamarády i práci podle toho, co nás zajímá a baví. Proč by to u dětí mělo být jinak?
* LN Doporučuje se nechat děti pracovat v malých skupinkách, tedy týmově tak, že ti schopnější pomáhají slabším.
Myšlenka je hezká, ale podle mého to v praxi moc nefunguje. Nadané děti se chtějí především učit, dozvídat nové věci a až potom pomáhat spolužákům.
* LN Napadlo vás někdy, že i mimořádné nadání je svého druhu handicap?
Napadlo. Matyáš se třeba neměl o čem bavit se svými spolužáky. Pohádky ho až na Macha a Šebestovou nezajímaly, pokémoni vůbec ne. Ve škole je to s ním vůbec složité. U těchto dětí mentální věk výrazně předbíhá věk fyzický, což způsobuje jejich určitou psychickou křehkost.
* LN Nebo nepraktičnost?
Jak v čem. Matyáš je v mnoha ohledech velmi praktický a taky zručný. Poměrně dlouho ale například trvalo, než si šel něco sám koupit do města.
* LN Neuvažovali jste o tom, že by Matyáš začal chodit rovnou do vyšší než první třídy?
Zvažovali jsme to, ale není to nejlepší řešení. Jednak je tu nebezpečí šikany, jednak jsou dovednosti, v nichž ani mimořádně nadané dítě starším nestačí. Pochopila jsem to, když jsem vzala Matyáše do technického kroužku v jednom domě dětí a mládeže. Byli tam kluci o dvě hlavy větší než on. Na dotaz, kdo ví, na co jsou diody, odpověděl Matyáš přesněji než oni, když ale vedoucí kroužku řekla, tak si vezměte tužku a pište, s tím, že bude diktovat, rychlostí zápisu starším nestačil. Tyhle děti potřebují učivo vyšších ročníků, ale výukové metody odpovídající jejich věku. Na to se často zapomíná. Anebo jinak: nadaní svými intelektovými schopnostmi vzbuzují dojem, že to nepotřebují. Opak je pravdou.
* LN Je Matyáš jednostranně nadaný na exaktní vědy, nebo mu jdou třeba i jazyky?
Od třetí třídy byl zapsaný ve třídě s rozšířenou výukou jazyků, konkrétně francouzštiny. Tu jsem studovala, takže nebyl problém učit ho doma. Šlo mu to dobře.
* LN Teď navštěvuje váš syn kvartu soukromého gymnázia Buďánka, které bylo zřízeno právě pro takové děti, jako je Matyáš. Musel tam dělat nějaké speciální testy?
Ano. Ale testy jsou ošidná věc. Vyprávěl mi, že měli zaškrtnout správnou odpověď na otázku „Jaký je oheň?“. Možnosti byly: zelený, studený, modrý, horký. Pro běžného smrtelníka existuje jediná správná odpověď - horký. Ne tak pro adepty Buďánky. Matyáše ihned napadlo, že když se do plamene přidá sůl barya, bóru nebo mědi, je plamen zelený, jeho soused si zase vzpomněl, že takzvaný Eliášův oheň je studený. Díky Matyášovi jsem zjistila, jak ošidná záležitost mohou být testy pro lidi, kteří opravdu přemýšlejí.
* LN Máte pocit, že je u nás o mimořádně nadané děti dobře postaráno?
Ne, mám pocit, že se u nás stále vytvářejí podmínky spíše pro děti nadané sportovně, výtvarně či hudebně. Ty se mohou rozvíjet už od předškolního věku. Pro ty, kdo jsou nadaní na exaktní vědy, existují pouze dvě specializované soukromé školy - prvostupňová základní škola Cesta k úspěchu a Osmileté gymnázium Buďánka, jehož zřizovatelem je Mensa ČR. Ta se snaží pomáhat všem nadaným dětem bez rozdílu - školné je oproti jiným soukromým školám nízké, existují tam i sociální slevy. V poslední době se však i na státních školách začaly objevovat třídy specializované na nadané děti. To je velice dobře. Náš stát by měl intelektový potenciál nových generací rozvíjet, ne jím mrhat.
* LN Jste přesvědčená, že v běžné škole by byl Matyáš nešťastný?
Představte si holčičku, která chce být v pěti letech baletkou. Řeknete jí, že má sedět šest let na židli a pak může začít. To je asi špatně, že? Po těch šesti letech pravděpodobně už baletit nebude chtít, a i kdyby chtěla, nikdy z ní nebude primabalerína. Stejné je to s intelektově nadanými dětmi. Pokud je necháte pět let ve škole, která jim nevyhovuje, nezpytuje informace, které potřebují, budou nešťastné, deprivované. A výběrové školy jsou až od šesté třídy.
* LN Kdo vám nejvíc pomohl?
Ze začátku mi nejvíce pomohla paní Eva Vondráková a její Klub rodičů nadaných dětí, který navštěvuji již devátým rokem. O problematice nadání sem chodí přednášet zajímaví lidé (psychologové, pedagogové) a nesmírně užitečná je i výměna zkušeností s ostatními rodiči. Teď mi nejvíce pomáhá Matyášova škola, Osmileté gymnázium Buďánka, díky které už Matyáš nepovažuje chození do školy za něco, co ho od vzdělávání zdržuje. Vzdělávací plán mu vytvořili podle jeho potřeb, má výborné učitele, na fyziku například může docházet s vyšším ročníkem na Matematicko-fyzikální fakultu UK.
***
Profil Povolání: matka Barbora Kosíková (49) vystudovala francouzštinu a rumunštinu na Filozofické fakultě UK. Před narozením Matyáše pracovala v Kanceláři prezidenta Havla. Nyní je z důvodu synova onemocnění v domácnosti.
