Je to boj o přežití. Prostesty vedené bývalým gruzínským prezidentem, exgubernátorem Oděsské oblasti Michailem Saakašvili a vůdcem mimoparlamentní opozice trvají už sedmý týden. Počasí v ukrajinském hlavním městě jim nepřeje. Je vlezlé, sychravé a studené. Přesto ženy, které na demonstraci před budovu zákonodárného sboru včera povolava bývalá ukrajinská premiérka Julie Tymošenková, vůdkyně parlamentní strany Baťkivščyna a zřejmě budoucí vážná uchazečka o prezidentskou funkci, dorazily v hojném počtu. Některé v pláštěnkách, jiné v igelitových ubrusech, s transparetnty, na kterých je vyobrazen prezident země Petr Porošenko se symboly amerického dolaru místo očí. Nebo s nápisem „zloděj“. Na jiných plakátech stojí: „Pryč s oligarchy. Pryč s kastou zkorumpovaných lumpů“.
Podle toho, jak vzrušeně spolu hovoří mezi sebou organizátoři permanentního mítinku u Nejvyšší rady je možné pochopit, že Saakašvili nebyl spokojen s dosavadní účastí na demonstracích. „Dostali jsme pěkně vynadáno,“ usmívá se jeden z aktivistů. „Lidi přijdou až v neděli, teď ve všední den, a když je taková zima se jim nechce. Ale my tady třeba zmrzneme....“
Nejde totiž jen o to, že ideje Hnutí nových sil, jak se jmenuje ukrajinská strana gruzínského exprezidenta, potřebují mnohem větší a viditelnější podporu. Dostatečný počet lidí na Ústavním náměstí i v přilehlém parku je zárukou Saakašviliho osobní svobody. Nedotknutelnosti. Už dvakrát se ho policie pokusila zatknout. Dvakrát ho dav jeho příznivců ubránil a vyrval z rukou obránců zákona. Pokud by řady demonstrantů prořídly natolik, že by se zatýkání exprezidenta mohlo zdařit bez srážek s jeho obdivovateli, je osud Saakašviliho zpečetěn. Přinejmenším by byl zatčen a donucen dostavit se k výslechu, jak to požaduje generální prokurátor. Pak by ho možná čekalo vyhoštění, i když v jeho případě těžko odhadnout, kam by mohl být deportován - gruzínské občanství už nemá, ukrajinské mu odebral sám prezident Porošenko.
Operace „Ruská zima“
Saakašvili je podle prokuratury podezřelý, že získával peníze na pořádání svých protestních akcí a vůbec na svou ukrajinskou kariéru v politice od ukrajinských oligarchů, proti kterým vlastně vede sám nesmiřitelný boj. Především od Sergeje Kurčenka, ukrajinského miliardáře, který zbohatnul za vlády bývalého prezidenta Viktora Janukovyče a nyní v procesu bohatnutí pokračuje v Rusku. „Není to pravda,“ tvrdí mi bývalý šéfredaktor ukrajinské verze časopisu Forbes, Volodimir Fedorin, dnes šéf politologického fondu Centr Bendukidze a aktivní člen politické rady Saakašviliho Ruchu nových sil. „I mně chce vyšetřovat generální prokuratura kvůli stykům se zahraničím. Není vám divné, že nikdo z Janukovyčovy bandy ve vězení nesedí, ale je stíhán Saakašvili, jsem stíhán já, vlastně mne podezírají ze špionáže ve prospěch Ruska. Je to lov na politické oponenty a pohrdání právem,“ rozohňuje se.
  |
Jenže protistrana přichází každý den s vážnějším obviněním. Včera generální prokurátor Jurij Lucenko oznámil, že Moskva připravovala operaci Ruská zima, cílem které bylo vyvolat chaos na Ukrajině s pomocí pouliční opozice v čele se Saakašvilim. Zda byl jen zneužit, nebo o plánu věděl, Lucenko neuvedl.Jenže práve generální prokurátor je podle Saakašviliho tím, kdo kryje celý obludný korupční systém a udržuje při životě soudnictví napojené na organizovaný zločin, oligarchy a řídí se příkazy politiků.
Očernění místo pout
Řady tvořené ponejvíce ženami v důchodovém věku prořídly. Stmívá se. Všem je velká zima. „Julie řekla, tak jsme přišly,“ směje se žena zahalená do ubrusu. „Ale nebude to k ničemu, dokud je všechny nezavřou.“Když se ptám koho všechny, ukazuje na budovu parlamentu. Že část poslanců požadavky demonstrujících podporuje ani neví. Je jí to jedno. Julie řekla, tak přišla.
Policejní kordóny ale ve čtvrtek zůstávají v klidu, žádný další pokus o likvidaci stanového táboru nenastal. „Kde je Michail vám říci nemohu. Přijímá spoustu lidí, to ano, ale vše musí být dokonale zorganizováno, když k němu někdo jde... protože je na něj přece vydán zatykač a jakmile by nastala vhodná příležitost, speciální jednotky ho mohou sebrat,“ vysvětluje Oleg Panfilov, profesor historie ze Tbilisi, zakladatel ruského fondu svobodné žurnalistky Glasnosť a stoupenec Saakašviliho.
Členové týmu exprezidenta se zásadně domlouvají pouze přes whatsapp. Rozhovory přes běžné telefonní operátory jsou přísně zakázány kvůli možným odposlechům. Všichni jsou ale pevně přesvědčeni, že to největší nebezpečí pominulo. Že prezident Porošenko se nyní pokusí Saakašviliho spíš veřejně očernit, než se skandálem mu nasadit pouta.
„Ano, přes noc jsme to všechno znova obešli, opevnění je teď výborné, nemají šanci to bez krveprolití obsadit,“ říká do telefonu Volodimir Fedorin. Poměrně poklidnou atmosféru se včera povedlo narušit pouze slavné ženské skupině Femen. Jak je jejím zvykem, nahé členky pronikly před parlament a vulgárními výrazy vyzývaly poslance, aby odvolali Petro Porošenka z prezidentské funkce, přičemž ho častovaly výrazy krajně vulgárními. Správci stanového městečka nejhlasitěji křičící ženu obrovských rozměrů odvedli z území kontrolovaného povstalci. Ženy v pláštěnkách ji provázely pohoršenými pohledy a některé soucitně konstatovaly, že jí musela být strašlivá zima.
Veteráni na stráži
Tábor má skutečně už podobu vojenského ležení. A to i proto, že jeho ochranu si vzali na starosti veteráni z Donbasu - především muži ze slavného původně dobrovolnického praporu Donbas. Zbraně sice mezi vojenskými stany vidět není, ale obě strany mají strach z velkého středu i proto, že navrátilci z války jsou dnes mnohem odhodlanější bít se za svá práva, než tomu bylo na Majdanu před čtyřmi lety. A hlavně to mnohem lépe umí. Zkušenosti z fronty a pocit, že mají ve společnosti výsadní postavení, jsou pro ukrajinskou vládu noční můrou.
Jediné, co zatím vojáky znejisťuje, je poměrně malá podpora veřejnosti. I když o nedělích na demonstrace přicházejí tisíce občanů, ve všední den se musejí aktivisté velmi snažit, aby s pomocí přesného systému střídání udrželi na prostranství před hlavní tribunou takový dav, který odradí speciální policejní jednotky od útoku.
Hlavní oporou a zárukou bezpečnosti Saakašviliho jsou v tyto dny právě veteráni z Donbasu. Doprovázejí ho na každém kroku a střeží oba vstupy do stanového městečka. Civilisti se mohou po něm pohybovat zcela svobodně, ale kordóny těžkooděnců, které stojí v pohotovosti všude kolem, jsou pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem. „To, co se stalo v úterý, byl zázrak. Kluci bojovali o každý centimetr a vyhráli jsme to,“ směje se Fedorin. „Teď je ale naše městečko skvěle opevněno a my chytáme druhý dech.“
Plán 70
Každý večer probíhá na Ústavním náměstí, na prostranství mezi policejním kordónem a demonstranty, velká veřejná schůze. Schází se na ní kolem tří tisíc lidí. Pravidelně vystupuje Saakašvili, vysvětluje svůj program a nabádá svého někdejšího přítele Petro Porošenka, aby se podvolil „přání lidu a odstoupil“. Porošenko a Saakašvili se znají ještě z dob studií na kyjevském Institutu mezinárodních vztahů. Když Porošenko po nástupu do nejvyšší funkce povolával zahraniční experty, aby mu pomohli zvítězit nad korupcí, vzpomněl si i na „Míšu“. „Podle mne prostě neodhadnul, jak to Saakašvili myslí vážně. A že to zasáhne i jeho nejbližší okolí a nakonec i samotného Porošenka. Když pochopil, jakým nekompromisním bojovníkem s korupcí Míša je, pokusil se ho zbavit, zatím neúspěšně,“ vysvětluje Fedorin.
Existují ale i jiné názory na to, proč se z přátel stali sokové doslova na život a na smrt. Podle slavného ukrajinského politického komentátora Vitalije Portnikova je Saakašvili výjimečně ctižádostivý a „nedospělý“. Portnikov sice připouští, že boj s korupcí je jeho parketa, ale rozkmotření s Porošenkem má prý jiný důvod - prezident měl slíbit Saakašvilimu premiérské křeslo. Svůj slib nesplnil a exprezident Gruzie to pochopil jako zradu.
Média bez oligarchů
„Ano, my usilujeme o post premiéra pro Míšu,“ přiznává Fedorin. Saakašvili má dokonce již připravený plán, který by v čele vlády prosazoval. Tzv. Plán 70 je nazván podle doby, která by byla zapotřebí ke přijetí tří hlavních balíků protikorupčních zákonů - 5 týdnů zasedání parlamentu a pět týdnů práce mimo parlamentní schůzi, dohromady 70 dní. Saakašvili chce zásadně zmenit celý volební systém, který v současnosti nahrává oligarchům a umožňuje financování předvolebních kampaní z jejich miliardářských účtů. Výsledkem je, že v parlamentu sedí jejich „bílí koně“ a hlasují, jak jim oligarcha zavelí. Co nejdřív by měl být přijat i zákon o protikorupčním soudu a o zbavení imunity všech poslanců. „Podobně to provedl Míša v roce 2004 v Gruzii a dosáhl obrovských úspěchů,“ libuje si Fedorin.
Velkou politickou reformu podporují i některé parlamentní strany jako Sampomošč, Baťkivščyna a především veteráni války na Donbase.
„Je třeba zcela změnit systém, úplně zrušit ten starý a postavit na zelené louce nový,“ objasňuje plány Saakašviliho strany, která ale nemá zastoupení v parlamentu Fedorin. „Nežijeme v západní Evropě, my nemůžeme postupovat jako vy. Musíme být mnohem tvrdší. Například jeden z prvních kroků, které je třeba udělat ještě před volbami prezidenta i parlamentu, je zákaz vlastnění médií oligarchy, podnikateli a politiky. Bez toho nemohou být svobodné volby. Hlavní úkol nás, co tady stojíme, je konečně rozervat to pouto mezi oligarchy a politiky. Bez porušení ústavy, ale tvrdě, podobně jako jste postupovali vy v roce 1989.“
