Ptejte se Severokorejce: Kdopak to mluví o sexu? Černá díra a kondomy-balonky

Sex v KLDR: veřejné téma, nebo tabu?

(Odpovídá Kang Či-min. Narodil se v hlavním městě KLDR Pchjongjangu v uměleckém prostředí - otec byl spisovatel, matka hudebnice. Rodina byla vzhledem ke svému nepříznivému třídnímu původu perzekuována; Kang ze Severní Koreje utekl v roce 2005.)

„V Pchjongjangu, kde jsem vyrůstal, jsem nikdy neslyšel slovo kondom. Nevěděl jsem, co je to zač. Dokonce ani během svých prvních dnů v Jižní Koreji jsem neměl ponětí, k čemu jsou, jak se používají nebo kde je koupit.

Šokovalo mě, že se v místních školách vyučuje sexuální výchova, a když jsem studentky ve třídách viděl, jak je učí používat kondom.

Samozřejmě že lidé na Severu souloží, žení se a vdávají a mají děti. Ale sexuální výchova tam neexistuje a plánované rodičovství je zřídkavé.

Když se děti dostanou do puberty a začnou se zajímat o sex, nedostanou se k informacím ani ve škole, ani jinde, nikdo je nepoučí o bezpečném sexuálním životě. Kondomy se skoro nedají sehnat, vasektomie nepadá v úvahu a jediný antikoncepční prostředek je nitroděložní tělísko.

Sex je forma hedonismu, a jako o takovém o něm není povoleno mluvit. Ze stejného důvodu nemohou Severokorejci sledovat porno: pokud vás u něj přistihnou, zacházejí s vámi jako s politickým vězněm a v souladu s tím vás také potrestají.

Nedostatek informací znamená, že Severokorejci nevědí nic o sexuálně přenosných chorobách, hlavně ženy. Nakazit se takovou nemocí je považováno za jedno z největších ponížení, které vás může postihnout, a lidé raději trpí, než aby vyhledali pomoc lékaře.

Dalším důsledkem jsou nechtěná těhotenství. Pokud není žena vdaná, těhotenství pro ni znamená obrovské stigma, a mnoho z nich se uchýlí k nezákonnému, riskantnímu potratu.

V roce 1985 začal Populační fond OSN v KLDR podporovat plánované rodičovství. O několik let později se na černém trhu začaly objevovat kondomy, ale většina občanů netušila, k čemu slouží.

Když jsem byl na střední škole, jeden spolužák, jehož otec pracoval v nemocnici, přinesl do třídy sáček plný kondomů. Připadaly nám jako balónky, a tak jsme je nafoukli. Neuvědomil jsem si, že to byly kondomy, dokud jsem ze země neodešel.

Co se informací o sexu týče, Severní Korea je černá díra. Režim si nemyslí, že její lid má zapotřebí povědomí o bezpečném sexu. Možná si myslí, že by ho svobodnější sexuální život ohrozil.“

V jakých podmínkách rodí severokorejské ženy?

(Odpovídá Kim Jo-sung. Pochází z provincie Severní Hamgjong. Z KLDR utekl v roce 2005.)

„Severní Korea je rozdělena na dvě republiky - Pchjongjangskou republiku a Regionální republiku. Obyvatelům Pchjongjangu jsou k dispozici porodníci, pediatři i kvalitní instituce, zatímco obyvatelům regionu je tohle všechno odepřeno.

Moje teta se provdala za člověka z Pchjongjangu a přestěhovala se tam. Když za námi přijela na návštěvu, vyprávěla, že rodila v pchjongjangské San Won a byla tam naprosto spokojená. Lidé u nás říkali, že Kim Il-song (Kim Ir-sen) se postaral, aby zdravotnické služby v San Won byly kvalitní, protože mu zlomilo srdce, když mu gynekologická choroba vzala matku.

Nicméně já popíšu podmínky v regionu, odkud pocházím a které mohu srovnat s vlastními zkušenostmi z Jihu, kde vychovávám svou malou dceru.

ROZHOVOR: Když chtěl Vitalij Manskij v KLDR natočit dokument, hrozilo, že se stane bezmocnou hříčkou totalitní propagandy. Jenže oceňovaný režisér se severokorejskému diktátu navzdory obrovskému strachu vzepřel. Zrodil se unikátní a děsivý film - a neméně otřesné poznatky, jež si Manskij z KLDR odvezl. „Severokorejci se rodí mrtví – žijí, ale život nemají, protože tam člověku nepatří vůbec nic, ani on sám sobě,“ popsal autor snímku V paprscích slunce svůj pohled na severokorejskou realitu. Celý rozhovor čtěte zde: V KLDR se lidé rodí mrtví. Je to absolutní katastrofa, říká slavný ruský režisér

V Jižní Koreji si ženy dělají těhotenský test, který zakoupí v lékárně. Z něj se dozví, že jsou s největší pravděpodobností těhotné, což pak potvrdí gynekolog. Ale v Severní Koreji tohle běžné není. Ženy jdou k lékaři až tehdy, když začnou trpět ranní nevolností nebo se jim zpozdí menstruace.

Jakmile Jihokorejka zjistí, že čeká dítě, navštěvuje gynekologa v pravidelných intervalech. Během celého těhotenství absolvuje ultrazvuk a další odborná vyšetření. Ultrazvuk existuje i na Severu a tamní nastávající matky na něj chodí také, ale nepravidelně, a služeb, které jsou na Jihu samozřejmě dostupné, si užívat nemohou.

Další věc: Jihokorejci jsou vůči nastávajícím matkám ohleduplnější. Na Severu to bohužel neplatí - lidé vyfukují cigaretový kouř bez ohledu na to, jestli je nablízku těhotná žena.

Pokud je porod velmi bolestivý, Jihokorejkám je k dispozici epidurální anestezie. V Severní Koreji už řada žen rodí v nemocnicích, ale mnohé jiné, hlavně na venkově a v menších městech, rodí doma. Tam se často odehrávají i potraty, které nezákonně provádí zdravotní sestra. Jedna taková byla i v našem městě.

Jihokorejští rodiče mají pro svá miminka jednorázové pleny, ale Severokorejci pořád používají látkové, které musíte pořád dokola prát. Jihokorejky, které nemohou nebo nechtějí kojit, mají přístup k široké škále náhražek mateřského mléka a mohou si je jednoduše koupit v supermarketu. Zato Severokorejky se v takovém případě musí uchýlit ke kozímu mléku a podobným potravinám. Je pravda, že vlivní Severokorejci nakupují jihokorejský sunar - peníze vám zajistí lepší služby.

Jakmile je dítěti 12 měsíců, přestává se kojit a nastupuje jídlo pro dospělé. Tehdy také o miminka začínají pečovat v jeslích. V dobách, kdy byla severokorejská ekonomika v lepší kondici, dával dítě do jeslí skoro každý, ale s tím, jak se zhoršovala, začali péči o ně přebírat i prarodiče.

V KLDR, na rozdíl od Jižní Koreje, nedostáváte na dítě žádné přídavky. Ti, kteří neoplývají penězi, nemají na výběr a musí dítě v takovém nepříznivém prostředí vychovávat. Bohatí lidé se sice těší lepším lékařským službám, přesto se to nedá srovnat s běžnou péčí, které se dostává průměrnému člověku tady na Jihu.“

Severokorejské děti v pohraniční provincii.

Jak se na Severu žije starým lidem?

(Odpovídá Kim Jo-sung. Pochází z provincie Severní Hamgjong. Z KLDR utekl v roce 2005.)

„Sociální zabezpečení starých lidí v KLDR prakticky neexistuje. Dokud jsem žil na Severu, takový termín jsem nikdy neslyšel, poprvé jsem se s ním seznámil po svém příchodu na Jih.

Režim pochopitelně prohlašuje, že o svůj lid v tomto ohledu pečuje. Jenže ve skutečnosti si nemůže dovolit, aby se o potřebné postaral. Jižní Korea poskytuje lidem starším 65 let dopravu metrem zdarma, vyplácí jim měsíční příspěvek, ale pokud vím, severokorejská vláda žádný takový benefit nerozdává.

Na jižní straně řeky. Severokorejka nabírá ledovou vodu z řeky Yalu (Ja-lu), jež odděluje teritorium KLDR od území ČLR.

O seniory se může pokusit postarat komunita, v níž žijí, ale možnosti jsou omezené. Stejně jako všude jinde, i na Severu existují na jedné straně soucitní lidé a na druhé sobci. Najdou se hodní lidé, kteří pomohou starému člověku, když je nemocný nebo zraněný, ale vzhledem k tomu, že nemálo Severokorejců strádá hladem, není něco takového lehké.

Jediné rozumné řešení je pokusit se šetřit, aby měl člověk v důchodu z čeho žít. I tak ale musí pracovat. Prarodiče z maminčiny strany pořád žijí na Severu a živobytí si musejí obstarávat sami - od vlády nemají žádnou podporu, přestože oběma je už přes osmdesát let. Provozují malý pouliční obchod, protože jim stát nedává žádný důchod, a příběh většiny starých lidí v KLDR není jiný. Pracují na tržištích i farmách, aby přežili.

Je obecně známo, že severokorejský režim utrácí obrovské sumy peněz na vývoj jaderných zbraní, zatímco jemu poddaní lidé hladoví. Dobrá vláda by se o své lidi postarala, ale ta severokorejská se o jejich blahobyt nestará.

Zatímco tohle píšu, myslím na své prarodiče - jak se jim asi teď daří, tam nahoře, kde nemají ani elektřinu? Myslím na to, jestli měli co na večeři. V posledních dnech je strašná zima a na Severu je jistě ještě hůř. Zajímalo by mě, jestli pořád pracují tak dlouhé hodiny... Co nejdřív si chci najít práci, abych jim mohl posílat pomoc, i kdyby měla být malá. Až se Korea opět sjednotí, doufám, že se všem starým lidem dostane stejné pomoci, které se těší tady na Jihu.“

Severokorejský vůdce Kim Čong-un s úsměvem kvituje test nového typu protileteckých zbraní.