Zjevem, vystupováním i jistou opravdovostí v přístupu je Potts naprostou antihvězdou, ale když se toho dobře využije, působí to vlastně jako oživení. Při celkovém úpadku hudebních dovedností, patrném i v oblasti popu, nevadí ani špatné nazvučení a neškolený, jednotvárný hlas. Všechno zachrání podmanivé melodie a prvoplánový sentiment. Je pak už úplně jedno, co se zpívá. Český národní symfonický orchestr s Marcellem Rotou standardně odehrál doprovody i operní předehry, ale stejně to u publika fungovalo.
Program byl navíc pestrý. Po předehře z Verdiho Traviaty nastoupil Potts a zazněla píseň Caruso soudobého skladatele Lucia Dally. V průběhu večera pak nechyběly klasické skladby, jako je například Chopinovo Tristesse nebo Pavana za zemřelou infantku, ale došlo i na dvě kompozice italského skladatele Nina Roty.
Diváci si s nadšením vytleskali přídavek, kterým byla árie Nessun dorma, a poté za neutuchajících ovací Potts ještě jednou zazpíval Con te partiro od Francesca Sartoriho.
Když chybí vkus Pokud se lidé neučí rozlišovat, projde leccos. Jistý ruský mediální magnát svého času prohlásil, že díky jeho kampani by i opice mohla být zvolena ruským prezidentem. Vymyslel kampaň Vladimiru Putinovi - a vyšlo to.
Další magnáti povýšili jinou opici na krále popu - principy marketingové manipulace jsou univerzální a nebezpečně účinné. A musíme jim rozumět právě proto, abychom pokaždé nenaletěli, protože veřejný prostor ovlivňují víc, než je zdrávo. Zatím je to tak, že manažeři Paula Pottse mohou být z pražského úspěchu spokojeni, a my se jen můžeme děsit, která opice vyhraje příští volby.
HODNOCENÍ LN * Paul Potts, Český národní symfonický orchestr: A zrodila se hvězda
Obecní dům Praha 24. července 2009
