Prvňáci a angličtina - jde to vlastně smysluplně dohromady? Má dítě nejdřív dostat čas, aby si zvyklo na nový režim, na odpolední přípravu a úkoly, má se nejprve pořádně naučit číst a psát a teprve pak si začít školu komplikovat výukou angličtiny? Nebo je lepší zařadit angličtinu už od první třídy a děti zvykat, že nějaký cizí jazyk se budou učit pořád. A nejen jeden, brzy přijdou další...
Angličtinu už od první třídy si na řadě škol tak trochu vynutili rodiče. Stále častěji se ještě před zápisem ptají: Naše dítě se ve školce už dva roky učí anglicky. Bude v tom moci pokračovat i na vaší škole? A pokud ne, ve větších městech dnes není problém jít o pár ulic dál.
Když je totiž škola chytrá, udělá z kvalitní a bohaté výuky jazyků svou přidanou hodnotu. Pomůže jí to lépe naplnit třídy a třeba i udržet víc dětí později na druhém stupni. Být „chytrý“ ovšem neznamená jen sehnat kvalitní jazykáře, ale také obstarat zázemí. Velkou roli u jazykové výuky hraje i zdánlivá technikálie: počet dětí na hodině. A zkušenému pedagogovi se rázem v hlavě rozezní pojmy jako půlení tříd a koordinace rozvrhu.
Skupinová výuka znamená nadúvazek. Platí jej rodiče Základní škola Jana Babáka v Brně vyhověla rodičovské poptávce a hodiny angličtiny zařadila už v první třídě. Aby byla výuka efektivní, dělí se děti od začátku na menší skupiny - navzdory tomu, že počty žáků ve třídách limitům pro půlení neodpovídají. „Na prvním stupni jsou v každém ročníku dvě třídy, děti z nich ale dělíme na tři skupiny,“ vysvětluje ředitelka školy Ivana Grmolcová.
Od třetí třídy jsou pak děti do skupin rozdělené na základě testování, a to nikoli anglického, ale českého jazyka. Učitelé v něm posuzují například práci a porozumění textu. Lépe se pak pracuje oběma - dětem, které se jazyk učí se spolužáky, jimž vyhovuje podobné tempo, i učitelům. A to nejen jazykářům, možnosti práce s menší skupinou totiž mohou současně využít i třídní učitelé obou tříd.
Od třetí třídy mají ty „rychlejší“ skupiny v rámci programu rozšířené výuky angličtiny hodinu jazyka navíc. To znamená - všichni třeťáci mají angličtinu čtyřikrát, někteří ale i pětkrát týdně. Protože jde o nadúvazek, podílí se na jeho financování rodiče. Cena je více než příznivá, za každé dítě se doplácí necelých osm set korun ročně. V porovnání s cenami zájmových kroužků v podstatě zanedbatelná položka. Tedy - pokud je hodina kvalitní.
Průvodce zábavnou hodinou V malé jazykové učebně je asi jedenáct prvňáčků. Teď na konci října neumí většina z nich ještě ani číst a psát. Při angličtině, na niž jsme se přišli podívat, to ale stejně potřebovat nebudou. Učitelka pracuje podle metod dramatické výchovy, to znamená, že například využívá pohybové aktivity a mimiku. Děti si pohyb a anglickou frázi snáze spojí, pak stačí jako nápověda například ukázat sám na sebe a dítě si automaticky vzpomene na „I’m“.
Hodina má spád a baví i mě. Nejdřív si v kruhu všichni opakují pozdrav a představují se - děti, učitelka i plyšový maňásek Teddy, průvodce školním rokem. Následuje hra Simon sais - jejíž principy znají v rámci „Kuba řekl“ všichni ze školky. Pak píseň a tanec s týmiž slovíčky a pohyby. Odposlech. Nová slovíčka v kruhu na zemi při společné hře. K několika známým obrázkům přidá učitelka dva nové, děti si zopakují dvě nová slovíčka - tentokrát „pes“ a „kočka“ -a v rámci opakovaného hádaní, který z obrázků zrovna chybí, je hned formou hry - zážitku - začlení do slovní zásoby.
Další hra je na barvy, učitelka rozmístí po místnosti barevné papíry a děti mají při vypnutí hudby za úkol dotknout se té, kterou vyhlásí. Pro zklidnění pak opět přijde práce v kroužku na zemi - opakování čísel. Pro nácvik výslovnosti používá učitelka hru na ozvěnu, při opakování všichni startují formuli 1. A pro zábavu oblíbenou hru na molekuly. Potom přijde na řadu vybarvování v učebnicích - a zvoní.
„Když děti nechtějí cizím jazykem mluvit, v první a snad ani druhé třídě nemusí. Psaní nepřichází v úvahu vůbec,“ vysvětluje o přestávce učitelka Jana Jourová. Výuka cizího jazyka má být přirozená, podobně jako když si dítě osvojuje mateřský jazyk. Taky někdo mluví dřív a někdo později.
„To až ve třetí třídě po nich začínáme šlapat. Do té doby je to hra. Část dětí, a stále větší, se už s angličtinou setkala ve školce, bylo by tedy škoda, aby s ní přestávaly. Některé ji ale potřebují teprve dostat do uší,“ vysvětluje angličtinářka. Jakou vyžaduje výuka spoluúčast rodičů, ptám se. „Tam, kde mají rodiče zájem, s dětmi slovíčka opakují někdy doma. Ale nutné to není, děti všechno nasají hrozně rychle a slovní zásoba není zas tak velká. Takže ani těm, které zázemí pro jazyk doma nemají, angličtinu na začátku nezprotivíme,“ vysvětluje Jana Jourová. Prvňáci mají prostě jedničky všichni.
Místo školy v přírodě jede celá škola na jazykové soustředění Pro třeťáky a všechny starší děti je ve škole ještě jedna jazyková učebna vybavená audiotechnikou. To pro zdokonalování odposlechu a také proto, aby mohli všichni žáci se sluchátky na uších odpovídat najednou, aniž by se rušili. Od šesté třídy si děti přidávají druhý jazyk, v sedmé třídě se tak už dostávají na sedm hodin jazyků týdně.
„Každým rokem jezdí naši žáci na jazykové soustředění. Namísto tradiční školy v přírodě se ho účastní děti napříč všemi ročníky. Za těch pár let, co ho pořádáme, naši učitelé velmi zdokonalili jeho program, a tak se tam většinu dne mluví opravdu převážně anglicky a německy,“ říká ředitelka Ivana Grmolcová. Kromě toho děti připravují anglická divadelní představení, často nacvičí i krátké vystoupení a předvedou ho rodičům na třídních schůzkách.
Nejen angličtina, ale i hudebka Popsaný model vyučování nespadl z čistého nebe, brněnská Základní škola Jana Babáka jej vyvíjela několik let, něž našla řešení, které bude vyhovovat všem. I dnes se rozvrh mění a v případě potřeby upravuje. Podobný princip rozšířené výuky využila i pro hodiny hudební výchovy. Už při zápisu do školy učitel hudební výchovy posuzuje muzikální nadání.
Prvňáci a druháci z hudebního programu mají tři hodiny hudební výchovy týdně navíc, celkem tedy pět. Všichni se učí hrát na flétnu, zpívají ve sboru a tančí. Protože v budově školy sídlí současně základní umělecká škola, domluvili se na spolupráci. Ve třetí a čtvrté třídě se tak děti v rámci hodin hudební výchovy dělí do malých skupin vedených hudebními pedagogy ze ZUŠ a začínají s výukou hry na hudební nástroj. I na tomto programu se finančně spolupodílejí rodiče - za každé dítě doplácejí 500 Kč ročně.
Od páté třídy si žáci vybírají volitelné hudební předměty (sborový zpěv nebo hru v orchestru) a pokračují s pěti hodinami hudební výchovy týdně. Díky tomu má škola v současné době tři pěvecké sbory, jeden složený pouze z prvňáků, další dva namíchané z ostatních ročníků. Podobně jako jazykáři mají i muzikanti své podzimní hudební soustředění. Letos ho však někteří propásli -místo něj se účastnili soutěže ve Španělsku. Vyplatilo se, sbor získal druhé místo a ocenění pro nejlepšího dirigenta.
Aby bylo jasno - v téhle škole opravdu nejsou žádné hudební a jazykové třídy. Všechny děti se učí dohromady, jen každá část třídy jede podle jiného programu. Poměr dětí je zhruba třetinový: třetina jazyk, třetina hudební výchova, třetina základní škola bez rozšíření. Zorganizovat takhle rozvrh čtyřem stovkám dětí, které sem chodí, je slušný manažerský kousek.
Díky tomu, že se škola velmi inspiruje principy daltonského vyučování, to prý žádné větší komplikace nepůsobí. Žáci i učitelé jsou zvyklí na přesuny a změny v rozvrhu, projekty a odjezdy částí tříd na mimoškolní pobyty. I děti, které po prvním stupni odejdou na víceleté gymnázium, se prý do školního sboru ještě nějaký rok vrací. Jediné dilema, které si rodiče musí rozhodnout, je, zda pro dítě zvolit hudební, nebo jazykový program. Obojí najednou vážně nejde.
***
DALTONSKÉ VYUČOVÁNÍ: VOLNOST, SAMOSTATNOST A SPOLUPRÁCE
Tuto vyučovací metodu lze použít víceméně pro kterýkoli vzdělávací program. Hlavními zásadami jsou volnost, samostatnost a spolupráce. Vyučování probíhá v delších blocích a v praxi vypadá tak, že žák, dvojice či skupina si rozvrhnou a naplánují práci sami, zvolí pořadí, v němž budou plnit úkoly, a všichni pracují podle vlastního tempa. V závislosti na věku a zkušenosti s programem může učitel využít například možnosti rozmístit v učebně a na chodbách více stanovišť, kde děti provádějí různé pokusy, zapojit počítačovou učebnu a knihovnu.
Děti používají učebnice a encyklopedie, mohou také požádat o pomoc spolužáka. Pouze když si opravdu nevědí rady, volají učitele. Na tabuli nebo nástěnce žáci označují už splněné úkoly, učitel se pohybuje mezi nimi, a má tak přehled, kdo co dělá, případně s čím potřebuje pomoci.
Výsledkem práce jsou pracovní listy, které děti zakládají do svých portfolií. Kdo je hotov, pracuje na úkolech za odměnu - to jsou například hlavolamy, rébusy, zábavné pracovní listy, nebo si může číst a kreslit. Výsledkem daltonského bloku je téma, například hmyz, husité, Labe, zpracované z několika úhlů pohledu.
Většina škol kombinuje daltonské metody s klasickým vyučováním.
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
