Jistě znáte ty vtipy, jak má někdo dvě zprávy, jednu špatnou a jednu dobrou. Já jsem si při prázdninovém výletování všiml během chvilky dvou překladů, o kterých jsem si pomyslel totéž. Rozeberme si je pro jednou pořádně vědecky lingvisticky.
Určitě jste už někdy viděli nápis I něco. Na autě, na tričku, na monitoru. Jako třeba I you, I Prague nebo I pivo. Případně následuje za srdíčkem rovnou obrázek půllitru. A možná jste si všimli i pokusů o český překlad, kde bývá anglické slůvko I nahrazeno českým já. Nedávno s tím přišly České dráhy a vyzdobily telefonní budky, informační tabule i celá nádraží reklamou, na níž stojí Já následováno symbolem mašinky.
Taky vám připadá to Já před srdíčkem nějak divné, šroubované a nepatřičné? Aby ne, když taková obrázková hra stojí na předpokladu vlastnímu angličtině, ale cizímu češtině. Jak totiž známo, v jazycích s nedostatkem koncovek je osobní zájmeno (tedy např. I nebo you) nezbytnou součástí slovesného tvaru. Aby se vůbec vědělo, o koho jde. Kdežto v češtině to víme i bez zájmen já nebo ty, která se stávají pouhými prostředky zdůraznění. Četli jste snad někdy na zdi Já miluju Evičku? Leda Miluju Evičku, že ano.
Obrázek nepochybně zastupuje slovní základ love, který o samotě může být podstatným jménem v jakémkoli pádě, slovesem v téměř jakékoli osobě, ba i přídavným jménem. Teprve s předřazeným zájmenem I dostává náležitý smysl. Význam srdíčka tedy v angličtině upřesňuje slovo, které stojí před ním, zatímco v češtině tu upřesňovací roli hrají přípony, které se lepí na konec. Závěr: Já před srdíčkem je otrockým překladem gramatického prostředku, jehož funkci plní v češtině koncovka -uji nebo -uju, ta se však přilepuje k obrázku blbě a celá hra je do češtiny stěží přeložitelná.
Tak honem tu dobrou zprávu. Na plánech linek městské dopravy a přilehlých parkovacích zařízení jste si také možná všimli zkratky K+R. S vysvětlením, že to znamená kiss and ride, česky přeloženo krátkodobé zastavení. Toť naopak překlad výstižný, neboť ctí rozdíly mezi oběma jazyky. Čeština holt důrazně rozlišuje úřednost a intimitu. Je na to vhodné pamatovat i v opačném směru a nesnažit se doslovně přetahovat do angličtiny naše oblíbené běhání kolem horké kaše typu zabezpečujeme provádění překladatelské činnosti.
Mnohem větší metaforičnost, zkratkovitost a nejednoznačnost anglických heslovitých vyjádření není ovšem dána nějakou národní povahou, jak mi kdysi tvrdila jedna kolegyně, nýbrž právě situací jazyka, především absencí koncovek. V případech jako kiss and ride pak především tím, že mnohé výrazy mohou bez kontextu sloužit všelijakému gramatickému smyslu, tedy být vhodným nástrojem hříček. A jsme zpátky u prvního nápisu.
Kdybych chodil s Evičkou, mohl bych jí třeba říct Pusu a jeď, případně Pusu a jedu – podle toho, kdo by řídil a kdo vystupoval. Překlad by to nebyl špatný. Ale zatímco anglická úřední cedule klidně snese totéž, co se řekne v nejužším soukromí, na české by to vypadalo věru podivně. Debatoval jsem o tom i s Donem, jistým zcestovalým Kanaďanem, a dal mi za pravdu. Akorát prý nikdy v životě ceduli s nápisem K+R neviděl, ale to už je vedlejší. Možná je to tím, že taky vlaky a nemá auto.
***
Já před srdíčkem je otrockým překladem gramatického prostředku, jehož funkci plní v češtině koncovka -uji nebo -uju
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
