Takové Mauzoleum Gally Placidie, to je nejveselejší hrobka na světě: Na klenbách v blankytné modři jeleni, ovečky, úponky vinné révy či ptáčci pijící z misky, symboly duší u pramene věčnosti...
Z hlediska zákrutů evropského myšlení je však nejzajímavější Baptisterium ariánských. Ariáni! Ha, ti proslavení kacíři, na jejichž rétorickém i praktickém potírání se školil kdejaký církevník! Kterak to přijde, že v Ravenně měli své baptisterium? Snadno. V jistý čas totiž zde vládl král Theodorich, a ten byl arián jako všichni Ostrogóti. Zakládal si však na náboženské toleranci, a tudíž v Ravenně po nějakou dobu stály vedle sebe katolické kostely a ariánské kostely - a prostě to šlo.
Baptisterium se jako jediné dochovalo z obou konfesí. A vida, jak si je obojí podobné! Na obou je zobrazen křest Kristův a kruh apoštolů koldokola. Kunsthistorici dlouho hledali rozdíly v ikonografii, ale nenašli. Ti „kacíři“ se, jak se zdá, opravdu lišili jen v náhledu, zda byl Kristus Bůh či „jen“ Boží syn. Škoda, že to nemohou sami vysvětlit, ježto zmizeli...
Jenže oni nezmizeli! „Ariánská“ myšlenka, popírající s ohledem na Bibli tezi o Trojici a zdůrazňující jedinost Boha, se znovu objevila v době reformace. VSedmihradsku přežila pod názvem „unitářství“ až do současnosti. Mezitím se nezávisle objevila v osvícenské Americe, kde se stal centrem unitářů Harvard.
Unitářkou byla ostatně i Charlotta Garrigue, později Masaryková,a Masarykovu náboženskou filosofii s důrazem na jedinost Boha a Ježíšovo lidství je také vlastně možno zvát unitářskou, neboli - ariánskou... Hle, dějiny ducha: Z Ravenny přes transylvánské hory a Harvard až do Prahy.