Čtu tedy i svoje vlastní komentáře, které jsem před pěti lety psal do Lidovek – tehdy ovšem na kulturní stranu, do rubriky „Stará veteš“ (na webu Lidovek dají se stále dohledat). Sám jsem zvědav, jak se skrze jejich okliky, dané žánrem, tedy skrze všelijaká podobenství kulturní či historická, bude vyjevovat průběh tehdejších událostí: Co leden 2013 napoví o lednu 2018.
První z volebních metafor se nazývala „Padesát tisíc“. Byl to poukaz ke scéně z muzikálu „Jesus Christ Superstar“, kde apoštol Šimon Zelota nabízí Ježíšovi padesát tisíc podporovatelů – a byl to vzkaz některým prezidentským kandidátům dobré vůle. Těm, kteří jasně vidí, že nemohou vyhrát – ale odmítají odstoupit ve prospěch někoho nadějnějšího, protože prý nemohou zklamat svých padesát tisíc podporovatelů. Láska jejich podporovatelů je tedy pro ně důležitější než osud celé země. Právě tím však ukazují svou neschopnost státnického, strategického jednání, svou nezralost k prezidenství. – A dnes?
Druhá z metafor se nazývala „Králové a vlastizrádci“. Byl to poukaz k antropologickým výkladům o králi, chápaném coby vyšší bytost, magicky spojená se zemí a s lidem, i k českému staletému kultu krále a Hradu, i ke „královským“ prvkům česk(oslovensk)ého prezidentství: Kdokoli se na Hradě jednou ocitne, byť by to byl tvor sebenicotnější a/nebo sebezkaženější, jako by nabýval této magické moci. – A dnes?
Třetí se nazývala „Zlý dědek z Vysočiny“. Nebyl to však portrét některého z kandidátů, nýbrž citát názvu knihy Haškova kumpána Zdeňka Matěje Kuděje. Kuděj ironicky pojmenoval „zlým dědkem“ sám sebe. Sebelíčení haškovské party však ukazuje na reálný a nadčasový fenomén: na zlé klaunství, bravurní v předvádění své bodrosti a lidovosti, ale pod groteskní maskou plné prázdnoty a temnoty. – A dnes?
Čtvrtá se nazývala „Vlajkaři jdou“. Připomínala protektorátní Vlajku, časopis grázlů a udavačů, lhářů a lejnometačů, antisemitů a polonácků, současně se tvářících jako „čeští vlastenci“. Poukazovala přitom na metody, které začínala v klíčových dnech druhého kola prezidentské volby používat část české žurnalistiky na internetu. „Alternativní média“ v jasných politických službách, ohánějící se „svobodou slova“ a mínící tím svobodu pomluvy a urážky, se právě tehdy rodila. – A dnes?
Poslední se nazývala „Hořko je siónské dceři“. Název byl citací z biblického Pláče Jeremiášova. Citace byla výzvou vzít na vědomí porážku, nevymýšlet laciné útěchy, ponořit se do smutku. Teprve pak, po dostatečně dlouhé léčebné proceduře zármutku, lze začít s nemilosrdnou sebereflexí as hledáním lepší strategie pro příští zápasy. – A dnes?
