V jedné scéně přiskáče k Ježíšovi apoštol Šimon Zélóta v čele skupiny tanečníků, zpívaje mu verše, jež v překladu znějí asi takto: „Je jich určitě přes padesát tisíc / kteří křičí o své lásce k tobě / každý z těch padesáti tisíc / udělá, cokoliv mu řekneš.“
Padesáti tisíci podporovatelů argumentují dnes i ti, kdo se i nadále hrnou do prezidentské volby, třebaže vědí, že je pro ně prohraná.
Že nemají šanci proti mašinerii ruských peněz a proti ďábelsky namíchané voličské koalici komoušů, klausovců a křupanů, podporované tou nepoučitelnou částí sociální demokracie a všemi těmi naivy, hlásajícími „se Zemanem bude aspoň sranda“.
Že jedinou možnou obranou proti temné vizi prvního kola Zeman-Fischer a ještě temnější vizi Zemana na Hradě je dohoda demokratických kandidátů zleva doprava nebo jejich dobrovolné odstupování ve prospěch někoho z nich, kdo by sjednotil hlasy, postoupil do druhého kola a Zemana porazil.
ČTĚTE DÁLE: |
Místo toho se zleva i zprava ozývá: „Já mám odpovědnost vůči svým padesáti, šedesáti, osmdesáti tisícům podporovatelů.“ Ve filmu Ježíš vděčně, ale smutně odpovídá, že Šimon ani jeho padesátitisícníci nic nepochopili. Že jeho království není z tohoto světa.
Od prezidenta nečekáme, že bude Mesiášem. Jeho království je z tohoto světa, neboť je to české království, česká země. Čekáme od prezidenta, že si bude vědom, že jeho zodpovědnost není za padesát tisíc jeho věrných, ale za celou zemi.
Není-li si toho prezidentský kandidát vědom, není-li schopen nadřadit zájem země nad zájmy své a svých zélótů, pak věru není hoden býti prezidentem a dobře mu tak, že prohraje. Proč má kvůli tomu prohrát celá země?
