Já Vám nevím...

Pochod homosexuálů hrdých na to, že jsou rovnoprávní, si umím představit. Průvod pánů a dam jdoucích ulicemi měst ve vycházkových oblecích a letních šatech s transparenty typu "Hrdý/á na to, že jsem rovnoprávný." Ale jaksi nenácházím průnik s tzv. Pride Parade, kdy ulicemi velkoměst tánhe  průvod polonahých lascivních osob, vypadajících jako stěhující se bordel... Taková šaráda mi připadá nechutná zcela bez ohledu na sexuální orientaci osob, které se jí účastní. A myslím, že u řady nehomosexuálních občanů je právě ono okázalé sexuální obtěžování a vynucování si tolerance důvodem odporu k homosexuálům... Gentleman či dáma neobtěžuje své okolí informacemi o svých sexuálních preferencích či okázale sexuálním oblékáním.Navíc celý pohled na homosexuály je nutné zasadit do kontextu, v němž se jejich agresivnější část (zřejmě menšina, ale zato sakra viditelná a slyšitelná) domáhá absurdních práv jako je právo na sňatek (už nestačí ani registrované partnertsví) a práva na adopci dětí (jako by se děti mohly z homosexuálního vztahu narodit a bylo tudíž přirozené, že v něm vyrůstají). Ovšem sami tolerantní rozhodně nejsou a ty, kdo se snaží hájit koncept tradiční rodiny (jeden muž, jedna žena a případně děti), osočují z netolerance. To jsou paradoxy, že? Tolerance jen potud, pokud se nám hodí...

Ano, souhlasím s Vámi.

Ano, souhlasím s Vámi. Nezávislost akademické sféry by měla být jasně daná tím, že jakékoliv své funcionáře a tituláře si volí sama. Na druhou stranu nutno poznamenat, že kdokoliv se někdy v akademické sféře mihl v doktorském a vyšším studiu potvrdí, že nejdrsnější klacky pod nohy a špinavé fauly hází akademičtí "kolegové" (kteří například nedovolí mladému asistentovi vyrůst na docenta, protože tuší, že by pak oni sami mohli se stát nadbytečnými). Paradoxně teď se většina studentů a akademiků semkne v jednotnou frontu proti prezidentu Zemanovi a bude to vypadat, jako by jeho chování byl nehorázný exces, nemající v akademických dějinách obdoby. Že se obdobně likvidují "nelíbící se" lidé už při snaze získat doktorát a docenturu ani slůvko...Na závěr nicméně nutno dodat, že je nutné rozlišovat mezi "světem, jaký bychom si přáli" a "světem, jaký je." V ideálním světě by se státní moc neměla do jmenování profesorů montovat. V existujícím světě k tomu Ústava dává prezidentovi pravomoc. Takže chceme-li změnu, je  nutné změnit pravidla hry, ne se rozčilovat na toho, kdo podle nich hraje...

vyrůstání na docenta

Vyrůstání na docenty je v Česku jeden z hlavních problémů akademického systému. To, že někdo někomu pak brání v kariérním růstu, je jen jedním z negativních důsledků. Jinde takové problémy nemají, protože na docenty se tam nevyrůstá. Akademická místa jsou obsazována konkursy, v nichž být domácí je nevýhodou nebo je to přímo formálně zakázáno. V takovém systému mají profesoři (většinou) motivaci vybrat za své kolegy, co nejlepší uchazeče, neboť ti zvyšují prestiž školy (a tedy i každého jednotlivého profesora).

Vážený pane Schneidere,   Váš

Vážený pane Schneidere, Váš komentář – kromě toho, že pomíjí podstatu, tzn. zda by o jmenování měly rozhodovat věci, které s danou činností nesouvisejí  –  není dobře argumentačně podložen, neboť: – „na jmenování profesorem není žádný zákonný nárok“: to je sice možná pravda, Váš text však směřuje k maximě „co není zakázáno, to je dovoleno“, Váš výklad pak k tomu, že prezident v této oblasti může činit cokoli – jak je toto vyznění slučitelné s „právním státem“ (předvídatelnost, odpovědnost a odvolatelnost rozhodnutí?). Jedna věc je konstatovat, že ústava a zákony nejsou železnou klecí (nemohou zahrnout konkrétní případy, obsahují nekonzistence a nejasnosti), další však přítomnost svévole. Kam se ve Vaší argumentaci ztratila právní předvídatelnost? – k Vašim dvěma poznámkám: první opravdu není argument, nýbrž apel; druhá neodpovídá na otázku, zda musí prezident rozhodovat ve všech případech (příležitosti tu jsou, viz veto), zda neplní i roli ceremoniální (také vysvědčení podepisuje ředitel školy, aniž by ve vztahu k žákům činil cokoli dalšího). – pokud Váš komentář mj. směřuje k tomu, že „aféra“ něco užitečného ukazuje, pak se k této události stavíte bokem, neboť Vás nezajímá konkrétní případ, a pomíjíte možnost, že diskuse o jmenování profesorů lze podnítit jinými, pozitivními způsoby (legislativní změna) – jak se slučují konstatování, že jmenování „slouží k větší slávě“ a „nemá být automatické“? – pokud to čtu dobře, pak to, co následuje za mezititulkem „Já nechci koukat Putnovi do postele“ se nevztahuje k tématu, pouze přijímá Zemanovo stanovisko, tzn. odmítnutí jmenování kvůli nesouhlasnému názoru…

Podstatou článku je vymezení podstaty sporu

Takže se článek nemůže míjet sporu, ale míjí se pouze s vaším zúženým pojetím, že jde jen o akademickou záležitost (aniž byste dovedl zdůvodnit, proč chcete završení tohoto procesu vynutit na reprezentantovi celého státu). Vaše pojetí je, že při jmenování profesorem by se měly brát v úvahu pouze jeho akademické výkony. Vedle toho kladu pojetí, které dokáže integrovat roli prezidenta v tomto procesu (a to nikoliv v nějaké subalterní roli), které bere v úvahu nejen akademický kredit kandidáta, ale i jeho společenskou prestiž.Mýlíte se, můj text ani nemůže směřovat k maximě "co není zakázáno, je dovoleno", byť by se vám to třeba kvůli napadení mého stanoviska hodilo, a to z prostého důvodu, že tato maxima platí pro občana. Pro stát platí pouze to, že je "povinen dělat pouze to, co mu přikazuje zákon". A totéž platí pro prezidenta - jen je nutno diskutabilní případy vykládat v nějaké logice: a není logické, že by na Hradě seděl vysoce postavený (nyní již celým národem volený) úřednický šmoula, který jen oštempluje to, co mu připraví ti vykukové na Malé Straně. Líbilo-li by se ván takové pojetí v Zemanově případě, zkuste si laskavě představit, že tam bude sedět váš favorit. Budete i pak s tímto uspořádáním spokojen?První poznámka není apel, ale argument, postavený na porovnání pozičně obrácených, uspořádáním zrcadlových situací.K druhé poznámec můžete mít nekonečně připomínek, na co všechno neodpovídá. To je celkem lhostejné. Důležité je, že nejste schopen či ochoten sledovat smysl psaného. O právní předvídatelnost zde opravdu nejde, vraťte se na začátek: na jmenování není právní nárok.Jestli se k něčemu stavím bokem nebo ne, i vaše další vývody jsou irelevantní.Ty dvě konstatování se neslučují, stojí vedle sebe.Mezititulek vystihuje mé stanovisko. Nechci být obtěžován manifestacemi sexuálních praktik jiných osob. Nezajímá mne to. Je to nevkusné, trapné a otravné. Nic mi po tom není a vice versa. Svět má úplně jiné starosti.

Vážený pane Schneidere,   zdá

Vážený pane Schneidere, zdá se, že se míjíme... Nikde netvrdím, že jde pouze o akademickou záležitost (mohl bych argumentovat, proč by tomu tak být mělo, ale to zde není důkležité), můj příspěvek se soustředí na současný stav; nechci od prezidenta nic vynucovat, pouze jsem podotkl, že mohou být oblasti, kde je role prezidenta čistě ceremoniální (proč by měl v této oblasti rozhodovat?). Pokud by taková být neměla, měly by být příslušné pasáže upraveny tak, aby bylo rozhodnutí odpovědné (lze to však učinit bez hlubší změny ústavy?) Ale k jádru věci: pokud píšete, že stát má dělat pouze to, co mu přikazuje zákon, pak by měl prezident automaticky jmenovat. Dáte-li mu v současné situaci (= stávající Ústava) prostor, je to prostor arbitrární, neboť prezident není odpovědný a nemusí nic zdůvodňovat (což se také děje). Myslím také, že se sám vyvracíte, když mi na jedné straně pokládáte otázku, zda by se mi "líbilo to či ono", na druhé však trváte na tom, že "stát může činit pouze to...". A jak by nemohlo jít o právní předvídatelnost? Jsou přeci věci, které právo nedokáže definovat (např. spravedlnost), ale jsou součástí této předvídatelnosti. Ano, nárok není, ale zvyklost a právní korpus vzbuzují určitá očekávání. A co se posledního týká: že Vás něco obtěžuje, není argument. Tím spíše byste měl věnovat prostor hlavnímu tématu...

...centrismus

Moje zkušenost naznačuje, že pokud by důvodem nejmenování mohlo být cokoliv zavánějící sebestředností, na VŠ by učili jen doktorandi.  Ale k tématu: to, zda Putna "manifestuje problematiku sexuální orientace jako centrum všehomíra", podle mě vůbec nemá být otázkou k posouzení jeho profesury, pokud se ta jeho manifestace nedotýká objektivity jeho akademické práce. Nedovedu si představit, že by třeba Noamu Chomskému byla odepřena profesura proto, že v téměř každém veřejném prohlášení už 50 let prezentuje Spojené státy jako zdroj veškerého zla na zemi. Prostě pokud tím neutrpí jeho akademická práce a dotyčný se tím nedostane na hranu zákonů, platných v demokratických (!) zemích, pak ať si říká, co chce. Dneska Zemanova mluvčí přijde s tím, že mu nevadí Putnova orientace, ale veřejné vystupování. To je opět strašný důvod, pro diskvalifikaci v řízení o jmenování profesorem! Není naopak archetypální profesor trochu excentrická postava, která prostě myslí a jedná jinak? Ačkoliv některé z nich nemusím, tak názory i veřejné vystupování lidí jako Chomsky, Russell, Nash nebo Talib byly v jejich době částí veřejnosti vnímané s odporem.

Strašlivý omyl

Ve "všech demokratických zemích" vyjma Česka a Slovenska je profesura funkční místo vázané na danou vysokou školu, do kterého státní moc zasahuje jen tehdy, pokud je vysoká škola státní (vojenské akademie apod.). Tudíž Chomskému profesuru neudělil prezident Spojených států amerických.Naši páni profesoři by rádi požívali tradiční úcty společnosti, která historicky vznikla i tím odleskem královské, později císařské moci, která titul udělovala. Proto se brání "snížení" vážnosti svého titulu na úroveň označení pracovní pozice nebo funkce, chcete-li. Na druhou stranu kříčí při jakémkoliv drobném pokusu "státu" zasahovat "do akademických svobod" a přiznávají mu jediné právo a povinnost zároveň - sypat do systému veřejných vysokých škol peníze a nestarat se o to, co s nimi VŠ dělají.Současný stav a sešikování reprezentací našich univerzit v souvislosti s novelou VŠ zákona je toho důkazem. Mluvíme o různých kmotrech a mafiích, ale že taky máme obrovský problém tzv. veřejnoprávních institucí financovaných ze státního rozpočtu je trochu mimo obcné vnímání.Pokud "aféra Putna" pomůže pohnout s problémem typické "vyčuranosti", kdy si z každého sytému akademici vyzobávají jen rozinky, bude líp. Možná.

Zřejmě tuším, kam míříte,

jen dovolte poznámku. To, co tvrdí Chomsky, se týká oblasti, která je pro lidské osudy všeobecně důležitá (a nezáleží na tom, jaký konkrétní názor kdo zastává). Zatímco se tedy Chomsky zabývá věcmi externími, Putna vábí pozornost do své postele, zabývá se manifestováním preferencí svého intimního života, z něhož zjevuje podrobnosti, které já opravdu nežádám vědět a nechci jimi být obtěžován. Nejsem šmírák a nemám rád exhibicionisty. Mám na to své lidské právo, žít v nějaké přiměřené cudnosti (blbě se mi to píše, opravdu to není téma, v němž bych se vyžíval). Trvám na tom, že jsou věci, které mají zůstat skryté. Snažil jsem se naznačit, že existuje též náhled na celý spor, který bere v úvahu jakouci bytostnou celistvost osoby, navržené na jmenování profesorem - tedy nikoliv jen jeho akademickou erudici. Opírám se o středoevropskou tradici, proto mi příklady odjinud nepřipadají příliš výstižné.Je zajímavé, jak připomíná Koudelka, že Havlovo odmítnutí jmenovat rektora královéhradecké university v roce 2002 nevzbudilo podobnou mediální bouři, i to, že "ani vědecká rada vysoké školy či fakulty nebo příslušná komise neodůvodňují své negativní rozhodnutí, když něčí kandidaturu na docenta či profesora zamítnou." 

Já rozumím té vaší úvaze o

Já rozumím té vaší úvaze o celistvosti osoby. Taky jsem si něčeho podobného vědom, a proto jsem trochu relativizoval, za co by se neměl postup v akademii ztěžovat. Např. Francie se setkala s trestním stíháním profesora (nehistorika) popírajícího holocaust. U někoho takového by mi přišlo vhodné, zamítnout jeho kandidaturu - minimálně když se tím dopustil trestného činu. Ale když pouze někdo vykonává svoje ústavní právo?  Co se týče toho, že Putna manifestoval preferenci intimního života - nerozumím tomu, proč by to mělo představovat problém! Vždyť minimálně od francouzské deklarace práv člověka a občana je právě vnitřní sféra jedince chráněná. Pokud se pak dostává v ústavách nějakému zájmu výslovné ochrany, pak bych považoval za hloupé, kdyby jednotlivci nemohli uplatnit svobodu projevu nebo shromažďování za účelem ochrany před tím, co vnímají jako hrozbu pro tu svou vnitřní sféru. Ad Havel - ta současná bouře podle mě vznikla díky tomu, jak Zeman a jeho okolí (ne)odůvodňovali ten názor. Od komentáře o ponižování a posečkání se sdělením důvodů až před soud (ruku na srdce, má se takhle podle Vás chovat prezident?), přes naprosto neuvěřitelný výstup Augustina po dnešní prohlášení. Ta kauza mi byla ukradená, dokud jsem neviděl, jak Augustin odůvodňuje odmítnutí profesury tím, že Putnova kniha vyvolala kontroverzi u části katolických duchovních. Havel, pokud se nepletu, odkládal jmenování někoho, kdo měl negativní lustrační osvědčení. Neznám tehdejší zákony a podmínky jmenování, ale v tom necítím žádnou svévoli.

Politizace stanovená Ústavou...

Má mít prezident nějakou moc v akademických obcích (kontrola je extrémně silné slovo, to bych skutečně s ohledem na prostou pravomoc jmenovat profesory nevolil)? Podle mě nemá.Má prezident podle Ústavy již 20 let tuto dílčí moc v akademických obcích? Má.A to je celé. Podle Ústavy prostě prezident tuto pravomoc má a tečka. Že ji dosud prezidenti vykonávali tak, že bez dalšího akceptovali návrhy (sic!) na jmenování, je jiná věc. Souhlasím s autorem, že pokud má prezident pravomoc jmenovat profesory a nemá-li to být naprostá šaškárna, pak musí mít právo také jmenování odmítnout.Jinak ovšem zastávám názor, že by se státní moc vůbec neměla do personálních věcí akademické sféry vměšovat a univerzity by si měly jmenovat profesory zcela samy, podle svých kritérií. Ovšem také si je samy platit, pokud si jich najmenují více, než bude státem stanovený "normativ." Ne jako dnes, kdy profesura je často nezastíranou cestou k tabulkově vysokému platu, hrazenému ze státního rozpočtu. Stát by prostě na základě nějakých kritérií určil, kolik profesorských míst bude té které univerzitě platit - a když to číslo překročí, tak ta místa navíc si musí zaplatit samy. Což by pak přirozeně vedlo k tomu, že by se profesory stali také lidé, jejichž "výstupy" mají nějaký společensky - a tudíž i finančně - uznávaný přínos a kteří jsou schopni si třeba sehnat granty na svůj plat... A k poslednímu odstavci Vašeho příspěvku: Jak jmenování profesorů, tak velvyslanců je Ústavou upraveno. Jmenování velvyslanců dokonce velmi přesně a roli v něm hraje jen a pouze prezident republiky a předseda vlády (nebo jím pověřený člen vlády, pokud se premiér rozhodně někoho pověřit). Ale ani u jmenování velvyslanců ani profesorů není stanoveno, že prezident je povinen jmenovat každého, kdo je mu navržen - je pouze stanoveno, že prezident musí dostat souhlas, resp. návrh, tedy nemůže jmenovat svévolně kohokoliv, koho si zamane.

politizace

Má prezident mít kontrlou nad akademickými obcemi? Tak se mi jeví zádrhel nad jmenovánim profesora. Moje odpověd na tuto otázku je: NEMÁ!Navíc náš prezident ani neudrží krok při ceremonii, tak jak může rozhodovat o tom kdo je profesor a kdo neni?Vidím za tím vším jedinou snahu: přisvojit si všechny myslitelné pravomoci, které nejsou přímo vymezeny (viz.jmenování vyslanců).   

Pane Schneidere, nezamýšlel

Pane Schneidere, nezamýšlel jste se někdy nad tím, že možná nejste pouhým pozorovatelem "dekadentní Evropy," ale dost možná součástí zdroje oné dekadence? Po přečtení Vaší sbírky argumentačních lapsů, útoků na emoce a pokroucených interpretací, bych Vám o tom doporučil zauvažovat. Jaroslav Točík

Jsem jedno velké ucho.

Dekadentním se mi totiž zatím jeví váš příspěvek, kterým mne napadáte, aniž byste se obtěžoval cokoliv zdůvodnit.Takže prosím o předložení důkazů, že jde v mém případě o "argumentační lapsy" (pozor však, abyste jen nenapadal svobodu myslet něco jiného, než si myslíte vy - lapsus musí být objektivně zdůvodněn).Uvítal bych, kdybyste uvedl nějaký "útok na emoce" - snažil jsem se jich vyvarovat, ale možná se mi to nepovedlo (pozor jen prosím na případnou vlastní přecitlivělost).Rád bych též zauvažoval o "překroucených interpretacích", kdybyste mi k tomu poskytl podnět (musel byste ovšem jít s kůží na trh s interpretacemi svými, a též s obhajitelnou metodikou, na jejímž základě budou objektivně mé interpretace - na rozdíl od vašich - shledány pokroucenými).

přesná trefa

Plně se ztotožňuji s názory pana Schneidera, jeho projev je kultivovaný a každý názor se snaží podložit argumenty. Ve svém článku nikoho nenapadá ani se nenechal  strhnout  k tomu, aby se, jak se v našich končinách zvykem, svezl na laciné vlně antikomunistických a vulgárně interpretovaných rádoby "pravicových názorů". V našich končinách se totiž "pravice" vyznačuje zejména tím, že dokola omílá 20 let totéž, a na každého, kdo neomílá s ní, se vrhá se sprškou vulgárních nadávek, osobních útoků bez jediného argumentu.Neznám pana Putnu, ale už označení "pan" mi jde ztuha přes prsty, protože jako "pan" nevypadá ani se nechová. Zato Pan Zeman a i Pan Schneider se skutečně jako páni, resp. muži, chlapi, chovají, a také tak vypadají.Nicméně celá kauza není o panu Putnovi a jeho nároku na jmenování vysokoškolským profesorem, ale je o tom, že média vlastněná určitou skupinou lidí nepřátelských vůči prezidentu Zemanovi, usilovně hledají sebenepatrnější důvod k tomu, aby ho napadali. Putna je jim putna a posloužil jim jen jako laciná záminka.  Jde o moc jako takovou, o to, že pan Zeman by snad mohl některým lidem šlápnout na kuří oka. V tom nechutném boji o moc je pak každá záminka dobrá, homosexualita je módní, a k homosexuální orientaci se hlásí stále více dobře situovaných  jedinců, kteří mohou sponzorovat ty "správné" strany.