Bylo nebylo, tohle se stalo v Českém království, někdy tak koncem 19. století, to už byl zaveden telegraf, který byl tak trochu ďáblovým vynálezem, jako všechny tyto instrumenty, které „nepřirozeně“ zkracovaly vzdálenosti.
A tímto moderním, dnes už zase starodávným instrumentem požádal král Herodes svého kolegu císaře Františka Josefa do Vídně, aby mu byl nápomocen při stíhání podezřelých osob, které se chystají o útěk do Egypta.
Protože Ordnung muss sein, byly okamžitě zpraveny četnické stanice v Krkonoších a Jizerských horách, kde se měli uprchlíci dle všeho vyskytovat. V Jilemnici (aspoň myslím, že to bylo tam) se do pátrání pustil velitel stanice pan Hawlitschek, který si vzal k ruce pana čerta Pospíšila, jenž na sebe vzal podobu řeznického psa Tyrase.
Svatí poutníci, vedení a chránění betlémským oslem, do něhož vstoupil archanděl Gabriel, putují zasněženou českou krajinou, brodí se směrem na jih, směrem na Mnichovo Hradiště a Mladou Boleslav, zastavují se u dobrých lidí, u horalů, řemeslníků, domkařů, sedláků a tovaryšů, někdo má německé jméno, jiný české, na tom nezáleží, všechny spojuje jakési posvátné vědomí, že tito poutníci jsou cosi extra, že z nich jde svatá záře a že je nutné jim v rámci možností pomáhat.
Tu dávnou historii o zrození, útěku a pronásledování, jednu z nejhezčích vánočních knížek, co znám, napsal pro potěšení své a svých krajanů liberecký čili reichenberský rodák Otfried Preussler. Jmenuje se Útěk do Egypta přes Království české, a když jsem ji před lety, právě o Vánocích, četl svým dětem, musel jsem občas přestat, protože se mi do krku dostával takový ten známý česko-německý element, knedlík čili knödel dojetí.
Ta rozkošná dětská knížka, která je spíš pro rodiče a kterou napsal tehdy už slavný autor Malé čarodějnice a Čarodějova učně, usazený jistě spokojeně kdesi v Německu, je knížkou smutku a štěstí zároveň.
Je snem o české zemi, o tom zvláštním biblickém kraji, v němž pod sněhem a mrazem slabě, ale vytrvale tepe srdce lásky a něhy.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN
