Autor vytváří postavy a obličeje podle fotografií. Sérii džínových portrétů zahájil v devadesátých letech, kdy byl členem generačního uskupení LUXSUS. Z „pláten“ z této doby na nás shlížejí ikony naší popkultury – Jiřina Bohdalová, Marta Kubišová a další. Matoušek stejně jako jeho kolegové z této umělecké skupiny na ně nahlíží s ironií, jejich podoba je zároveň populární figurka z médií i vydřený flek na modrých džínách. Bílá vlákna a různě roztřepená modrá bavlněná výplň, z nichž je obraz vytvořen, působí však zároveň nostalgicky, až soucitně.
Impresionismus na Hrad. Výstava představí vliv impresionismu na české výtvarníky |
V Galerii Václava Špály jsou vystavena díla z posledních let. František Matoušek maluje svou dceru, své přátele, jejich děti i sebe. Na plátnech vidíme obrovské hlavy dívek na přelomu dětství a ženství, s lehkým posměškem na rtech, který může být adresován přímo skoro o dvě generaci staršímu malíři. Lola, Kateřina, Anička. Drzost i přirozenost mládí. Obličeje na sešitých cárech džínů, sepraných, rozpáraných i schovaných pod tlustým nánosem barvy. Některé jsou provedené jen v odstínech denimové modři a běloby, jiné pestře barevné. Několik dokonce v obou variantách.
Pocta holandským mistrům
Mistrovství v proměňování starých džínů v umělecká díla dosáhl František Matoušek ve svých krajinách. Podlouhlé formáty modré látky jsou dány šířkou a délkou nohavice kalhot. Látka je napnutá na blindrámu, někdy na okraji ještě vykukuje okraj našité kapsy. Horizontála vymezená švem, modř a světlé plochy vzniklé někdy opotřebením, jindy záměrně při výrobě. Modráky, kalhoty dělníků a námořníků. Není divu, že nejčastějším námětem jsou maríny. Pohledy na vodní hladinu, mořský břeh, útesy. Loďky s vysokými stěžni na obzoru i zrcadlící se v klidné hladině. Vzniká magická podívaná, která si v ničem nezadá se skutečnými marínami holandských mistrů 18. století. Pozorujeme miniatury loděk, obdivujeme preciznost a zručnost autora, který přesně ví, jakou nitku vypárat, aby vznikla plachta, stěžeň, paluba. Vybledlé fleky džínů se mění v oblaka, paprsky zapadajícího slunce, mlžný opar. Odlesk slunečního paprsku na boku lodi vzniká dvěma stehy čistě bílé bavlny všitými na přesně vybrané místo.
  |
Místa, která František Matoušek maluje, jsou skutečná: Staten Island, Brighton Beach. Sám je navštívil, prošel, pozoroval a nafotil. Obrazy vznikají podle fotografií, je v nich ale stále silně obsažen prožitek, chvějivá atmosféra okamžiku, kdy se nad hladinou zvedá mlha. To jedinečné a nesmrtelné, co fascinovalo v 19. století Williama Turnera či Clauda Moneta, dojímá umělce i diváky dodnes. Iluze mlžného oparu nebo bouře zde ale nevzniká energickými tahy štětce či vrstvením tenkých valérů olejových barev. Začíná objevením nového pohledu na věc tisíckrát viděnou, džínovou nohavici, jejím přenesením do obrazu a úpravou, deformací, která nepostrádá jak řemeslnou zručnost, tak vtip a umělecký temperament.
Tvorba Františka Matouška vychází z oděvů a není divu, že se k nim oklikou opět vrací. Od roku 2012 vytváří módní designérka Monika Drápalová sérii dámských šatů ušitých z Matouškových nedokončených či nepovedených obrazů. Tři z nich jsou instalovány v horním patře galerie. Výstava v Galerii Václava Špály se koná v roce, kdy autor dovrší padesátý rok života. Uzavírá tak etapu, po kterou tvořil pod vlastním jménem. Od nynějška bude vystavovat jako Francis de Nim. Denimu tedy pravděpodobně zůstane věrný.
František Matoušek: Galerie Václava Špály do 12. 3. František Matoušek (*1967) po chází z moravských Boskovic. Vystudoval AVU v Praze a v hlavním městě také dnes působí. Jako jeden z mála našich umělců brzy nalezl vlastní jedinečný výrazový prostředek. Pracuje s džínovinou, snadno dostupným materiálem, který párá, sešívá i destruuje a především v různém rozsahu pomalovává akrylovými barvami. Vznikají jedinečné obrazy menších, ale i dvoumetrových formátů. Na nich jsou zobrazována klasická témata malířského umění – portréty, krajiny. |
