Takhle nějak si možná Jiří Paroubek představuje pickwickovský kapitalismus. Jiný si tak představuje „budování kapitalismu“ v komunistické Číně - zemi nejvyššího růstu, ale nejnižších sociálních standardů. Ale co si máme představit my, po dvaceti letech svobodné a otevřené společnosti? To je otázka pro České Budějovice, rádio Kiss jižní Čechy i rodičovskou lobby.
Pro osvěžení. V úterý pořádalo rádio Kiss jižní Čechy na hlavním budějovickém náměstí reklamní akci, která by inspirovala i Charlese Dickense. Ze zdvižené plošiny tři muži rozhazovali lístky, jež mohli šťastní „lovci“ vyměnit za tisícikoruny - celkem kořist za sto tisíc. Můžeme se divit, že se lidé skoro ušlapali? Že 22, z toho devět dětí, jich skončilo v nemocnici? Že tam ještě leží desetiletá těžce zraněná holčička?
Ne, tomuhle se nikdo soudný divit nemůže. Zato se můžeme divit jiným věcem. Jak to, že rádio Kiss jižní Čechy teď není ostrakizováno a bojkotováno? V normální společnosti by už proti němu běžela lobbistická kampaň. V Česku vedou politici paušalizující řeči o pickwickovském kapitalismu, ale zachová-li se jedna konkrétní firma skutečně odporně, na veřejné scéně je ticho po pěšině. Proč ten klid? Proto, že mezi pomlácenými dětmi převažovaly romské? Že tu kissárnu lze považovat za jakousi přirozenou selekci?
