Kontroverzně přijímaná skupina Rafani byla založena v roce 2000 s utopicky formulovaným cílem „dosáhnout budoucnosti s vyšší kvalitou lidství“. Za svá témata považuje ožehavé otázky národní identity, ideologie, moci, politiky, médií, společenských stereotypů, sociální nerovnosti a podobně. Provokuje pozorovatele různými mystifikacemi, hříčkami, jež balancují na pomezí korektnosti, nejednoznačnými příběhy, jež používá, se diváka snaží znejistit a donutit k nějaké, třeba negativní reakci.
Rafani byli už dvakrát finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, odborníci je přijímají většinou s pobavením, přestože dvojznačnost akcí a děl skupiny, a vlastně i záměru, znesnadňuje pro diváka čitelnost a výklad. Jsou označováni za kontroverzní, agresivní nebo prvoplánově exhibující umělce, na druhé straně je zřejmé, že se dotýkají nejcitlivějších problémů české současnosti i historie. Projev skupiny se od jejího založení proměňuje a vyvíjí a zahrnuje mnohá média od malby, koláže, objektu, instalace, videa až po noise. Ani u jejich retrospektivy k desetiletí tedy netřeba čekat klasické pojetí. Rafanská díla staršího data jsou vsazena do struktury na principu geometrických zahradních architektur. Zahrada je alegorií jistého ideálu, který byl vždy předmětem zájmu skupiny. Potvrzuje zaměření na geometrii, symetrii, rytmické opakování a ubíhající perspektivu...
Kurátorkou výstavy, která potrvá do 21. února, je Edith Jeřábková.
