Nebudeme se bavit o tom, že neexistuje jediný starosta či primátor, který „dekretem“ zajistí všem kratší pracovní dobu, případně bohatství. Berme to jako básnickou licenci, pokud bychom totiž na politiky uplatňovali třeba zákonodárství, jakým regulujeme poctivost v informování spotřebitele v maloobchodě, museli by to všichni v politice zabalit a skládat se na mastné pokuty.
ZVĚŘINA: Ani sirotečka. Premiér prosazuje ,jen‘ to, co sliboval |
Ekonomika je v nebývalé kondici, nezaměstnanost je dlouhodobě nízká, a tak se slibuje velkoryse. Kratší pracovní doba, zrušení karenční doby prvních tří dnů na nemocenské, prodloužení dovolené na pět týdnů pro všechny, zvýšení rodičovského příspěvku o 40 tisíc... Fantazii se meze nekladou, možná nás v příští kampani čeká třeba sportovní talent pro každého školáka nebo automobil do každé rodiny jako lidské právo, případně plastická operace pro každého zdarma...
Některé sliby nejsou nesmyslné, třeba kratší pracovní doba nebo delší dovolená – situace je takovému řešení příznivá, jen je zarážející, s jakou rétorikou jsou tyto cíle prezentovány. Jako by existoval nějaký vypínač, který zrovna ta či ona strana ovládá, a je to. Lidé a jejich práce už není ničím jiným než abstraktní kategorií. Kratší pracovní doba jistě mnohým ulehčí, od úředníků po pracovníky výroby (tam, kde lze pracovat intenzivněji). Jenže je stále větší množina ostatních, kteří si s ní neporadí – počínaje těmi, kteří živí sami sebe a nemohou mít „padla“ podle hodinek, až po služby, kde by takové opatření znamenalo zaměstnat více lidí.
Budeme patrně žít pohodlněji a blahobytněji, ale rozhodně nebudeme připraveni na problémy, které od nás budou žádat sebeomezení či dokonce odříkání.
