3. července 2018 2:41 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Raketa zabila všech 290 cestujících, včetně 66 dětí. Američané sestřelili dopravní Airbus, pak zatajovali, kde byli

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 144Diskuse
Airbus A300 Iran Air, podobný tomu sestřelenému. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Airbus A300 Iran Air, podobný tomu sestřelenému. | foto: Wikimedia - Khashayar Talebzadeh

Měl to být kraťoučký let do Dubaje trvající pouhých 28 minut. Jenže se vyskytly problémy s odbavením jednoho cestujícího a tak Airbus s téměř třemi stovkami lidí na palubě vyčkával. V 10:17, se zpožděním 27 minut, se let 655 vznesl z ranveje. Do cíle nikdy nedoletěl. Přesně před 30 lety letoun íránských aerolinek sestřelila raketa vypálená z amerického křižníku. Zahynulo všech 290 lidí.

V roce 1984 vstoupila irácko-íránská válka do nové fáze. Obě strany konfliktu si začaly navzájem napadat tankery a lodě vyvážející ropu. Američané pak do Perského zálivu poslali válečné lodě, aby ochránili neutrální lodě před útoky - zejména z íránské strany. Napětí v regionu přítomnost amerických lodí ještě prohloubila.

17. května 1987 zaútočila irácká stíhačka F-14 na raketovou fregatu USS Stark dvěma raketami. Američané se nebránili, zahynulo 37 námořníků. V následujících měsících se americké lodě dostávaly do přestřelek s íránskými dělovými čluny. V dubnu 1988 najela raketová fregata USS Samuel B. Roberts na íránskou minu. Loď byla poškozená, několik Američanů zraněných.

USS Stark hoří po útoku irácké F-14.

USS Stark hoří po útoku irácké F-14.

V napjaté atmosféře začalo i ráno 3. června 1988 na palubě raketového křižníku USS Vincennes. Kapitán Will Rogers dostal varování, že ten den by mohli Íránci zaútočit na některou z lodí v Perském zálivu. Vincennes v oblasti operoval pět týdnů a právě se vracel do přístavu, kde měli námořníci dostat několikadenní volno.

Jenže přišly zprávy, že nedaleko nich jsou íránské dělové čluny. Rogers nařídil start průzkumného vrtulníku. Když se blížil ve velké výšce k Íráncům, začali na něj střílet. Palba vrtulník nepoškodila, Rogers to však považoval za agresi. Na Vincennesu se rozezněl poplach a loď se vydala za čluny v Hormuzské úžině.

Raketový křižník USS Vincennes.

Raketový křižník USS Vincennes.

Když k nim Vincennes dorazil, začaly dělové čluny agresivně manévrovat a tak Američané vypálili varovnou salvu z děla. Stříleli i Íránci, ale jejich zbraně měly malý dostřel. V tu samou dobu radaroví operátoři upozornili, že se k Vincennesu blíží íránský protiponorkový a námořní letoun P-3. Operátoři letadlo varovali, aby se k nim nepřibližovalo. Íránec poslechl.

Poté radar zachytil další vzdušný objekt blížící se k lodi z letiště vzdáleného ani ne 100 km. Operátor ho označil za íránskou bojovou stíhačku F-14. Radarový odpovídač sice označoval let za civilní, protože měl kód 3, a ne vojenský s kódem 2, ale Američané si mysleli, že může jít o maskovací manévr.

Divoké manévry a stres

Posádka se poprvé dostala do bojové situace, Vincennes divoce manévroval, aby se dělové čluny moc nepřiblížily. Íránský letoun však představoval mnohem větší nebezpečí, všichni si vybavili 37 mrtvých Američanů o rok dříve. Vincennes se pokusil letoun kontaktovat na vojenské nouzové frekvenci a žádal o sdělení, jaké má pilot úmysly. Odpovědí bylo jen ticho.

Kapitán Will Rogers.

Kapitán Will Rogers.

Američané se 7x pokusili kontaktovat a varovat na vojenské nouzové frekvenci a třikrát na civilní frekvenci. Bez odpovědi. Na radaru se mezitím cíl blížil. Operátor začal také kapitánovi tvrdit, že letadlo klesá - neklamné znamení, že přechází do útoku. Když byl letoun 30 km od lodi, přišly další problémy. Zaseklo dělo, které používal Vincennes v přestřelce s čluny.

Kapitán čelil stresu a hlavně těžkému rozhodnutí. „Měl jsem pochybnosti,“ přiznal Rogers později. Nový bojový systém AEGIS, který loď používala, však podle operátora poskytoval jasné indikace, že letoun klesá a chystá se zaútočit. Když byl 17 km od lodi, dal Rogers povel k odpálení dvojice raket země - vzduch SM2-MR.

Američané se nadále snažili íránského pilota volat a Rogers byl připraven rakety zničit, kdyby se ozval a spolupracoval. K tomu nedošlo. Jedna z raket zasáhla cíl a posádka křižníku si vzrušeně říkala, že cíl je “mrtvý“.

Odpal rakety z Vincennesu.

Odpal rakety z Vincennesu.

Oním cílem byl Airbus A300 Iran Air 655, který se pár minut předtím vznesl z letiště Bandar Abbas. Celou dobu stoupal a nabíral výšku k letu do Dubaje. Po zásahu raketou se stroj rozpadl a zahynulo všech 290 lidí z Íránu, Spojených Arabských Emirátů, Indie, Pákistánu, Jugoslávie a Itálie.

Íránská televize pak vysílala záběry trosek a desítek těl plujících na hladině zálivu. 66 obětí byly děti. Rogersovu radost, že zachránil loď, vystřídal šok.

Jak mohlo dojít k takovému omylu? Americké vojenské vyšetřování po několika měsících skončilo s tím, že šlo o nešťastnou náhodu a nikdo z Američanů nepochybil. Íránci naopak omyl zpochybňovali a tvrdili, že šlo o cílený útok na civilní dopravní letoun.

Z americké vyšetřovací zprávy vyplynulo, že Airbus nemohl slyšet varování na vojenské frekvenci, neměl k tomu vybavení. Piloti letu 655 pravděpodobně slyšeli tři varování na civilní frekvenci. Vysílání z Vincennesu však zmiňovalo neidentifikovatelné letadlo s rychlostí 350 uzlů, oni však letěli méně než 300 uzlů. Američané totiž uváděli rychlost vůči zemi, piloti viděli na přístrojích rychlost vzhledem k okolnímu vzduchu. Mysleli si zřejmě, že vysílání je určeno vojenskému P-3.

Neklesal, naopak stoupal

Přestože íránský letoun vysílal číslo letu, Američané ho ani jednou nepoužili, nebylo to v předpisech. Kdyby číslo letu použili, je pravděpodobné, že by si íránští piloti uvědomili, že mluví k nim. Záznamy z AEGISu také ukázaly, že se operátor mýlil. Airbus při přiblížení neklesal, naopak stoupal.

Středisko bojového systému AEGIS na lodi Vincennes.

Středisko bojového systému AEGIS na lodi Vincennes.

Dalším problémem bylo, že si operátor spletl íránskou F-14, která bylo opravdu na stejném letišti z kterého let 655 startoval. Na radaru ji označil ještě na zemi a pak si ji ve vzduchu spletl s mnohem pomalejším Airbusem. Posádka Vincennesu také nevěděla nic o zpoždění, proto při kontrole času vzletů nenašla žádný civilní letoun, který měl v tu dobu startovat.

Podle expertů hrál také roli stres při první bojové operaci a přílišná horlivost kapitána zapojit se do konfliktu. Ostatní dvě americké válečné lodi v oblasti let 655 bez problémů identifikovaly jako civilní.

Překonal ho až MH17

Američané vydali veřejně upravenou zprávu se závěry vyšetřování. V té však chyběly informace, kde se Vincennes v době sestřelu nacházel. Až investigativní novináři v roce 1991 zjistili, že americká loď sestřelila íránský Airbus hluboko v íránských teritoriálních vodách. Tam se Vincennes  dostal při honičce a přestřelce s dělovými čluny. Podle mezinárodního práva šlo tedy o jasný zločin. O rok později přiznal i Rogers, že jeho loď byla v íránských vodách.

Američané se odmítli oficiálně za tragédii omluvit. Aby se Spojené státy vyhnuly procesu před Mezinárodním soudním dvorem, dohodly se v roce 1996 s Íránem na mimosoudním vyrovnání. Rodinám obětí USA vyplatily odškodné v celkové výši 61,8 milionu dolarů.

Proruští separatisté strážící přístup k místu dopadu.
Tjibbe Joustra, šéf of the Dutch Safety Board, mluví o vyšetřování pádu letu MH17.

V té době šlo o nejtragičtější sestřelení civilního letadla. Překonalo pět let staré sestřelení letu Korean Air 007, při kterém po útoku sovětské stíhačky zahynulo 269 lidí. Let 655 překonal až let Malaysia Airlines 17, který byl 17. července 2014 podle mezinárodní vyšetřovací komise sestřelen proruskými separatisty za pomoci Ruska nad Ukrajinou. Letos 25. května 2018 Austrálie s Nizozemskem oficiálně obvinily Rusko z odpovědnosti za tragédii letu MH17. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že odpalovací zařízení patřilo ruské armádě, konkrétně 53. brigádě ruské protivzdušné obrany.

  • 144Diskuse


Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky