To není v tomto případě nijak pejorativní: přiznivci chodí na koncerty jako na návštěvu ke kamarádům, užít si znovu právě to, co už důvěrně znají. Do Prahy se v neděli 28. května kapela vrátila po skoro šesti letech, a zatímco minule musela své vizuálně atraktivní vystoupení vtěsnat do vyprodané O2 Arény, tentokrát měla k dispozici otevřený stadion v Edenu - a náležitě toho využila.
První ze dvou koncertů navíc provázelo vyloženě letní počasí, takže stánkaři s pivem měli žně, do části areálu neúprosně pražilo slunce, což ale přesto nebránilo těm opravdu skalním dorazit ve stylově černé. Tolik kožených korzetů, kalhot, minisukní a vysokých bot pohromadě už dlouho nebylo k vidění.
  |
Role předkapely se se ctí zhostili Kurtizány z 25. Avenue. Se ctí, protože měli tradičně předkapelově nevalný zvuk, bez dynamiky a pořádných basů, a jakkoli je jejich hudba žánrově někde jinde než melodické marše hlavních hvězd, dostalo se jim vcelku slušného přijetí.
Otravné bylo jen vokalistovo opakované upozorňování skoro po každé skladbě, na jakou kapelu se mají všichni za chvíli těšit. Po Kurtizánách přišel jediný nepovedený moment večera - pauza do příchodu Rammstein totiž trvala skoro hodinu, což by nejspíš byl důvod k nudě i v případě, že by nebylo takové vedro.
Netrpělivost ale gradovala, a když konečně na projekční ploše došlo na minutové odpočítávání, aplaus zhoustnul ještě dříve, než zazněly první tóny hymny Ramm4. Při těch vystřelil do výše k nebi první a zdaleka ne poslední ohňostroj raket a oba kytaristé se na podium snesli na zavěšených plošinách. Slogan „Ja! Nein! Rammstein“ pak skandoval dav s kapelou a už v prvních vteřinách tak měl koncert atmosféru takovou, jakou jiní mívají někdy před finále.
Rammstein, Praha, eden Arena, 28. 5. 2017
Frontman Till Lindemann zahájil v bílé kombinéze, kterou z něj ale zakrátko asistenti strhli. Setlist pak připomínal ukázkový výběr hitů, kterým se kapela probírala celou svou kariérou - nechyběly ani nejstarší kousky jako Seemann, dynamicky střídající křehce vybrnkávané sloky a industriálně mohutné refrény, nebo Du Riechst So Gut.
I hodně melodické skladby ze starších dob byly hrány ve stylu zatím posledního alba - tedy surově tvrdě, s industriálně bušící rytmikou. Klávesy z metalově hutných kytar tak vykoukly a svou pozornost si urvaly jen výjimečně. Tentokrát si kapela odpustila ejakulující obří penis, ale za to nic neošidila na pyrotechnické show - došlo na rakety, sloupy dýmu, rytmizované výbuchy, točící se „prskavkové“ kolo a také ohnivý vodopád.
Po něm se klávesista „proměnil“ a namísto dosavadní oranžové kombinézy už zbytek večera absolvoval ve stříbřitě flitrované - i to ale už je fanouškům známá scénka - stejně jako moment lehkého koketování se S/M tématikou, kdy si tentýž klávesista Christian Lorenz zahrál na frontmanova otroka na vodítku, nebo když u hraní pochodoval na běžícím pásu. Došlo ale i na oheň tryskající z hlav muzikantů, či rachejtle vystřelující přimo z disku na Lindenmannově hrudi.
Finále standardního setu obstarala publikem nejoblíbenější a sborově skandovaná Du Hast, proslavená filmem Matrix, a letošní pravidelný závěr v podobě předělávky Stripped od Depeche Mode. Ani s ní ale k nebi eruptující ohnivé koule neustaly.
Rammstein, Praha, Eden Arena, 28. 5. 2017
V poctivém trojitém přídavku došlo na Sonne, opět sborovou populární hymnu Amerika a tradiční závěrečný Engel. Reakce, které se v tu chvíli kapele dostávaly, jí každý kolega může jen závidět.
Koncerty Rammstein patří k těm, kde stejně jako energicky podané hity má své místo i „divadlo“, vygradovaná show, která je přinejmenším stejně důležitá jako hudební část koncertu. I v Edenu skvěle zafungovala a připomněla, proč příznivci na kapelu nedají dopustit. Je totiž pořád zábavná - i když opakuje staré pódiové vtipy a Lindemann zrovna lapá po dechu a namísto zpěvu ze se be spíš slova chroptí.
A navzdory tomu, že šestice pánů na pódiu už není z nejmladších, a i přes líčidla je znát jejich třiadvacetileté opotřebování. Do unaveného a neživotného omílání už omšelých hitů, tak jak je známe od některých jiných stárnoucích part, mají totiž - soudě podle aktuálního pražského podání - Rammstein stále ještě celkem daleko.
