RECENZE: 7 životů. Jedna Noomi Rapaceová zvrací, druhá ji u toho drží za vlasy

Žasnout dnes nad samotnou skutečností, že jeden herec či herečka může hrát rozličné figury, které se potkávají ve stejných záběrech, už asi nikdo nebude. Ve filmu Tommyho Wirkoly však tento trik dospěl k virtuozitě, které vedle technických vymožeností výrazně pomáhají také herecké schopnosti švédské herečky Noomi Rapaceové. Tu znají například diváci skandinávských verzí kriminální trilogie Millenium, kde hrála hlavní postavu Lisbeth Salanderové. V7 životech ztvárnila sedm sester, z nichž každá je jiná a všechny na sebe zároveň jednou týdně berou podobu téže ženy.

K předvedení takové atrakce se dobře hodí žánr béčkového thrilleru a norský režisér Tommy Wirkola je na něj odborník: jeho krvežíznivé dobrodružství Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, k němuž si napsal i scénář, byl zážitek svým způsobem nezapomenutelný. Tentokrát jsou pod scénářem podepsaní Max Botkin a Kerry Williamsonová, ale snaha šokovat diváky výjevy na hranici mezi sadismem a vtipným naschválem ve Wirkolově filmu nechybí.

RECENZE: Kvarteto. Parta třicátníků se v Olomouci vyrovnává se samotou

Děj snímku se odehrává v roce 2073 a jeho hrdinkami jsou sestry – sedmerčata, která se před lety narodila navzdory přísné politice jednoho dítěte, jež v té době panuje. Ekosystémy totiž zkolabovaly a výživa lidstva se stala extrémně náročnou. Něco zachránily genetické manipulace plodin, ty však zase vedly například k mnohočetným těhotenstvím. Ovšem zároveň bylo potřeba drasticky zabojovat proti přelidnění planety, a proto smí každá rodina mít jen jedno dítě, ty ostatní jsou odebrány a čeká je zmrazení a možná probuzení v nějakých lepších časech, přijdou-li.

Co se stalo s Pondělím?

Takovou vizi odmítl Terence Settman (Willem Dafoe), jehož dceři se narodilo sedm dcer a ona sama při porodu zemřela. Terrencovi se podaří tajně sedm vnuček vychovat, je přitom ale nutné dodržovat přísná pravidla. Dívky dostaly jména po dnech v týdnu (což zní v angličtině o něco méně divně než v češtině) a každá může také jen jeden den v týdnu ven. Doma si každá ze sester pěstuje svou individualitu (jedna je ranařka, jiná introvertní počítačová podivínka, další vyzývavá koketa), ale venku jsou všechny tatáž Karen Settmanová, cílevědomá žena, která dělá kariéru v bance. Když se jednoho dne nevrátí Pondělí domů, je zbytku rodiny brzy jasné, že nadešla obávaná chvíle a na jejich trik přišel úřad bdící nad politikou jednoho dítěte, vedený neúprosnou Nicolette Caymanovou (Glenn Closeová). Začíná drsný boj o život, v němž dojde i na bitku, jíž se účastní šest sester zároveň.

Logiky není v příběhu nazbyt, počínaje tím, že přelidnění vypadá v tomto filmu tak, že po ulicích chodí enormní množství bělochů. Těžko by asi také tvůrci odpovídali na otázku, jak početná rodina véře potravinové krize řeší své zásobování. Nebo proč úřady nezvolily k zatčení delikventek nějaký mnohem jednodušší a účinnější způsob než dramatickou postupnou likvidaci. To už jsou ale věci, na které je zbytečné plýtvat mozkovou kapacitou: tento film je zkrátka především příležitostí ocenit, jak jedna Noomi Rapaceová zvrací a druhá jí u toho drží vlasy.