RECENZE: Akta Pentagon: Skrytá válka. Když se hlídací pes demokracie odvázal

Po oceňovaném snímku Toma McCarthyho Spotlight (2015) se diváci v krátké době znovu setkávají s poctou americkému tisku – tradičním, na papíře tištěným novinám, které dokázaly v důležitých okamžicích zásadně podpořit demokracii a spravedlnost.

Název nynějšího Spielbergova snímku v originále zní The Post a je odvozen od deníku The Washington Post, o němž je tento film především – více než o samotných „Pentagon Papers“, jejichž zveřejnění na počátku 70. let vyvolalo prudkou nevoli oficiálních míst a prohloubilo odpor veřejnosti vůči vietnamské válce. Stručně řečeno šlo o tajnou zprávu shrnující celé dosavadní americké angažmá ve Vietnamu, již nechal vypracovat někdejší americký ministr obrany Robert McNamara. Rozsáhlá zpráva poukazovala na řetězec chybných a alibistických rozhodnutí, který započal už za prezidenta Trumana.

Nepřítel státu Steven Spielberg. Libanon do země nevpustí jeho nový film

V roce 1971 se tyto materiály dostaly z utajeného zdroje k novinářům z významného deníku The New York Times. Jenomže už po zveřejnění úvodního materiálu z plánované série dosáhla Nixonova administrativa předběžného zákazu pokračování a další rozhodování se ocitlo v rukou soudu. A teprve tady začíná drama, které je ve Spielbergově hledáčku. Lokální deník The Washington Post by právě v této době rád překročil svůj stín. Jeho šéfredaktor Ben Bradlee (Tom Hanks) buduje tým špičkových reportérů, vydavatelka listu Kay Grahamová (Meryl Streepová) intenzivně jedná s investory. A zástupce šéfredaktora Ben Bagdikian (Bob Odenkirk) díky svým kontaktům získává tytéž výbušné informace, které má zakázáno zveřejnit konkurence. Rozhodnutí publikovat tajné dokumenty může list proslavit – nebo také zničit.

Spusťte rotačky

Příběh, který Steven Spielberg vypráví, se zabývá velmi současnými tématy, ta ovšem ukazuje v jiné, z dnešního pohledu přehlednější fázi společenského technologické vývoje. Zaměřuje se na zodpovědnost, která v tradičních médiích doprovází rozhodnutí zveřejnit citlivé informace – dnes ovšem dostupné často jinými a mnohem bezstarostnějšími kanály. The Post zdůrazňuje nejen komplikovanost samotného rozhodování, ale i impozantnost výrobního procesu tištěného média: „publikovat“ tu zkrátka zjevně něco znamená.

Z příběhu novinářské práce pak postupně krystalizuje drama jedné postavy – vydavatelky listu Katharine Grahamové. Spielberg ji do středu pozornosti posouvá zprvu nenápadně a ve spolupráci s herečkou Meryl Streepovou mistrovsky pracuje s emocemi, jež tato postava budí. Představí ji zprvu jako poněkud dezorientovanou laskavou tetu, která se do vedení rodinného podniku dostala vlastně nedopatřením, po smrti svého manžela, který vydavatelské branži doopravdy rozuměl, a proto jej také Katharinin otec kdysi určil svým nástupcem. Nyní je ovšem Katharine první americkou ženou na vydavatelském postu – a její okolí se s tím musí vypořádat.

Šéfredaktor Bradlee v ní má protihráčku, jež na své pozici (zdá se) miluje především příležitost být součástí společenské smetánky. Mezi její rodinné přátele patří řada politiků včetně exministra Roberta McNamary, který nemá nejmenší zájem na tom, aby se jeho tajná zpráva zveřejňovala. Katharine musí projít významnou osobní proměnou, přijmout fakt, že novináře (či vydavatele) a politika musí dělit neprostupná hráz, a uvědomit si skutečný význam a dosah rodinného odkazu. Včetně toho, že nebylo bezpodmínečně nutné, aby vedení rodinné společnosti kdysi převzal místo ní její manžel, přestože se to tehdy považovalo za samozřejmé. Takto přerozená Katharine pak činí ono zodpovědné rozhodnutí, bez něhož by The Washington Post nemohl ani v budoucnu (stále za jejího vedení) vykonávat další a ještě slavnější službu americké demokracii. Tu už ovšem zachytil jiný film.