Většinu života prožil v Evropě a stal se západním intelektuálem, děj jeho knih však nikdy neopustil argentinský venkov, kde Daniel prožil dětství a mládí. Deprimovaný Daniel odmítá pozvánky z celého světa a ruší již přislíbenou účast na prestižních akcích, ale jedno pozvání jej zaujme: starosta jeho rodného městečka Salasu by mu rád předal medaili váženého občana.
Po chvilce váhání se Daniel rozhodne tuto výzvu přijmout. Uniknout Salasu byla totiž, jak říká, jediná věc, kterou v životě opravdu dokázal. Teď se tedy se svým osudem utká znovu.
VÁŽENÝ OBČAN Argentina, Španělsko 2016 Režie: Gastón Duprat, Mariano Cohn Scénář: Andrés Duprat Hrají: Oscar Martínez, Nora Navasová, Iván Steinhardt ad. |
Snímek Vážený občan groteskním způsobem rozehrává existenciální střet individuality s prostředím, z něhož se kdysi vymanila. Daniel zdánlivě nad malostí tamních poměrů vyhrál na celé čáře, získal přece Nobelovu cenu. Jenže přímá konfrontace s tím svérázným světem jej usvědčí z hlubokého omylu: doma nikdy nebude vítězem on, ale nezničitelná realita prostřednosti.
Sled setkání s místními celebritami, dávnými známými i vesměs povrchními obdivovateli Daniela plní čím dál větším roztrpčením a vztekem. Ani on sám totiž z prohlubujícího se konfliktu nevychází zrovna se ctí: jeho intelektuálské koncepty se tříští o prosté zájmy rodáků a působí směšně a snobsky. Marně se snaží vysvětlovat, proč jsou mu lhostejné reálné předobrazy jeho postav nebo proč v zájmu vyššího dobra nechce přispět místnímu ochrnutému chlapci na vozík.
Spisovatelská póza
Rozbuškou se stane účast v porotě místní výtvarné soutěže, kde Daniel bez okolků vyřadí drtivou většinu přihlášených mazanic včetně výtvoru předsedy zdejšího výtvarného spolku. Ten je v Salasu vlivnou osobností a spolu s dalšími, které Daniel během své krátké návštěvy stačil zklamat nebo urazit, vytváří rychle houstnoucí atmosféru odporu proti povýšenému odrodilci.
RECENZE: Naivita ve službách dobra, finský film sní o soužití Khaleda a Wikströma |
K tomu se nevyvíjí nijak ideálně vztah mezi Danielem a manželem jeho bývalé lásky Antoniem. Antoniovo okázalé přátelství zjevně maskuje mnohem méně přívětivé emoce, jimž Daniel nedokáže úspěšně čelit. Vše dohromady to nevěstí nic dobrého, ai když se spisovatelova optika vlivem událostí postupně mění, na některé věci je již opravdu pozdě.
Satirický osten z příběhu netrčí, ale jemně bodá do všech zúčastněných a nakonec nejvíc do samotného spisovatele, jehož řemeslo se ukazuje jako rozporuplná a poněkud perverzní záležitost, v níž nikdy není daleko od upřímnosti k póze a od šíření velkých myšlenek k směšné samolibosti.
Zásadní je pro vyznění snímku vynikající herecký výkon Oscara Martíneze v roli Daniela – v jeho tváři se dokonale zračí všechna ta muka, která úspěchem otrávený spisovatel během svého dobrodružství zažívá. Je patřičně nepříjemný a uštěpačný, ale také dojatý nebo vystrašený, podle toho, jak se situace vyvíjí. Martínezův part výborně doplňují představitelé jeho rodáků přirozeným herectvím s jemným nádechem komediálnosti.
Poučení ze snímku Vážený občan zní, že všechno zlé je k něčemu dobré, či spíše že všechno zlé lze zužitkovat – pokud je člověk spisovatel. A pokud přežije.
