RECENZE: Bába z ledu je chvála otužování a drůbeže

Divákům Báby z ledu patrně utkví v paměti zejména tři momenty: dojemně rozpačitá milostná scéna ústřední dvojice, autentická atmosféra otužileckých závodů a všudypřítomná slepice, která patří hlavnímu mužskému hrdinovi a prý se považuje za člověka. Těch prvních dvou momentů by mohlo být klidně více, toho třetího naopak méně, ale stejně není jisté, jestli by se z tohoto filmu vylouplo něco lepšího než celkem snesitelná položka televizního programu.

Karty postav jsou rozdány přehledně, ba až triviálně: ovdovělá Hana (Zuzana Kronerová) se může strhat, jak se snaží zavděčit svým dospělým synům a jejich rodinám. Dobře situovaný syn Ivan (Václav Neužil) a jeho žena Kateřina (Tatiana Vilhelmová) Hanu zneužívají jako neplacenou pomocnici v domácnosti, nad kterou ohrnuje nos i jejich rozmazlený syn Ivánek. Druhý Hanin syn Petr (Marek Daniel) pracuje v muzeu, vymezuje se proti konzumu, ale zase je věčně v dluzích a matku vysává finančně. Bratři na sebe navzájem sočí, přesto se is rodinami účastní pravidelných víkendových obědů na cibulákovém servisu v Hanině domě.

Jednoho dne Hana na procházce s vnukem Ivánkem narazí na trénující otužilce. Jednomu z nich u břehu dojdou síly a Hana se pro něj obětavě vrhne: tak začne její známost s Broňou (Pavel Nový), jednoduchým, ale ryzím chlapíkem, který Haně vlije do žil nový život. A není to jen Broňa, ale celé společenství otužilců, kamarádských lidiček, kteří jako by svým životním stylem dokázali vzdorovat nejen roční době, ale i celé dnešní době jako takové.

Kurník v autobusu

Broňa vozí kamarády po otužileckých závodech ve starém obytném autobuse, který je i jeho domovem a v jehož zádi pěstuje slepice (časem se ukáže hlubší význam tohoto faktu). Jedna ze slípek dostala jméno Adéla a má obzvlášť privilegované postavení, Hana ale záhy přiroste Broňovi k srdci ještě více a stejně tak on jí. Z pouhé divačky na závodech se Hana promění v aktivní otužilkyni a Broňa se stává jejím oficiálním životním partnerem: samozřejmě k velké nelibosti obou Haniných synů a zejména zhýčkané snachy Kateřiny. Zato vnuk Ivánek si otužilecké prostředí zamiluje a z protivného chlapce, kterého chtěli jeho rodiče vodit k psychiatrovi, se stává zdravý kluk. Hanino nově nabyté sebevědomí a vystoupení z odevzdané mateřské role zamává se životem celé rodiny – vyvolané otřesy ovšem mají nakonec rovněž ozdravný účinek.

RECENZE: T2 Trainspotting. I vzpomínkami je možné se předávkovat

Takové utěšené vyprávění by se dobře vyjímalo v rubrice „Můj příběh“ barevného společenského týdeníku, ve filmu s jistými ambicemi bychom ale přece jen čekali něco navíc: zejména zajímavější, hlubší prokreslení figur. Jenomže nic takového v Bábě z ledu není. Modelově načrtnuté postavy nerušeně sledují své jednoduché, předem vytyčené křivky téměř až do konce, kdy se přece jen něco musí stát, aby výsledkem nebyla tak nehorázná selanka. I onen závěrečný zvrat ale nakonec zapadá do celkově zjednodušujícího, schematického pohledu na všechna obsažená témata.

Uznání patří Zuzaně Kronerové a Pavlu Novému za nefalšované otužilecké scény i celkové herecké výkony: ty především drží Bábu z ledu nad vodou. I tak je ale mnohdy plynutí filmu ve své předvídatelnosti poněkud úmorné a Bohdan Sláma jako by si toho byl vědom a držel se zásady – když to začíná být nuda, vraž tam slepici. Adéliným extempore s přídechem tvůrčího zoufalství bude Bába z ledu zřejmě vděčit za četná oživení v sále, stejně jako vděčí scénám z otužileckých akcí za dotek opravdovosti, která v jiných pasážích naopak dost citelně chybí.