Jedním z největších paradoxů prvních dvou epizod (The Vulcan Hello a Battle at the Binary Stars), které měly premiéru současně, je skutečnost, že v pilotním dvoudílu samotnou loď Discovery a větší část její posádky, včetně kapitána, diváci vůbec nezahlédli. Na to si museli počkat až na samý závěr druhého dílu, který vyvrcholil upoutávkou na první sezónu, kterou filmaři poskládali z nejrůznějších střípků nadcházejících epizod.
Svým způsobem se tak start seriálu posouvá na další týden, který přinese tu opravdovou úvodní epizodu a seznámení s hlavními hrdiny, jak jej fanoušci znají. Už proto není v tuto chvíli možné hodnotit například to, jaká chemie panuje mezi jednotlivými postavami a jak dobře jsou napsané, což bývá jeden ze základních předpokladů dobrého Star Treku.
Zdání klame, je to skutečně Star Trek
To ovšem neznamená, že by byl prolog k nové sérii nezajímavý, nebo dokonce zbytečný. Právě naopak. I když se na tom fanoušci neshodnou jednohlasně (jak by ostatně také mohli) převažuje názor, že Discovery má navzdory obavám skutečně překvapivě blíž ke starším seriálům než novým filmům, jak autoři slibovali.
Jakkoli se to na první pohled nemusí zdát, opulentní filmová výprava, špičkové triky ani moderní akční kamera a blyštivé efekty naštěstí nepřehluší podstatu Star Treku, kterou vždy byly brilantně napsané dialogy.
Jistěže se první dva na sebe přímo navazující díly snaží diváka ohromit podívanou, která má evokovat novodobou filmovou trilogii J. J. Abramse. To je však něco, co musel i nejkonzervativnější příznivce původního Star Treku očekávat. Studio se ostatně snaží zalichotit nejen stávajícím fanouškům, ale oslovit především nové publikum. Nenechme se ale mýlit, pod vším tím pozlátkem se stále ukrývá leccos z toho, co vždy bylo, je a bude pro Star Trek typické.
I když jsme si zvykli spojovat tento fenomén s minimalistickou a hodně statickou akcí, „lacinými“ kulisami, úsměvnými rekvizitami a uniformami ve stylu pyžama, je třeba si uvědomit, že Star Trek se snažil vždy být na špičce, pokud jde o audiovizuální pojetí. Takže dnes by možná snaha natočit ho postaru působila křečovitě až směšně.
První epizoda se svým tempem i atmosférou blíží starším seriálům rozhodně víc. Ta druhá už je hodně akční, jak tomu v podobných případech bývá, a strukturou i nábojem se až nápadně podobá závěru filmu z roku 2009. Posádka USS Shenzhou se v pilotu poprvé po dlouhé době setká s klingony, jejichž rozhádané rody se snaží válečník jménem T’Kuvma sjednotit v boji proti společnému nepříteli - Spojené federaci planet a Hvězdné flotile.
Série situovaná, na rozdíl od nové filmové trilogie, do původní časové linky se odehrává 10 let před původním seriálem z roku 1966, který loni oslavil už 50. narozeniny. Mapovat má právě konflikt s válečnickou rasou klingonů, který ovšem budeme sledovat i z perspektivy nepřítele, což vypadá jako zajímavá a osvěžující novinka.
Tito hrdí válečníci mluví v Discovery téměř výhradně svým unikátním jazykem a jejich scény jsou opatřeny titulky – k velké radosti fanoušků, kteří si tuto řeč velmi oblíbili. Pro našince je paradoxní, že autoři zašli tak daleko, že třeba na Netflixu je možné sledovat oba díly přeložené kompletně do klingonštiny, ale české titulky byste tu hledali marně.
Výhrady se naopak snesly na novou podobu tohoto mimozemského druhu. Filmaři chtěli, aby působil ještě exotičtěji, nebezpečněji a záhadněji. Ve skutečnosti ale masky nejsou o mnoho sofistikovanější než před 30 lety a změna působí samoúčelně. Nehledě na to, že narušila kontinuitu seriálu. Ještě hrbolatější čela by asi leckdo skousl, ale proč nemají najednou své typické vlasy a vousy?
Novinky jsou u klingonů v ostrém kontrastu k oblastem, v nichž tvůrci zůstali věrní tradici. A tak válečníci sice mluví stejným jazykem, ale chovají se odlišně, mají stejnou symboliku, ale jejich lodě ani uniformy nezapadají do dříve tak poctivě vystavěné fiktivní kultury. To ovšem svátečního diváka trápit nemusí a nebude.
Lodi velí charismatická žena
Svým hereckým výkonem první dva díly jednoznačně nejvýrazněji rozzářila Michelle Yeoh coby kapitán Philippa Georgiou. V jejím stínu zůstala stát první důstojnice Michael Burnham, kterou si zahrála Sonequa Martin-Green. Paradoxně je to přitom právě pravá ruka kapitána, kterou autoři seriálu pasovali do dole hlavní hrdinky. To je u Star Treku něco nevídaného.
Pokud jde o její nevyrovnaný výkon, je poněkud náročné rozklíčovat, zda ve skutečnosti není na vině matoucí chování samotné postavy, kterou zatím scénář vykreslil jako poněkud labilní nevlastní sestru pana Spocka, kterou adoptuje Sarek, vulkánský velvyslanec dobře známý z původního seriálu, následujících filmů i Nové generace.
Nezbývá než doufat, že příběh pozemského sirotka, který byl vychován na Vulkánu k potlačování emocí, nabídne i něco víc než právě nekontrolované výbuchy emocí a činy postrádající veškerou logiku. Fanoušky totiž zaskočilo, jak Discovery nabourala zažitý stereotyp idealizované budoucnosti postavou, která se vzepře svému kapitánovi a celkově si dělá, co chce, nehledě na štábní kulturu, která bývá obvykle důstojníkům Hvězdné flotily svatá.
V neformální atmosféře, která na můstku Shenzhou panuje, pak snad už ani tolik nepřekvapí prostořekost první důstojnice. James Frain coby Sarek naproti tomu předvedl překvapivě dobrý výkon, kterým jednoznačně navázal na své předchůdce. Je hezké vidět, že se snaží kráčet ve šlépějích dřívějších představitelů stejné role a netouží sobecky přetvořit tuto výraznou postavu k obrazu svému. Chris Obi jako klingon T’Kuvma sice nepůsobil už z výše uvedených důvodů úplně autenticky, ale přinejmenším bylo jeho podání něčím zajímavé a originální. Asi největší hvězdou obsazení bude v budoucnu Jason Isaacs coby Gabriel Lorca, kapitán USS Discovery, ale na jeho vstup na scénu si zatím musíme počkat.
Zemák 2.0 (banner).
Před autory přitom stojí nelehký úkol. Musí přesvědčit nové diváky, že Discovery není jen další Star Trek, a současně ujistit skalní fanoušky, že Discovery je opravdový Star Trek. I když z něj čiší ovlivnění moderními seriálovými trendy i snaha zalíbit se mladým divákům, kteří přišli na chuť až nové filmové trilogii, je třeba vzít v úvahu, že pilotní díly jsou vždy velkolepější než „obyčejné“ epizody.
Nesporně je ale škoda, že řadu důležitých detailů filmaři obětovali ve prospěch novinek, které nebyly úplně nezbytné. Tradiční divák se tak sice dokáže smířit se změnami, které dávají smysl a byly očividně žádoucí. Méně pochopení už ale nalézá pro novoty, které postrádají skutečný účel. Bezpočet maličkostí tak každou minutu narušuje kánon Star Treku a je obtížné si je odmyslet.
Nejčastěji se to týká představených technologií, které nezapadají do období, v němž se seriál odehrává. Je tak otázkou, zda už se fanoušci museli vyrovnat s těmi nejbolestivějšími změnami, anebo jde teprve o předzvěst dalších nepříjemností. Výtky tohoto druhu je ale třeba brát s rezervou, pokud se nepočítáte mezi nejnáruživější fanoušky, kteří usínají v povlečení posetém hvězdnou mapou kvadrantu alfa.
Obyčejný divák nejenže drtivou většinu kacířských zásahů, které v očích skalních příznivců představují bezmála svatokrádež, nezaznamená, ale i kdyby jej s nimi někdo obeznámil, velmi pravděpodobně je nebude považovat za stěžejní.
Hvězda seriálu ve stínu „vedlejšího“ kapitána
Hudbě ani ozvučení v novém seriálu není co vytknout. Když člověk zavře oči, vidí stejný Star Trek jako kdysi. Pochvalu zasluhují i přesvědčivé kulisy a obecně zdařilé lokace. Z hlediska scénáře se už nyní pilot Discovery zařadil mezi ty lepší v historii značky, přestože výchozí zápletku lze načrtnout stručným konstatováním, že posádka narazí při zdánlivě rutinní opravě na neznámý objekt, z nějž se vyklube klingonský artefakt, který sehraje důležitou roli při sjednocení říše proti lidem a dalším spřáteleným druhům. První epizoda navíc odstartuje velice klasickou scénou ve stylu: Hvězdná flotila nezištně pomáhá cizímu druhu v nouzi.
Vyprávění má spád, dialogy nepostrádají jiskru a už nyní probleskují tu a tam některé nové příspěvky do mytologie, které by mohly fiktivní historii Star Treku vítaným způsobem obohatit.
Slovníkem předlistopadových televizních hlasatelů by se dalo konstatovat, že autoři nastavují zrcadlo našemu skutečnému světu. A tak se jako mnohokrát v minulosti snaží Star Trek glosovat aktuální problémy společnosti na příkladu konfliktu, v němž obě strany věří tomu, že jsou v právu. Klingoni možná nejsou jediní, kdo si větu „Přicházíme v míru“ vykládá jako licoměrnost a úskok.
Pro Star Trek nejsou úplně typické ani flashbacky, díky nimž se můžeme lépe seznámit s hlavní hrdinkou, která svádí souboj mezi vlastní přirozeností a zcela opačnou výchovou.
Rozhodnutí filmařů vybrat za diváky ústřední postavu se ale zatím zdá být chybné. Až čas a spolu s ním fanoušci měli rozhodnout, kdo se stane opravdovým tahounem nového seriálu. Tak jako tomu bylo v případě Star Treku vždy. Tentokrát ale máme namísto skupinky stejně výrazných postav sledovat hlavně první důstojnici, okolo níž se bude vše točit. Tato změna oproti zavedeným pořádkům se může autorům vymstít. Již první dvě epizody totiž prokázaly, že opravdový lídr nevzniká na papíře, ale až na place. Michelle Yeoh má více charismatu a jednoznačně přehrála svou zástupkyni, kterou scenáristé zamýšlí učinit hvězdou série.
Na renesanci Star Treku dohlíží ten pravý
Soudě podle prvních dvou epizod je Discovery dobrým příslibem do budoucna a neskončila průšvihem, kterého se tvrdé jádro fandomu obávalo. Alespoň zatím. Otázkou zůstává, jak bude seriál skutečně vypadat, až se rozjede naplno.
I to, jak moc mu bude slušet podoba kontinuálního příběhu, v němž na sebe jednotlivé epizody těsně navazují. Už nyní je ale zřejmé, že upoutávky klamou tělem a výsledkem není tak akční podívaná, jak se zdálo. Ani tak zběsilá jízda, jakou předvedly filmy J. J. Abramse.
Jedním z důvodů, proč se zatím daří skutečně modernizovat značku a přitom nerozlítit sklaní příznivce doběla, je velmi pravděpodobně i účast režiséra a scenáristy Nicholase Meyera v roli zvláštního konzultanta. Právě jemu se hned dvakrát povedlo v minulosti prostřednictvím filmů Star Trek II: Khanův hněv a Star Trek VI: Neobjevená země oživit tuto vesmírnou ságu, přiblížit ji svátečním divákům a přitom se ujistit, že neztratí to podstatné ze svého kouzla a nezpronevěří se originálu. A s trochou štěstí by se to mohlo s Discovery povést znovu.
Ve čtvrtek 28. září uplynulo shodou okolností přesně 30 let od premiéry Nové generace, která je zřejmě nejpopulárnější sérií Star Treku. Diváci si ji hodně idealizují, ale svou pověst si právem zasluhuje. Když však v roce 1987 startovala, neměla to o nic lehčí než dnes Discovery.
Star Trek tehdy sotva dosáhl plnoletosti a kromě původního seriálu bylo natočeno jen pár filmů, nad nimiž ještě držel ochrannou ruku stvořitel tohoto vesmíru Gene Roddenberry. Přestože to byl znovu on, kdo dohlížel na Novou generaci, drtivá většina fanoušků si nedokázala představit Star Trek bez kapitána Kirka, pana Spocka a dalších oblíbených postav. Star Trek v jiném století, s jinou lodí a jinou atmosférou. I tehdejším divákům se zdálo, že novinka musí pohořet, že je příliš odlišná, postrádá kouzlo klasiky, zpronevěřila se tradici a chybí jí třeba i její specifický humor. Dnes posádka kapitána Picarda dávno sama patří do výkladní skříně Star Treku.
A nikdo nemůže vyloučit, že jsou to právě agresivnější změny, snaha o neustálou evoluci, která může pomoci značce přizpůsobit se a dál prospívat. Za dalších 30 let se někdo může ohlédnout a podivit se tomu, jak někdo mohl o Discovery pochybovat. Na to si však musíme počkat. Pokud tedy neplánujete cestu časem skokem okolo slunce.
