Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Homérova Ilias. Boj o život jako děsivá fraška plná emocí

Kultura

  6:00
PLZEŇ - Plzeňský festival Divadlo otevřela skvělá inscenace Homérovy Iliady v nastudování Slovinského národního divadla a dalších dvou scén z Lublaně. Vášně a zběsilosti jsou tu pojednány elementární divadelností a také s chladným odstupem a takřka „bez doteku“. Přesto se z jeviště valí neskutečně silné emoce.

Inscenace velkého gesta i tématu. Ilias v režii Jerneje Lorenciho. foto: PETER UHAN

Významný slovinský režisér Jernej Lorenci vidí Homérův epos jako velice aktuální příběh lidského rodu, který se rve a zabíjí ve jménu pochybných idejí, a přitom smrt nakonec nikoho nemine. Boje o moc z archaických dob se podle něj ode dneška neliší. Strůjci všeho jsou muži – samci, již se rvou o vládu a ženy. Ty jim ovšem zdařile sekundují, cíleně je poštvávají.

Lorenci zvolil velice působivou formu – jednoduchou kompozici, herci jsou rozsazeni po obvodu jeviště, muži v bílých košilích a oblecích, ženy v róbách, jen herečka hrající na harfu má na sobě pestrý, snad balkánský kroj. Herci mají mikrofony a budí dojem hráčů orchestru, v němž každý bude mít sólo. Ostatně na začátku druhé půlky jeden z herců přejde jeviště a podá ruku „prvnímu hráči“. Po užití mikrofonu přináší jakousi zvláštní nezúčastněnost, která ještě zdůrazňuje syrovost krvavých řeží.

Inscenace se rozjíždí záměrně pomalu, prvních dvacet minut je spíš kultivovaná scénická deklamace. Postupně se však děje slévají v dravý proud vášní a nenávisti, který s sebou všechno bere, je to strhující gradace. V závěru pak ještě posílená zklidněním, které má podobu romanticky zvonivé radostné písně o smrti, jež nemine ani publikum.

Důstojná Helena a směšný Paris

RECENZE: Nesnesitelná tekutost bytí. Nudné plácání v mělké vodě

Lorenci totiž stejně skvěle pracuje s kontrasty jako s hudbou a zpěvem a rytmem, tím vším modeluje situace. Sborové poklepávání na mikrofon se rozlévá do působivého rytmu bušícího srdce, které opanuje celý prostor divadla. Úžasné je také, jak režisér spojil dobu mýtů z úsvitu evropské civilizace s balkánským folklorem, herci jsou něco jako lidoví pěvci, kteří vyprávějí krvavé příběhy za zvuků starých hudebních nástrojů. I jejich pohybové kreace mají podobu archetypálních rituálů, s velkou emocí vydupávají válečné rytmy, bolest, zuřivost i bezmoc.

Režie má dar podněcovat fantazii – pro scénu vášnivého milování stačí, když Parise a Helenu postaví k mikrofonu a oni své milování odkvílejí. Helena, byť stojí nahá, zůstává nad věcí, to Paris je ten směšný, když ve svém vyvrcholení dlouze skojíká. Hlas je tu vůbec vrcholně dramatickým nástrojem, je nejenom výrazem stavu duše, ale také dokonalým vyjádřením konfliktu, situace. Diovo hučení, prskání, chrčení a bručení z něj činí vládce nedůsledného, až směšného a hlavně stále znovu podléhajícího svým pudům.

Silná je scéna, kdy Achilles umlátí Hektora. Pravidelné rány dopadají na kovový štít, pod nímž skučí schoulená oběť, v děsivém nářku pokračuje pak opodál, kdy si Achilles vybíjí svůj vztek už jen na půlce mrtvého prasete. Tu pak do náruče pojme Hektorův otec Priamus, objímá a hladí mrtvé „tělo“. Je to silná scéna, jejíž naturalismus je plně v řádu věci.

Agamemnon se cpe chlebíčky

Právě druhá část inscenace, tak nabitá emocemi, je celá věnována válečnému vraždění, krvavým jatkám, v něž se proměnilo dobývání Tróje. Zde Lorenciho inscenace připomene někdejší dvanáctihodinovou fresku vlámského režiséra Luka Percevala Do krve, kterou před osmnácti lety uvedl v Praze na festivalu německého divadla. I zde se vraždění a sprostota podávají s komentujícím odstupem a divadelně jednoduchými prostředky, které ovšem fungují jako výtečné metafory. Boj o život je tu děsivá fraška i kabaret zároveň. Zatímco se hrdinové ve zpomalených pohybech propichují kopím a jinak se mrzačí, Héra sedí Diovi na klíně a oba jako na gladiátorských hrách s klidem a pobavením pozorují dění, na kterém mají nemalý podíl. Nebo Agamemnon, poté co pobil početný houf nepřátel, evidentně spokojený sám se sebou, si otevře pivo a cpe se chlebíčky.

Lorenciho Ilias je inscenace velkého gesta i tématu. A také přesného řádu a stylu. Navíc se skvěle disponovanými herci, však také je prý obsazení výběrem těch nejlepších ve Slovinsku. Sálá z nich obrovská energie, jsou to zajímavé herecké typy, jsou prostě krásní, jsou to výrazné jevištní zjevy. A právě toto velké a herecky naplněné divadlo u nás pořád nějak chybí, jako kdyby režisérům do něj chyběla chuť i odvaha. I když je třeba spravedlivě přiznat, že třeba Faust Jana Friče v Národním divadle je z podobného rodu.

Homér: Ilias

Režie: Jernej Lorenci

Výprava: Brago Hojnik

Kostýmy: Belinda Radulovič

Hudba: Branko Rožman

SNG Drama Ljubljana, Mestno gledališče Ljubljansko, Cankarjev dom Ljubljana
Divadlo Plzeň, 12. 9.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...