Nadcházející osmdesátiny Toma Stopparda v Česku připomínají kromě studentského představení Arkádie jen liberecká, brněnská a ostravská inscenace relativně nové jevištní verze filmové komedie Zamilovaný Shakespeare, za jejíž scénář Stoppard v roce 1999 získal Oscara. Lépe životní jubileum největší postavy, která z Česka kdy vstoupila do světa činohry, tuzemský Stoppardův fanoušek oslaví už dnes díky cyklu přenosů divadla do kin National Theatre Live. Ten poprvé zavítá na jeviště slavného londýnského divadla Old Vic, kde se právě před padesáti lety širšímu publiku ukázala komedie inspirovaná Beckettem i Hamletem Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Hra, která ze Stopparda udělala hvězdu.
Daniel Radcliffe si zkusil práci recepčního a totálně selhal |
Největším lákadlem současné inscenace, připravené záměrně k výročí zmíněné profesionální premiéry, se stal Daniel Radcliffe, který z role Harryho Pottera vyrostl ve schopného herce s pozoruhodným vkusem. Jeho obsazení do role pomalejšího, úzkostnějšího, bezelstnějšího z titulního dua Hamletových kamarádů z dětství není pouhý komerční tah. Radcliffe sice funguje jako divácký magnet, představení nicméně nestojí na něm, ale na Stoppardově textu. Ostatně jeho režisér David Leveaux dramatikovu mnohovrstevnatou tvorbu, mísící emoce s intelektuálními hrami a diskusemi, dobře zná už z inscenací titulů Skokani, To pravé a Arkádie.
V návratu ke Stoppardovým začátkům, ovlivněným uvolněním druhé poloviny 60. let, existencialismem a absurdním divadlem, sází režisér na dvě postavy ztracené na hlubokém jevišti Old Viku, jehož prostor zvýrazňuje jednoduchá scénografie Anny Fleischleové. Německá umělkyně, od níž NT Live ukázalo i detailní, vynalézavou scénu pro McDonaghovu novinku Kati, nyní prostřela na jeviště plachty s mraky, v druhé polovině i několik potřebných rekvizit a oponu. Což stačí ke hře s tak duchaplným, bohatým a chytrým textem, v němž se groteska střídá s ironií, filozofie s absurditou a odkazy a inspirace jinými díly se spojují do vlastního osobitého celku.
Stoppardova nekonvenční verze velké tragédie dánského prince, plné komplikovaných dvorských intrik, do níž titulní pár vstoupí zadním vchodem, tematizuje především existenciální krizi smrtelníků a svět divadla. Rosencrantz a Guildenstern cestou na Elsinor potkají družinu kočovných herců, s jejichž exaltovaným, pochybným principálem v nepřehlédnutelně vitálním podání Davida Haiga svedou několik debat o přesvědčivosti předstírání. K tomu i jejich vlastní existence neustále vypadá jako hra, k níž jim někdo zapomněl dát scénář.
Na nejistotu své momentální situace jeden reaguje s až dětinským úžasem a obavami, zatímco druhý se vše snaží řešit rozumem. Jak název hry, převzatý přímo ze Shakespearova textu, prozrazuje, oba skončí stejně. Postava Radcliffa se jmenuje Rosencrantz a postava Joshuy McGuira Guildenstern, ale ani sami hrdinové si nejsou jisti, jestli to není naopak. O to víc se hodí, že oba herci jsou podobného vzrůstu a věku, oba si dokonce zahráli stejnou roli v interaktivní hře Jamese Grahama o moderních technologiích Soukromí (McGuire ji hrál v Londýně, Radcliffe na Broadwayi). McGuire je divadelně zkušenější i výraznější herec s perfektním komickým timingem, populární Radcliffe ovšem nezapadne a dobře splňuje roli sparing partnera, jenž k sobě koncentruje soucit obecenstva.
Leveauxova čilá, s chutí a lehkostí zahraná i zrežírovaná produkce, která se sama neztratila v mezičasí mezi historií a současností ani komikou a tragikou dočasné lidské existence, výstižně připomíná, proč se Tom Stoppard stal takovou osobností britské divadelní scény. Málokdo jiný se umí tak čitelně, zábavně a živě vydat tak hluboko.
Tom Stoppard: Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi Režie: David Leveaux Scéna: Anna Fleischleová Hrají: Joshua McGuire, Daniel Radcliffe, David Haig Přímý přenos z londýnského divadla Old Vic v kinech Aero, Oko (Praha) a Vesmír (Náchod), dnes od 19.45. |
