Sedmnáctiletý Simon žije na předměstí Atlanty v milující, dobře zaopatřené rodině, na škole má skvělé kamarády, proč se tedy bojí všem říct, že je gay? K velkým přednostem novinky Já, Simon patří fakt, že má na tuto otázku tvořící základní zápletku filmu připravenou uvěřitelnou odpověď. Snímek se jako většina romantických komedií odehrává v idealizovaném světě, přesto obsahuje mimořádné množství reálných emocí, které dojmou vhodně naladěné publikum.
Za kouzelným filmem, který oslovil i starší a otrlé filmové kritiky, stojí šestačtyřicetiletý producent a showrunner televizních seriálů podle komiksů pro mladé Greg Berlanti. Jako režisér se žánru romantické komedie zatím věnoval v dospělé verzi a moc nezaujal, viz Pod jednou střechou, odkud si do Simona půjčil herce Joshe Duhamela. Tady však mohl spoléhat na empatický a vtipný scénář dua spolutvůrců úspěšného emotivního seriálu This Is Us Isaaka Aptakera a Elizabeth Bergerové. A ti vycházeli ze tři roky staré knihy Simon vs. the Homo Sapiens Agenda od Becky Albertalliové.
  |
Jmenovaní dospělí vytvořili svět, v němž by většina rodičů chtěla, aby jejich děti žily. Žádné drogy, nezodpovědný sex, chození za školu, kouření, dokonce ani velké odmlouvání. Děcka sportují nebo hrají divadlo, jezdí připoutaná, poslouchají dobrou hudbu (jako The Kinks...) z vinylu a když už se jednou za čas opijí, kamarádi se o ně zodpovědně postarají. A přesto i v tomto středoškolském ráji Já, Simon vystihuje, jak moc je puberta zmatené, přecitlivělé období, v němž se člověk bolestnými omyly učí, co je pro něj důležité, a cestou plnou pochybností hledá sám sebe.
RECENZE: Jurský svět: Zánik říše. Velmi vlažná dinosauří polévka |
Vyprávění Simona, který se prostřednictvím emailové komunikace zamiluje do neznámého spolužáka, jenž na školní blog anonymně napsal o své homosexualitě, umně míchá jemnou a opravdu zábavnou slušnou komedii s roztomilou dojemnou romantikou prvních nejistých lásek do výsledného sladkého potěšení. Až v závěru přesáhne obsah cukru doporučenou denní dávku, když tvůrci své hrdiny, již se dosud skrývali pod přezdívkami, nechají vyjadřovat své city na veřejnosti, za nutného potlesku obecenstva. Snímek se ale nikdy neutopí ve vážně míněné sladkobolnosti filmové verze jiného teenagerovského kultu od stejných producentů, melodramatu o umírajících mladých Hvězdy nám nepřály. Přestože plynulost příjemného filmového snění občas narušují zbytečné fantazijní sekvence, v nichž si Simon představuje např. svůj život na univerzitě jako muzikál plný gay klišé.
Představy o identitě neznámého milovaného naopak přidávají filmu na životnosti. Té má snímek dostatek, jako každý zdravý puberťák. Energii napájí soundtrack, barvy, kostýmy a hlavně procítěné výkony přirozeného hereckého obsazení v čele s Nickem Robinsonem. Právě živelnost, emotivnost, srdečnost a jemně ironický humor vydělují Simona z řady prefabrikátů ze střední školy s podobnou zápletkou. Vzhledem k tomu, že do kin stále nechodí tolik mainstreamových snímků s LGBT hrdinou, který neslouží jen jako vedlejší zpestření, tvůrce je třeba pochválit za odvahu. Přirozenost, s jakou je Simonova sexualita pojata, a balanc mezi vykreslením, jak velký to pro něj je i není problém, má jistě potenciál pomoci s coming outem některých pubertálních diváků. Já, Simon přitom není určený pouze pro ně. Odpočinek i katarzi v něm může hledat většina z těch, kteří si stále pamatují svou pubertu (nebo se ještě nesrovnali s jejími traumaty). Každý potřebujeme jednou za čas utěšit, že až vyrosteme, všechno dobře dopadne.
Já, Simon USA 2018, 110 min. Režie: Greg Berlanti |
