meričtí Eagles patřili k posledním aktivním interpretům hvězdné zářivosti, kteří do České republiky ještě nezavítali. Když v pondělí konečně splatili dluh, pražská O2 arena se zaplnila jen asi ze tří čtvrtin. Nikdo z diváků však své účasti nemohl litovat. Kapela se jim odměnila skvělým koncertem s uvolněnou atmosférou, která působila, jako by Eagles hráli pro partu svých kamarádů.
Nikdo nepochyboval o tom, že skupina představí své aktuální dvojalbum Long Road Out of Eden, které vyšlo předloni jako první studiové album po osmadvaceti letech. Největší lákadlo však samozřejmě představovala možnost slyšet poprvé naživo klasické hity countryrockové kapely z jejího kreativního vrcholu v sedmé dekádě.
Eagles dramaturgii večera vyřešili zajímavě. Novince se věnovali ve dvou souvislých blocích na začátcích obou polovin setu, oddělených dvacetiminutovou pauzou na oddech. Zbytek, necelé tři čtvrtiny tříhodinové show, patřil klasice. Vystoupení bez jediného slova na úvod odstartovala šlapavá countryrocková skladba How Long. Pak teprve došlo na přivítání: „Ahoj, jsme Eagles a konečně jsme se dostali i k vám do České republiky. Následoval cajdák I Don’t Want to Hear Any More, po němž Eagles kontrapunkticky nasadili nečekaně tvrdou verzi skladby Guilty of the Crime, okořeněnou honkytonkovým piánem.
Hned jako čtvrtý nastoupil nejznámější hit kapely – Hotel California, uvedený sólem na trubku a bouřlivě přivítaný obecenstvem. To mělo novou desku evidentně slušně naposlouchanou, největším aplausem nicméně vítalo právě časem prověřené kousky. Kapela se plně koncentrovala na muziku. Světelný park byl standardní, videoprojekce k písním působily dokonce skromně, jakkoliv mile. Členové kapely, „orlové“ konzervativně odění do sak a bílých košil s kravatami, po pódiu sotva přešli sem a tam a klidnější songy odehráli vsedě na stoličkách.
Legrace musí být
Bombastická show však nikomu chybět nemohla. Eagles nabídli precizně odvedenou práci bez chyb – azároveň vypadali, jako by se bavili snad ještě lépe než diváci. Hraní si viditelně užívali a písně prokládali vtípky: „Tahle pochází z našeho debutu, který jsme nahráli, když bylo Mrtvé moře ještě nemocné,“ uvedl letitou Witchy Woman kytarista Glenn Frey.
Zvážnění přinesl blok pomalých skladeb na začátku druhé půle, který nebezpečně hraničil s kýčem. Kapela však pod tíhou balad neklesla a po zbytek koncertu s gustem hrnula do lidí jeden hit za druhým – například valivou Heartache Tonight nebo přídavek Take It Easy.
Hodnocení LN
|
Všichni čtyři členové, podpoření rozsáhlou doprovodnou kapelou, se poctivě střídali ve zpěvu hlavních vokálních linek, s nimiž ostatní harmonizovali. Ještě větším blahem než utápění se v medových souzvucích hlasů však bylo sledovat živá provedení známých kytarových sól.
Kamery přenášející obraz na velká plátna se nemohly nabažit hlavně nechybujících prstů smíška Joea Walshe. Ten se svým hlasem sirény a abrahamovskou vizáží kraloval hlavně spalující písni In the City, která patřila k vrcholům koncertu. Jejím dramaturgickým protipólem byla naopak křehká závěrečná Desperado. Ale ať už Eagles zněli rockově drsně, countryově nostalgicky nebo baladicky jemně, v každé poloze působili zcela přirozeně. Byl to vynikající večírek pro pár přátel.
