Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Kresby Václava Hollara. Napínavé putování s perem a štětcem

Kultura

  18:00
PRAHA - Že něco tak „nudného“, jako je soupisový katalog, může pro čtenáře znamenat napínavé dobrodružství, dokazuje publikace, kterou pro Národní galerii v Praze připravila Alena Volrábová. Nese prostý název Václav Hollar Kresby a v něm vetknutý letopočet 1607–1677.

Václav Hollar - Kresby. foto: REPRO LN

Sestavit co možná úplný soupis kreslířského díla umělce, jejž vnímáme především jako významného barokního rytce a autora grafik, proslulých vedut či jako slavného rodáka, jenž kdysi dávno uspěl ve světě, ale ke svému původu se vždy hlásil, byl úkol zajisté náročný.

Alena Volrábová se mu věnovala nejmíň jedno desetiletí, protože si – při přípravě velké jubilejní výstavy ke čtyřstému výročí Hollarova narození v roce 2007 – uvědomila zajímavý rozpor: „Zatímco Hollarovy grafické listy byly v té době již několikrát dobře sepsány a zpracovány – přičemž se právě připravovalo poslední vydání Hollarových leptů v rámci série New Hollstein –, kresby zůstávaly poněkud stranou,“ uvádí zkraje své práce a upozorňuje, že kresby Václava Hollara byly často vnímány spíš jako pouhé předlohy pro grafiky.

Jde však o svébytná umělecká díla a jako taková mají svůj rukopis, historii a význam. Jak autorka dokládá, jsou i jakýmisi průvodci životem svého tvůrce. Neboť pero a štětec jej provázely na každém kroku putování světem za prací. Hollar byl dokumentaristou své doby a jeho skicáře, jež k stáru rozprodal, byly nadlouho inspirací dalším generacím umělců.

Klidné pohledy na města i krajinu

Hollar většinou nezakresloval dramata, jichž během svých putování jistě musel pozorovat a prožívat mnoho, kresbami zaznamenával hlavně klidnou podobu krajiny, jíž procházel, nacházel charakteristické výhledy na města, jež v celistvých panoramatech dokázal pojmout v jejich podstatě, byť je známo, že některé detaily upravoval (snad aby bylo vyobrazení prostorově úspornější). Někdy jej zaujaly daleké pohledy na město zasazené do krajiny, jindy si zakreslil jen pár stromů s náznakem města v pozadí, někdy celou katedrálu, jindy jen kus architektury, věž, hrad či zámek; zvláštní působivost mají „prázdné krajiny“ s městem tušeným v dáli (Pohled na Naarden přes písečné duny Muiderbergu, asi 1634).

MACHALICKÁ: Zase máme zvrhlé umění.Peníze se dávají na základě konsenzu, ne podle toho, co komu vadí

Kresby pořizované povětšinou perem později jemně koloroval štětcem, náčrtky často pak použil při tvorbě velkých ploch. Třeba záznam, na němž skupina výletníků pozoruje panorama Prahy z petřínského kopce (Velký pohled na Prahu ze svahu Petřína, 1636) není z reálného pohledu přesný, Hollar jej komponoval a později použil k realizaci grafického listu (Velký pohled na Prahu, 1649), který vyšel v Antverpách a byl poté zařazen do Merianovy Topographie. Jen výjimečně se zastavil u tématu vybočujícího z mírného klidu – u kresby veřejné popravy v Linci si ovšem velmi podrobně všímá početného obecenstva krvavé scény, plachetnice ve vlnách či v bouři se zdají být v jeho díle jen epizodou objeveného tajemství moře a ležící ženský akt je ojedinělý v celém Hollarově díle a vzbuzuje stálé dohady.

Autorka vzrušujícího soupisu kreseb Václava Hollara vede čtenáře životními cestami invenčního a také mimořádně pracovitého umělce, vede je prostřednictvím obrázků, které pořizoval všude, kam vkročil. Někdy to byly cesty delší – například půlroční diplomatické putování za královským dvorem do Řezna, ke kterému jej roku 1636 angažoval anglický diplomat Thomas Howard, hrabě z Arundelu, jako svého kreslíře – dokumentaristu. Poselstvo putovalo po Rýně a Dunaji z Kolína nad Rýnem přes Frankfurt nad Mohanem, Pasov, Vídeň a Linec a pak po souši do Prahy…

Hollar zřejmě svému úkolu dostál se ctí, výsledkem byly desítky kreseb, jež se naštěstí dochovaly, takže jej hrabě z Arundelu, velký znalec umění, po návratu do Anglie ustanovil katalogizátorem svých sbírek.

Sám sobě sběratelem

Publikace obsažná a elegantní co do grafické podoby nabízí jednak podrobný životopis Václava Hollara členěný podle míst, kde působil, a nebylo jich málo, dále neméně poutavou stať o sběratelství kreseb Václava Hollara. O jeho lepty byl zájem už za umělcova života, kresby však byly vnímány jako předlohy, tedy součást grafického díla a zůstávaly stranou hlavního zájmu, takže, jak píše autorka, prvním sběratelem kreseb Václava Hollara byl autor sám: „Sestavoval si alba skic – záznamů krajin, měst nebo lidí, jež potkával –, která mu později poskytovala základ pro propracovanější kresby nebo grafiky. Tato alba tedy sloužila jako jakási banka, odkud v případě potřeby čerpal, a někdy tak činil až po opravdu dlouhé době.“

Důležitou kapitolou je rozbor Hollarovy techniky kresby, jeho prostředky a postupy, způsob, jakým vytvářel krajiny a veduty, mapy nebo figurální náměty a miniatury. A teprve potom se dostává ke slovu to hlavní: obsáhlý katalog šesti stovek doposud známých kreseb opatřených patřičnými údaji, historickými souvislostmi a popisem námětu. Řazení je chronologické s přihlédnutím k místům pobytu – Raná léta v Praze a Německu, Cesta s hrabětem z Arundelu, První a Druhé anglické období, Antverpy a Tanger. Pro úplnost a jako bonbonek přidala autorka tři apendixy – dodatky: zařadila kresby z různých důvodů vyřazené z Hollarova díla (například pro odmítnuté autorství), dále kolekci kreseb pro věhlasnou Topographii Matthea Meriana a také kresby nedostupné, o nichž se sice ví, že existovaly, ale jsou dnes nezvěstné. Je možné, že právě tato publikace inspiruje informace další, zasuté dosud kdesi v soukromí sběratelů.

Václav Hollar Kresby 1607–1677

Soupisový katalog

Alena Volrábová, Národní galerie v Praze 2017, 453 stran

Autor: